His Master ✓

11. kapitola

Lian zrovna večeřel, když se ozvalo zachrastění klíče v zámku. Nechal jídlo ležet a šel za Aydenem na chodbu.

Už od prvního pohledu mohl říct, že je jeho pán utahaný. Možná ho i něco naštvalo soudě podle jeho ztuhlého držení těla. Z minulosti neměl Lian právě dobré zkušenosti s tím, když byli jeho pánové naštvaní, a tak si usmyslil, že bude raději opatrný. Jakmile však Aydena pozdravil, jeho rty se roztáhly do úsměvu.

Vyzul si boty, přešel až k Lianovi a chytil ho za pas. Oplatil mu pozdrav, ale neustále přitom sledoval Lianovy rty. Věděl, co jeho pán potřebuje. Postavil se na špičky, aby mohl jejich ústa přitisknout k sobě, ale už nemusel. Ayden se k němu sklonil a políbil ho. Tentokrát nezapojili jazyky, jen se něžně otírali o rty toho druhého, ale i to bylo pro Liana dostatečné ujištění, že pánův hněv nebude namířený proti němu.

Odtáhli se od sebe a došli do obýváku. Ayden se svalil na pohovku a Lian se okamžitě zeptal: „Mám ti něco donést?"

„Skleničku vína, zlato. Tamta skříň," ukázal na skříň u stěny, „úplně dole."

Lian poslechl, vzal jedinou láhev vína, která tam byla, nalil její obsah do sklenice a donesl Aydenovi.

„Děkuju." Usmál se. „Měl ses dobře?"

„Ano, ale ty vypadáš, jako by tě něco trápilo," vyslovil svou domněnku nahlas.

„Tím se nemusíš trápit, zlatíčko. Jen toho bylo hodně v práci."

Lian počkal, až jeho pán odloží sklenici, postavil se za něj a ruce mu položil na ramena. Chtěl mu pomoct se trochu uvolnit. Jemnými krouživými pohyby mu začal masírovat ramena a pod prsty přímo cítil, jak má Ayden ztuhlé svaly. Nebyl odstrčen, a tak usoudil, že se Aydenovi jeho práce líbí, což se mu vzápětí potvrdilo, když z jeho úst vyšel spokojený povzdech.

„Kde ses to naučil?" zeptal se Ayden a zaklonil hlavu.

Lian se neubránil úsměvu. „Už hodně dávno. Jednoho z mých předchozích pánů věčně bolelo za krkem. Líbí?"

„Uhm," zamumlal.

Chvíli Aydena masíroval a s úsměvem pozoroval, jak přivírá oči blahem. Rozprostřelo se mezi nimi ticho, ale nebylo to trapné ticho, naopak bylo velice příjemné. Lian byl rád, že má pána doma a že s ním může takhle v klidu trávit čas.

Jakmile sundal ruce z Aydenových ramen, ozvalo se nespokojené zamručení.

„Už máš všechny svaly uvolněné," odpověděl Lian na jeho nevyřčený dotaz.

„Škoda," šeptl Ayden s úsměvem.

Když Lian obešel pohovku a stanul Aydenovi zase čelem, pán si ho přitáhl na klín. Překvapilo ho to, ale líbilo se mu to. Ayden ho svíral za boky, ale i tak se Lian chytil jeho paží, kdyby ho měl náhodou v úmyslu pustit.

„Nebylo to včera na tebe moc zbrklé, zlato?" zeptal se najednou Ayden.

Zavrtěl hlavou. „Líbilo se mi to. Vlastně jsem myslel," opatrně mu sjel rukou po krku, „že bychom to někdy mohli zopakovat."

Ayden ho jednou rukou chytil za zátylek, přitáhl ho k sobě ještě blíž a spojil jejich rty. Chutnal po víně. Útočil na Lianova ústa s patrnou divokostí a Lian by se mu býval okamžitě poddal, ale to by nesměl cítit, jak tohle jeho pána baví. Pouze proto kopíroval pohyby jeho rtů. Jakmile mu však Ayden vsál spodní ret mezi zuby, už odolat nezvládl. Otevřel ústa v němé pozvánce a nechal Aydenův jazyk vklouznout dovnitř. Líbali se dlouho, a přestože Ayden sem tam kousnul, Lian by býval ochotně pokračoval dál.