His Master ✓

39. kapitola

Když se Prim vrátila do auta, na tváři měla zasmušilý výraz, což přimělo Lian okamžitě vyvalit otázku: „Co se stalo? Bude v pořádku?"

S odpovědí váhala tak dlouho, až se pomalu začal obávat nejhoršího, ale nakonec promluvila: „Vezou ho do nemocnice, kde ho budou operovat."

„A dál?" naléhal, protože mu bylo jasné, že to není všechno.

Prim si povzdechla. „Nejsou si jistí, jestli se z toho dostane."

Od téhle chvíle se všechno ještě zhoršilo. Lian měl pocit, jako by všechno bylo strašně vzdálené. Jako by byl sám uvězněný v jakési bublině a dění okolo k němu doléhalo jen přes její stěnu.

Slyšel, jak se ho Prim snaží uklidnit. Říkala, že se z toho Ayden dostane, že by to nevzdal, ale i její útěcha se k němu dostávala jen přes jakousi mlhu. Přesto si strašně přál jí uvěřit. Nezvládl by to, kdyby ho Ayden opustil.

Cestu vůbec nevnímal, a tak ho musela Prim skoro vytáhnout z auta, když dorazili. Po schodech vyšli do bytu, kde je okamžitě přišla přivítat Andromeda, ale hned jak pohlédla na Liana, ve tváři se jí objevil polekaný výraz.

„Co se stalo?" zeptala se.

Než se Lian dokázal vzpamatovat a sesbírat své myšlenky, aby jí odpověděl, Prim si ji vzala kousek stranou a začala vysvětlovat. Lian jí byl vděčný, protože si nebyl jistý, jestli by to dokázal říct.

Když spolu ženy domluvily, Andromeda přišla až k němu a starostlivě si ho prohlédla. „Máš tady krev," vydechla zděšeně.

Lian shlédl na skvrnu na svém triku. „Není moje," zamumlal.

„Nejsi zraněný?" ujišťovala se Prim.

Zavrtěl hlavou. Nějak neměl sílu na slovní odpověď.

„Bude to v pořádku," uklidňovala ho jeho kamarádka a položila mu zlehka ruku na rameno. „Postarají se o něj."

Pokusil se usmát, ale nešlo to. „Můžu si jít lehnout?" obrátil se na Prim.

„Nechceš nejdřív něco k večeři?"

Vzhledem k tomu, že od rána nic nejedl, už padal hlady, ale zároveň si byl jistý, že teď nic sníst nedokáže. „Nemám hlad," odpověděl.

Netvářila se tím potěšeně, ale pouze přikývla. „Nachystám ti ložnici."

Jakmile odešla, Lian si musel sednout na pohovku. Cítil se tak hrozně unavený. Složil si tvář do dlaní a zničeně vydechl. Připadalo mu, že už nemá sílu vůbec na nic. Potřeboval by se přitulit k Aydenovi, ale jen co mu ta myšlenka vyvstala v hlavě, málem mu znovu začaly téct slzy.

Pohovka se vedle něj prohnula a on musel vzhlédnout, aby se podíval na Andromedu.

„Promluvili jsme si o tom," zamumlal. „Miluje mě."

Malinko se usmála a položila mu ruku na stehno. „To je úžasné," zaradovala se, ale když viděla, že Lian zrovna nezáří, úsměv jí zase zvadl. „On se k tobě vrátí."

„Proč prostě nemůžeme žít normálně?" zeptal se a ke konci se mu hlas zlomil.

Andromeda neodpověděla. Namísto toho si ho přitáhla do objetí a Lian se nechal držet, dokud se Prim nevrátila zpátky.

„Můžeš si jít lehnout," oznámila, ale přelétala je oba starostlivým pohledem.

Lian nic neřekl, pouze se zvedl a následoval ji. Prošli chodbou do jedné z ložnic a Prim mu pokynula dovnitř.