His Master ✓

26. kapitola

Náraz s nimi trhnul dopředu a vzápětí zase zpátky. Naštěstí jeli pomalu, takže to nebyla nijak tragická bouračka, ale Ayden se i tak leknul. V první chvíli vlastně ani pořádně nevěděl, co se stalo. Byl si vědom toho, že strhnul řízení do strany, protože ho v tu chvíli nenapadl jiný způsob, jak zabránit srážce s rychle jedoucím autem, ale musel důkladně obhlédnout okolí, aby vůbec zjistil, co se stalo potom.

Vyjeli ze silnice a vrazili do sloupu, to se stalo.

Jakmile se Ayden alespoň částečně vzpamatoval, jeho první slova byla: „Do prdele, kretén zasranej!"

A hned potom daleko něžnějším, ale velice naléhavým hlasem následovalo: „Zlato, jsi v pořádku?"

Lian seděl vedle něj a na první pohled vypadal nezraněn. Nejspíš se jen lekl. „Jo, nic mi není," odpověděl trochu rozřeseným hlasem.

Oba vystoupili z auta a Ayden cítil, že potřebuje někam nasměřovat svůj vztek. Věděl, že ta nehoda není jeho vina, to druhé auto tam nemělo co dělat. Lianovi se klidně mohlo něco stát. Chtěl okamžitě začít nadávat řidiči toho auta, ale rozhlédl se kolem a zjistil, že někam ujel.

„To snad nemyslí vážně!" vykřikl naštvaně.

„Já to auto znám," podotkl Lian tiše a Ayden se k němu okamžitě obrátil.

„Znáš?"

Přikývl. „Sice jsem neměl moc času si ho prohlédnout, ale bylo to auto jednoho z kamarádů mého bývalého pána. Jsem si tím jistý."

To Aydena dopálilo snad ještě víc. Byla možnost, že to udělali schválně? Že jim prostě chtěli ublížit? Potom se ovšem nabízela otázka, odkud se dozvěděli, že tudy pojedou. Ayden toho začínal mít dost.

„Počkej tady, zlato," nakázal mu. „Já jdu zavolat policii."

Vyřídil si rychlý a poměrně silně nespokojený telefonát svému příteli u policie, kde mu popsal, co se stalo a zároveň mu sdělil Lianovo podezření ohledně majitele toho auta. Zeptal se, jestli se už nějak pohnulo se záležitostí Webera, ale dostal pouze odpověď, že ho vyšetřují.

Vrátil se zpátky k Lianovi, který se opíral o auto, a jemně mu položil ruku na rameno. „Opravdu jsi v pořádku?"

„Jasně," přikývl. „Co ty? A auto?"

„Nic mi není," ujistil ho a šel se podívat na auto. „Je to jen promáčklý, naštěstí jsme nejeli moc rychle. Už dojedeme domů a já si pak zavolám do servisu."

Lian souhlasil, a tak vyjeli. Nemělo cenu se pokoušet něco dalšího řešit, když viník ujel.

~°°°~

Zbytek cesty se Lian Aydena už nedotkl ani si nijak nestěžoval na nezáživnost. Věděl, že tu nehodu nezavinil Ayden, ale přesto teď už moc dobře chápal, proč by neměl při řízení nikdy nikoho rozptylovat. Byl rád, že Ayden dával pozor a díky tomu se jim nic nestalo.

Po nějaké době jízdy Ayden najednou oznámil: „Jsme tady."

Před jejich autem se sama otevřela brána a Lianovi v údivu poklesla čelist. To na co se díval, snad ani nebyl dům, ale přímo vila. Dvoupatrová stavba se spoustou oken velkých téměř přes celé zdi, vyhlížela moderně a byla obrovská.

Sotva stačil všechno zmapovat pohledem, Ayden zastavil auto na příjezdové cestě. „Zapomněl jsi zavřít pusu, zlato," podotkl pobaveně.