His Master ✓

7. kapitola

Zatímco si Lian dával sprchu, měl hlavu neustále plnou Aydena. Přemýšlel hlavně o jejich pomalu se vyvíjejícím vztahu. Ayden se k němu choval tak ohleduplně, že to bylo téměř mimo Lianovo chápání, ale moc se mu to líbilo.

Poprvé za hodně dlouhou dobu se cítil dobře, když spal vedle někoho v posteli. Už se mu nezdálo nic špatného, jakmile si lehl k Aydenovi. Možná nakonec nebude tak těžké vložit v něj svou důvěru.

S ručníkem omotaným okolo pasu vylezl ze sprchy a ocitl se přímo před zrcadlem. Na krku se mu třpytil zlatý řetízek, který dostal jako dar. Lehce po něm přejel prsty a usmál se. Znamenal pro něj strašně moc, protože žádnou podobnou cennost ještě nikdy nedostal. Celkově skoro nedostával dárky, ale Ayden se k němu zkrátka choval jinak.

Usušil se, oblékl a seběhl dolů do kuchyně. Zastavil se ve dveřích a tiše sledoval, jak Ayden připravuje jídlo na stůl. Pohled na něj ho nutil se usmívat. Ještě nezažil, že by mohl někoho zkrátka jen políbit, aniž by se pak dělo něco víc, ale Ayden mu dal jasně najevo, že mu nechá, kolik prostoru bude potřebovat.

„Budeš tam stát ještě dlouho, nebo se půjdeš najíst?" Aydenova otázka ho vyrušila ze zamyšlení. Myslel si, jak je nenápadný, ale jeho pán o něm očividně celou dobu věděl.

„Už jdu," odvětil.

Sedli si spolu ke snídani a Lian se zřejmě celou dobu usmíval jako idiot, protože za chvíli Ayden poznamenal: „Vypadáš nějak spokojeně."

„Protože se ke mně chováš vážně hezky." Mezi prsty promnul zlatý řetízek. „Děkuju za všechno."

„Nemusíš mi děkovat. Za nic z toho. Jsem rád, že jsem pomohl." Zlehka položil Lianovi ruku na stehno. Překvapilo ho to, ale přiměl se neucuknout, protože to bylo ve finále docela příjemné.

Chvíli Ayden mlčel, ale pak se najednou zeptal: „Ten sen, kvůli kterému jsi v noci přišel za mnou, o čem byl?"

Stačilo mu vybavit si pár obrazů a už automaticky vrtěl hlavou. Nechtěl se k tomu vracet, ale nakonec ze sebe dostal: „Bylo to o mém bývalém pánovi."

Jakmile si Ayden všiml, že narazil na špatné téma, další informace nepožadoval. „Promiň, neměl jsem ti to připomínat. Pořád je brzo, abys mi řekl všechno, že?"

Přikývl. Ta událost v noci, kdy ho zachránil Ayden, byla skutečně jen zlomkem celého jeho příběhu. A ještě se necítil na to, aby Aydenovi řekl vše. Pořád se znali krátce.

„Chci ti to říct," ujistil ho a myslel to vážně. „Jen nevím kdy."

Ayden se pousmál. „Nemusíš mi říkat vůbec nic, jestli nechceš, pochopím to. Důležité je, aby ses cítil dobře."

~°°°~

Po snídani Ayden navrhl, že by měli společně vyrazit někam ven. Nechtěl Liana neustále držet v bytě a tušil, že by bylo dobré, aby spolu něco podnikli. Nepodařilo se mu ale vymyslet žádné konkrétní místo, kam by mohli jít, a tak vyrazili jen na procházku po městě.

Bylo celkem příjemně a svítilo slunce. Lian vypadal, že si takové počasí užívá. Kráčel velmi blízko Aydena, ale neustále se se zájmem rozhlížel kolem a drobně se usmíval. Vidět ho spokojeného byl pro Aydena pocit k nezaplacení.

Jak se ale dostali na náměstí, kde bylo rušno a poměrně lidnato, Lian už tak vesele nevypadal. Nějaké prohlížení si okolních budov už ho absolutně nezajímalo a místo toho se velice ostražitě rozhlížel po lidech kolem. Úsměv mu z tváře zmizel, a když blízko nich prošla skupinka mužů, dokonce sebou trhnul a málem se schoval za Aydena.