His Master ✓

Epilog

V budově městského konferenčního sálu se ten den konala další velká slavnost. Tentokrát ji pořádal Ayden na oslavu svého úspěchu. Po tom, co byl jeho strýc zatčen, totiž proběhly v městské radě jisté změny.

Strana konzervativních bez svého vedoucího už nebyla tak silná, a jakmile se dostalo do tisku, jak tento vedoucí skončil, konzervativní se mohli se svou většinovou převahou rozloučit. Do čela rady byla zvolena progresivní strana v čele s Aydenem a získala tak většinu tolik potřebnou ke snadnějšímu prosazování svých návrhů.

Ayden plánoval postavení společníků radikálně zlepšit, ale aby stále jen neseděl u papírů, rozhodl se takový úspěch nejdřív pořádně oslavit.

Budova byla nacpaná k prasknutí. Podávalo se jídlo, pití, všechno bylo ozdobené. Mezi hosty samozřejmě nechyběli Prim s Andromedou a Daniel a James se svými společníky.

Se všemi svými známými se Ayden s Lianem pozdravili hned na úvod a pořádně se u nich zdrželi, protože všichni chtěli samozřejmě znát detaily toho velkého incidentu a potřebovali se přesvědčit, že jsou oba skutečně v pořádku.

Když se ale Aydenovi zdálo, že už mluvili dost, jemně stiskl Lianovu ruku a šeptl mu: „Co kdybychom šli někam, kde je větší klid?"

Pousmál se. „Kam jako?"

„Uvidíš," odpověděl záhadně, a pak se s ním nenápadně proplížil ke straně sálu, kde otevřel dveře do chodby.

„Kam to jdeme?" ptal se se smíchem. „Za chvíli máš mít přece proslov."

Mávl rukou. „Na ten je času dost. Věříš mi?"

Lian přikývl.

„Tak pojď."

Zavedl ho do chodby, kterou ušli pár metrů, načež zapadli do dalších dveří. Sem už doléhal všechen ten hluk ze sálu opravdu jen tlumeně a Lian se zmateně rozhlížel, aby zjistil, co je to vlastně za místnost. Když Ayden rozsvítil a Lian tak mohl přehlédnout vcelku běžně vypadající kancelář, okamžitě se mu na rty draly další otázky.

„Co-" Nestihl ani doříct větu, než ho Ayden přirazil ke dveřím.

„Ticho už," napomenul ho a přitiskl své rty k jeho.

Líbal Liana s vervou jemu vlastní a okamžitě mu jazykem pronikl do úst. Lian se podvolil a nechal Aydena, aby si jeho ústa nárokoval, jak se mu zamane, přičemž si ho jednou rukou přidržel za zátylek. Vnímal Aydenovy polibky a snažil se je oplácet, ale zarazilo ho, když mu jeho ruka povolila knoflík na košili a vzápětí mu ji stáhla z ramene.

Přerušil polibek a udýchaně se zeptal: „Co to děláš?"

„Chceš, abych přestal?"

Zavrtěl hlavou, ale když ho chtěl Ayden znovu začít líbat, jemně ho zachytil a namísto toho se opřel čelem o jeho. „Jsme přece na slavnosti," podotkl tiše. „Máme být tam v sále a ty máš mít za chvíli proslov."

„Hrozně jsem se tam nudil," pošeptal. „Chci tě."

Lian, zaskočený jeho slovy, se nebránil, když se Ayden na jeho rty vrhl znovu. Už se neodtáhl, když mu Aydenova ruka rozepínala knoflíčky na košili a spokojeně zamručel, když mu vzápětí přejela po holém hrudníku.

Ayden s viditelným sebezapřením na chvíli přerušil polibek a vzal ho za ruku. Beze slova ho dovedl k pohovce a jemně mu zatlačil na ramena, aby naznačil, že se má posadit. Vzápětí si vylezl za ním a povalil ho na záda pod sebe. Důkladně si ho prohlédl, rozepl mu kalhoty, a pak ho začal líbat na krk.

