His Master ✓

38. kapitola

Ty první vteřiny byl Lian v podstatě paralizovaný. Max Weber si pro něj přišel. Držel mu ruku před ústy a pistoli za zády a dýchal mu na krk. Pomalu ho vedl ke dveřím a Lian byl přesvědčený, že tohle je konec. Vrátí se zpátky za tím hajzlem a Aydena už nikdy neuvidí.

Začaly mu téct slzy a uvnitř něj se všechno svíralo. Nechtěl se vrátit ke svému starému životu. Když se pokusí vzpouzet, hrozilo ale, že ho Weber zabije. Tak strašně se bál, ale odmítal připustit, že se nechá jen tak odvést, protože pokud nic nepodnikne... Bylo lepší zemřít, než zažít to peklo u Webera znovu.

Vší silou kousl svého bývalého pána do ruky a hlasitě vykřikl: „Aydene!"

Po několika nadávkách mu rychle zase zacpal pusu a přitáhl ho k sobě blíž. „Řekl jsem, ať držíš hubu."

Lianovi to bylo momentálně všechno úplně jedno, protože se ještě ani nevzpamatoval z toho, že ho Weber nezastřelil. Pořád žije. A co víc, slyšel kroky sbíhající ze schodů.

„Zlato, děje se..." Větu Ayden nedokončil, protože v tu chvíli Liana uviděl. Z jeho očí začaly téměř šlehat blesky, když se podíval na Webera, a přestože měl Lian stále pistoli za zády, hned se cítil o něco líp.

„Pusť ho," zavrčel Ayden.

„Ani náhodou," zavrtěl hlavou Weber, „nejsi zrovna v pozici, kdy by sis mohl klást podmínky. Nebo snad chceš, aby se tvýmu zlatíčku něco stalo?"

Zbraň se Lianovi přitiskla o něco víc mezi lopatky a jemu nedobrovolně steklo pár dalších slz. Co když ho tady před Aydenem prostě zastřelí?

„Co ode mě chceš?" zeptal se jeho pán.

„Teď nic. Necháš mě pěkně si odvést Liana domů, abych měl záruku, že se nepokusíš o hlouposti, a pak se vzdáš pozice v radě a pár dalších věcí."

„To nikdy neudělám!" odvětil důrazně.

„Vážně?" zeptal se a Lian si byl jistý, že se mu na tváři usadil pěkně nechutný úsměv. „Já si myslím, že uděláš všechno, co ti řeknu, aby tvůj drahý nepřišel k úhoně. Teď zůstaň, kde jsi, a nech nás jít."

Ayden zůstal stát, ale bylo na něm jasně patrné, že je to proti veškerému jeho přesvědčení a že sám se sebou bojuje. Lian se mu díval do očí celou dobu, co ho Weber vedl ke dveřím, a snažil se neplakat, ale moc mu to nešlo. Byl si jistý, že jeho pán udělá všechno pro to, aby ho zachránil. Že ať ho Weber vezme kamkoli, on si pro něj přijde. Stejně ale nedokázal odtrhnout pohled od Aydena, protože tu přeci jen byla šance, že už se nikdy neuvidí. Ayden si to určitě uvědomoval taky, protože ten souboj sám se sebou prohrál, když byli Weber s Lianem už skoro u dveří.

„Počkej!" vykřikl a udělal krok k nim.

„Na co?" zeptal se Weber otráveně.

„Nemusíš to dělat. Můžeme se dohodnout, dám ti prachy. Mám jich spoustu, dostaneš kolik budeš chtít."

Zavrtěl hlavou. „Tady nejde jenom o prachy. A i kdyby šlo, už jich mám slíbených spoustu."

„Od koho?"

„Dobrej pokus," odfrkl si, „ale tak hloupej nejsem. Jdeme, Liane!" poručil a udělal další krok ke dveřím, ale Ayden se zase o krok přiblížil k nim.

„Proč ti tak jde o to, abych odešel z rady? Co jsou ty další věci, který po mně budeš chtít?" vybalil na Webera další otázky.

„Je to otázka cti, Aydene. Nikdo kdo mi sebere můj majetek a ještě mě zmlátí, neujde následkům."