His Master ✓

19. kapitola

Taxíkem byli doma během pár minut. Jakmile za nimi zaklaply dveře od bytu, Lian si rychle vyzul boty a počkal, až to samé udělá i Ayden, ale nenechal ho ani vyjít z chodby. Postavil se před něj, zadíval se mu do očí a pln tužby vydechl: „Můj pane, prosím."

Ayden už u večeře cítil jeho dychtivost. Překvapilo ho to, ale rozhodně mile. Samozřejmě, že věděl, co po něm jeho společník požaduje, ale rozhodl se mu to nedat zadarmo. Pouze pozvedl obočí a klidným hlasem se zeptal: „Prosím o co?" Tak moc to chtěl od něj slyšet.

„Prosím, vezmi si mě," vydechl Lian a hlas se mu třásl vzrušením. „Potřebuju tě, můj pane."

Ayden natáhl ruku a jemně ho pohladil po tváři. Chvíli si jen kochal pohledem na Lianův obličej, ale cítil, že jeho drahý už takové čekání dlouho nevydrží. „Běž do ložnice a svleč se," pobídl ho.

Lian vyrazil nahoru rychlostí blesku, čemuž se Ayden musel usmát, a aby mu dal trochu času vyndal si zatím z kapes kalhot peněženku a mobil, a pak chvíli jen bezcílně přecházel po chodbě. Chtěl Liana trošku škodolibě trápit, ne mu dávat všechno hned. Sám se ale těšil, protože představa vidět Liana znovu nahého byla velmi lákavá. Brzo proto vyrazil nahoru za ním.

Jakmile vstoupil do ložnice, nemusel říct jediné slovo a Lian mu nahý klečel u nohou. Dobře vychovaný. Věděl, že když po svém pánovi něco požaduje, musí se podle toho chovat.

Ayden ho obešel, aby si ho mohl důkladně prohlédnout. Pohled na něj v něm probouzel pořádné chutě. Lian byl nádherný. A Ayden si neustále spokojeně připomínal, že je teď celý jenom jeho. Nádherný a jeho.

„Běž do postele, zlato," přikázal mu a Lian ochotně poslechl.

Ayden se svlékl, až zůstal jenom v boxerkách, vylezl si za svým společníkem a vtiskl mu polibek na rty. Dravý s příslibem toho, co mělo následovat. O jeho stehno se opíralo Lianovo rostoucí vzrušení a on sám rozhodně nezůstával chladný, ale musel si v tom udělat jasno už na začátku. Potřeboval vědět, co všechno si může dovolit, aniž by svému zlatíčku ublížil.

Přistoupil by na cokoli, k čemu se Lian v posteli odváží, ale nejvíc ze všeho do něj toužil konečně proniknout. Splynout s ním v jedno tělo, ukázat mu, jak dokonalé to je. Toužil si ho vzít a prohlásit ho tím za svého jednou provždy. Chtěl mu způsobit slast, jakou ještě nezažil. Chtěl zaplavit jeho smysly jenom sebou, přinutit ho zapomenout na všechno kromě jeho jména. A to jméno bude sténat na vrcholu rozkoše.

„Kam až můžu zajít?" zeptal se a jemně Liana pohladil po stehně.

Jeho drahý neváhal ani moc dlouho. Chytil se Aydena za bok, trochu mu zaryl nehty do kůže a vydechl: „Chci tě v sobě."

Ano, tohle bylo to, co Ayden tak toužil slyšet. Chtěl to udělat. Jeho instinkty ho k tomu vybízely od chvíle, co ho obklopila divoká vůně Lianova vzrušení. Přesto byl ten obrat najednou zvláštní. Ještě nedávno Lian ani nesnesl, aby se ho tam dole dotkl. Potřeboval si být jistý.

„Opravdu?" zeptal se, i když už mu dělalo problémy držet svůj hlas klidný.

„Opravdu," vydechl Lian. „Vezmi si mě, věřím ti. Prosím, můj pane," zakňučel a Aydenovo sebeovládání bylo rázem v troskách.

~°°°~

Jeho ruce cítil Lian snad všude; na hrudi, na bocích, na stehnech. Hladil jeho kůži a zasypával ji spoustou něžných i dravějších polibků. Občas ho někam kousl, aby vytvořil Lianovi památku a on už dokázal vnímat jen to, jak moc ho chce. Vzdychal pod Aydenovými doteky a jeho tělo na ně poslušně reagovalo. Když Aydenova ruka konečně obemkla jeho mužství, Lian myslel, že se z toho doteku zblázní. Už se mu nevracely žádné nepříjemné vzpomínky na předchozí zkušenosti, dokázal myslet jenom na Aydena.