His Master ✓

35. kapitola

Byl rád, že jsou s Aydenem spolu dál a chová se k němu v podstatě stále stejně, ale na druhou stranu ho mrzelo, že spolu ten večer nedořešili. Ayden dělal, jako by se vůbec nic nestalo. Nejspíš jen nechtěl nahlas říkat, že jeho city neopětuje, aby to Liana nemrzelo, ale on už by to možná raději slyšel a měl to za sebou. Sám od sebe se ale ptát neodvážil, protože nechtěl znovu načínat téma, které mu způsobilo tolik slz.

Dusit problém tak dlouho v sobě by ho ale asi brzy zničilo, takže když už měl tu možnost, rozhodl se napsat Andromedě.

L: Asi jsem udělal hroznou blbost.

A: Co se stalo?

L: Řekl jsem Aydenovi něco, co jsem neměl. Už se nezlobí a všechno je teď v pohodě, ale nedořešili jsme to a já na to musím pořád myslet.

A: S ním se to bojíš řešit?

L: Už to nechci znovu začínat.

A: Jestli se potřebuješ někomu vypovídat, můžeme se sejít.

Tady se musel Lian chvilku zamyslet. Věděl, že má dovoleno chodit ven kdykoli i bez Aydena, ale do teď ještě nikdy nebyl. Proto krátce váhal, ale nakonec uznal, že je to nejspíš dobrý nápad. Opravdu by uvítal si s Andromedou promluvit.

L: Zeptám se.

Hned jak odepsal, zamířil za Aydenem. Vzhledem k tomu, že už delší dobu nebyli ve městě a tím pádem několi dnů nešel do práce, trávil dnešní dopoledne v pracovně, odkud alespoň vyřizoval dokumenty, které mu posílali.

Lian zaklepal a po vyzvání nakoukl dovnitř. Ayden za stolem zřejmě skutečně něco dělal, ale hned jak Lian vešel, odložil všechno stranou.

„Potřebuješ něco, zlato?" zeptal se.

Trochu rozpačitě vešel, mobil stále svíral v rukou. „Myslíš, že bych mohl jít ven?"

Jeho obočí vyletělo vzhůru, ale hned vzápětí přikývl. „Samozřejmě, nejsi přece ve vězení. Jen bych o tom rád věděl něco víc. Kam chceš jít?"

„To ještě úplně přesně nevím, ale budu s Andromedou."

Ayden se mírně usmál. „Dobře. Budeš chtít někam hodit?"

Byl překvapený, že to šlo tak rychle a bez problému, takže tam chvilku jen stál, než z něj vyšlo: „Jo, pravděpodobně jo."

Domlouvali se s Andromedou na detailech a nakonec se shodli, že spolu půjdou jen tak na procházku po městě a možná se někde staví pro něco dobrého. Sejít se měli před jejím domem, kam ho Ayden teď vezl. Přestože se tvářil neutrálně, Lian z něj cítil jakési napětí. Nejspíš se to dalo pochopit, vzhledem k tomu, že se Lian poprvé chystal někam jít bez něj, ale i tak to mladšího muže trochu znervózňovalo.

Byl tolik zaměstnaný přemýšlením o situaci mezi ním a jeho pánem, že si ani nevšiml, že zastavili.

„Jsme tady," upozornil ho Ayden a teprve tehdy se Lian probral.

„Děkuju za odvoz," odvětil.

„Nemáš za co." Podíval se na hodinky. „Zvládneš se vrátit před sedmou?"

Přikývl. „Určitě, slibuju."

„Tak fajn, do sedmi doma a buď opatrný." Věnoval mu povzbuzující úsměv, rozloučili se a Lian vystoupil.

Andromeda už na něj čekala před vchodem do domu a ihned ho přátelsky objala.

„Jsem tak ráda, že tě zase vidím."