Lian zakláněl hlavu a snažil se být v rámci možností tiše, ale dost dobře to nešlo, když cítil Aydenovo vzrušení. Rukama mu putoval po zádech a zarýval nehty do Aydenovy košile ve snaze dát mu najevo, že to, co dělá, dělá moc dobře. Jakmile se Ayden svým stehnem otřel o jeho rozkrok, Lian už to nevydržel a vzdychl.

Čekal, že mu Ayden připomene, aby byl tiše, ale on se na něj jen s úsměvem podíval. „Nevadí ti to tady?" ujistil se.

Lian zavrtěl hlavou.

~°°°~

Slavnost v konferenčním sále pokračovala a Aydenův proslov se blížil, ale on s Lianem byli momentálně dostatečně zaměstnáni jinou činností. Lian stále ležel na pohovce s hlavou zakloněnou a přerývaně dýchal, zatímco se druhý muž skláněl mezi jeho nohama.

Místnost v jednu chvíli protnulo Lianovo zaúpění. „Aydene!"

Vzhlédl. „Hm?"

Lian s červenými tvářemi dokázal pouze vydechnout: „Nepřestávej."

Ušklíbl se. „To by mě nikdy nenapadlo."

Vrátil se k tomu, co začal, a vyžíval se v ne právě decentních hlasových projevech svého zlatíčka, dokud neuslyšel zvuk otevírání dveří. Rychle vzhlédl a pohledem se setkal s Prim. Díky pohovce natočené směrem ode dveří mohla tmavovláska z celé té scény naštěstí spatřit pouze vrchní část Aydenova těla, ale i tak jí, soudě podle výrazu, nezabralo příliš dlouho domyslet si zbytek.

Podívala se Aydenovi do očí a naprosto neutrálním hlasem mu oznámila: „Za pět minut máš proslov, tak to trochu urychli."

Zabouchla za sebou dveře a Ayden obrátil pozornost zpátky k Lianovi, který se tvářil trochu vyděšeně.

„Viděla nás?" zeptal se.

„Ne, ale není hloupá," odvětil Ayden a nedokázal zabránit úsměvu, aby mu pronikl na tvář. „Slyšel jsi, musíme si pospíšit," šeptl a znovu se k Lianovi sklonil.

~°°°~

O chvilku později už pospíchali chodbou do hlavního sálu. Jednou rukou si Lian ještě dopínal košili a za tu druhou ho držel Ayden, který ho vedl za sebou. Oba se nejspíš tvářili až podezřele šťastně.

„To byla skoro ta nejšílenější věc, jakou jsem za poslední dobu zažil," podotkl Lian.

Ayden se k němu otočil. „Pro mě to byla jedna z nejlepších."

Věnoval mu rychlou pusu na tvář, a to už vešli do hlavního sálu, kde na ně čekali Daniel, James a Prim se svými společníky.

„Radši se neptám," řekl Daniel s úsměvem.

James pokroutil hlavou. „Místo aby ses věnoval svejm kamarádům, který se báli o tvůj život. Tak mazej na pódium," pobídl ho.

Lian byl připravený počkat u Aydenových přátel a sledovat proslov s nimi, ale Ayden se vydal k pódiu, aniž by jeho ruku pustil.

„Počkej," zarazil ho Lian, když stáli před pódiem. „Ty máš proslov."

Zavrtěl hlavou. „Chci, abys šel se mnou. Uděláme to spolu. Ty a já."

Lian se usmál, chytil se Aydenova rámě a vystoupal po schodech s ním.

Stanul na pódiu po boku svého pána a z výšky si prohlížel sál plný lidí, kteří se na něj dívali. Ayden zahájil proslov o svých plánech do budoucna, které dají společníkům více svobod, a vedle něj Lian z toho množství cizích lidí nervózní nebyl.

Věděl, že teď už se nikdy nemusí bát, protože je svobodný a milovaný. Je Aydenův.