His Master ✓

25. kapitola

„Říkal jsem, že se k tobě budou chovat hrozně," povzdechl si Ayden, když po náročném dni konečně dorazili domů.

„Ale nic mi neudělali, protože jsi tam byl," odvětil klidně. „Tady bych musel být sám."

Byl rád, že je Lian spokojený, ale chování ostatních k němu ho pořádně vytočilo. A zvlášť se mu nelíbilo, jak si na něj v jeho nepřítomnosti chtěli dovolovat.

„Je ti ale doufám jasné, že to byla výjimečná situace?" ujistil se. „Víckrát to opakovat nebudeme."

Lian přikývl.

Když spolu seděli u večeře, Lian se najednou zeptal: „Má tvůj strýc nějakého společníka?"

Zavrtěl hlavou, a když polkl další sousto, dal mu celou odpověď: „Míval jich několik, neustále to střídal, ale teď už dlouho nemá nikoho. Proč se ptáš?"

„Jen mě to tak napadlo." Pokrčil rameny. „Jsem rád, že s ním nikdo nemusí žít."

Ayden se usmál. Potěšilo ho, že má teď někoho, s kým si může na Alexeje postěžovat. Jeho bývalý společníkům taky rozhodně nikdy nezáviděl.

„Aydene, proč se s tvým strýcem tolik nemáte rádi?" zeptal se později.

„Je tam hodně důvodů," povzdechl si. „On mě začal nesnášet, už když jsem byl mladej. Potom co se stalo..." Musel se na chvíli odmlčet, ale nakonec tiše řekl: „Potom co mě znásilnili. Neustále mi omlacuje o hlavu, že jsem hanba rodiny.
Pak už to šlo jedno s druhým. Uznávám opačný názory, v radě to má celkem úspěch, tak mu to leží v žaludku."

Lian se lehce usmál. „Jenom závidí, že jsi lepší než on."

~°°°~

Následujícího rána Liana probudily něžné polibky lechtající ho na krku, odkud putovaly až k uchu. Cítil, jak mu Ayden párkrát políbil ušní lalůček, než zašeptal: „Já vím, že už nespíš."

Otevřel oči a s úsměvem se k Aydenovi otočil. „Dobré ráno."

„Dobré ráno, zlato," odpověděl rovněž se usmívající. „O čem se ti zdálo, hm?" zeptal se a prsty ho pohladil po holém boku. „Znělo to zajímavě."

Lian si ani nevzpomínal, že by se mu zdál nějaký sen, natož takového charakteru, na jaký Ayden očividně narážel. Když si však uvědomil vlhkost ve svých boxerkách, bylo mu jasné, že něco se mu zdát muselo.

„Nevím, nevzpomínám si," přiznal popravdě.

„Škoda," podotkl Ayden. „Mohli jsme to někdy využít." Věnoval mu významný pohled.

Při podívání se do jeho tmavých očí se Lianovi najednou všechno vybavilo. Přesně tyhle oči se na něj totiž dívaly ve snu. Ani nevěděl, jak jeho mysl něco takového vyplodila, protože takové sny u něj rozhodně nebyly běžné. Scéna, na kterou si vzpomínal, zahrnovala jeho a Aydena. Ležel pod svým pánem nahý a ruce měl spoutané, zatímco mu zmíněný pevně zarýval nehty do boků, líbal a kousal Liana, kde si zamanul. V očích se mu odrážela nenasytná touha a zřejmě nehodlal přestat ani na chvíli. Než se Lian nadál, ucítil ho uvnitř a bylo to zběsile rychlé. Dokázal jen bezmocně vzdychat.

Lian se už dlouho nepovažoval za stydlivého, ale potom, co si vybavil tohle všechno, mu tváře jistojistě zrudly. „Co všechno jsi slyšel?" zeptal se tiše.