(Ne)milovat

25. Když budeš hodná, budu i já

A teď jsem si... konečně připadal naživu, víc než kdy jindy, i když ona to necejtila stejně.
________________
Pohled Rhey

Začínala jsem mít pocit, že se udusím, protože moje plíce nechtěly spolupracovat.
Začal mě po zápěstí hladit palcem a mě se po rukou rozlila husina... a doufala jsem, že on si toho nevšiml.

Srdce se mi usilovně snažilo vyskočit z hrudi a moje tělo se třáslo. A nebylo to vzrušení, ale strach. Děs z toho, že mi to zvíře ublíží, protože on byl zvíře. Měnil se na vlka, s tesáky co dokázaly v jedný sekundě prokousnout krk.

Konečně se odtáhl a já do sebe prudce vtáhla vzduch. Podíval se mi do očí a jeho oči byly čistě vlčí. Nebyla v nich žádná lidskost. A hypnotizoval moje rty. Což byla příležitost, protože jsem cítila, že konečně povoluje stisk na mých rukách a už se na mě ani tak netiskl. A můj panikařící mozek mi dal povel k útěku. Takže jsem se mu vytrhla, což bylo až podivně lehké a pak jsem vyběhla z jeho pracovny. A bůhví proč jsem měla pocit, že jde zamnou. Že jsem kořist a on lovec, co se mě chystá zabít.

A když jsem doběhla ke dveřím svýho pokoje a podívala se do chodby, kde byla jeho pracovna, spatřila jsem mezi pootevřenýma dveřma do jeho pracovny vlka. Skutečnýho vlka s tmavou srstí. Vypadalo to, že se neovládl a že je z něj prostě... zvíře. Jakoby ho ta touha pohltila. Vběhla jsem do pokoje, zavřela a s hrůzou zjistila, že v zámku není klíč. Přeběhla jsem k jedný skříňce vedle dveří a se vší silou do ní zatlačila, přičemž jsem děkovala bohu, že to nebylo tak těžký. Povedlo se mi to dostat ke dveřím a tím je zablokovat.

Prudce jsem couvla ode dveří, když se ozvalo vzteklý vrčení, škrábání na dveře a lomcování klikou. Jemu muselo totálně přeskočit. A já se třásla a po tvářích mi tekly slzy, který nešly zastavit. Stejně jako ten mírnej třes. Docouvala jsem až k oknu, otevřela ho a vyklonila se ven. Nemohla jsem skočit, protože to mě mohlo zabít. A já nechtěla umřít tak... bolestivě. Nebo bych se mohla jen na dobro připravit o možnost chodit. A ani to jsem rozhodně nechtěla. Podívala jsem se zase na dveře a popošla kus od okna. Zvuky u dveří byly pryč. A já pořád stála a koukala na dveře.

Ticho se rozléhalo pokojem a sem tam se ozvala nějaká kapka jak dopadla na střechu, protože venku pořád trošku pršelo.

Od okna se ozval rámus a než jsem se stihla otočit, kolem mýho pasu se omotaly ruce a na moje ruce a ramena dopadly malý kapky a do látky trička na zádech mě studio vlhko jeho trička. A já znova ztuhla. Věděla jsem, že je to on, cítila jsem jeho vůni. A mělo mi dojít, že on klidně půjde po malý římse kolem oken, jen aby se ke mě dostal. Zaryla jsem nehty do jeho ruky, která byla na mým pase.

Pak se sklonil k mýmu uchu. ,,Dveře mě nezastaví, Rheo," tiše zavrčel a já se od něj chtěla dostat, ale jeho stisk na mým pase zesílil. ,,Ujelo mi to. Ta touha už nešla vydržet, ani nijak zkrotit. Ale už to přešlo, nemusíš se mě bát," zašeptal a jeho rty se nepatrně dotkly mýho ucha.

,,Pusť mě," zašeptala jsem hlasem, co se třásl a on mě k mýmu překvapení pustil. Rychle jsem od něj odstoupila a podívala se na něj. Jeho oblečení i vlasy byli lehce mokrý od deště a jeho šedivý oči hleděly přímo na mě. Nebo možná až do mě, nebyla jsem si jistá. Ale nemohla jsem zastavit třes, ani slzy.

,,Zítra bude ta schůzka. A já tě tam potřebuju. Když budeš hodná ty, budu hodnej já. Takhle to funguje," pokrčil rameny, ale já stále jen mlčela a hleděla na něj. Takže znova promluvil. ,,Když to uděláš, dovolím ti jet k tobě domů pro všechny věci, cos tam nechala," po tý větě jsem zamrkala a pocítila zvláštní záchvěv naděje uvnitř sebe.
,,Fajn. Ale nebudu mluvit... nebudu dělat nic, jen tam sedět," zašeptala jsem a na jeho rtech se rozlil úsměv. ,,Jistě," přikývl. ,,Klidně tam můžeš sedět a koukat do zdi. To už bude na tobě. A já budu sedět vedle tebe," dodal a jeho úsměv se o něco rozšířil.

Následně odešel. Prostě odsunul tu skříňku a odešel dveřma. Jakoby ta touha v něm skutečně klesla. A já šla do sprchy, kde jsem se znova rozbrečela, protože jsem se nemohla zbavit pocitu, že je na mě natisklej a že jeho rty cejtím na rtech i na krku. Měla jsem pocit, že ho cejtím všude... jak jeho dotyky a tělesný teplo, tak jeho vůni.
________________
Tady máte slíbenou kapitolu, co jsem konečně doopravila. Další už je znova napsaná a znova mi jen zbývá jí opravit, takže uvidím kdy se na to vrhnu a kdy jí tím pádem vydám, ale doufejme, že brzy.

A omlouvám se, že se tato kapitola se jmenuje jako ta minulá, ale minulou jsem přejmenovala, protože tahle se měla jmenovat takhle, jen jsem té minulé omylem dala špatný název.