(Ne)milovat

4. Alfa

,,Můžem?" Zeptala se Stefana. Jasně, je jedno co si myslí já. ,,Vevnitř za dveřmi je můj alfa a dva vlci z naší smečky." Dodala.
,,Jo, můžeme." Přikývl Stefan a letmo se na mě podíval.
_________________

Vlčice se otočila zase ke dveřím a stiskla kliku. Otevřela dveře.
Vešla dovnitř. Stefan se na mě povzbudivě podíval a vešel dovnitř, přičemž jsem ho hned následovala.

Ten, co stál u okna, zády k nám, byl evidentně alfa. Napravo stál jeden člen jeho smečky a nalevo druhý.

Zůstala jsem stát vedle Stefana a nedokázala se pohnout.
Jakmile se místní alfa začal otáčet, okamžitě jsem sklonila pohled k zemi. Ruce se mi třásly.

Cítila jsem na sobě jeho pohled. Slyšela jsem, jak se od okna rozešel k nám. Stefan se na mě podíval a mě došlo, co tím pohledem chtěl říct.

Nemusela jsem se přemáhat, protože se mi strachem nohy podlomily skoro sami. A tak jsem před toho debilního alfu poklekla. Pohled jsem zabodla do země a bála se jen nadechnout. Nesnášela jsem tenhle blbej strach z alf.

Vnímala jsem pořád přítomnost Stefana, který stál hned napravo vedle mě.

Přede mnou zastavil onen alfa. Moje srdce začalo splašeně tlouct.
,,To je ona?" Zeptal se alfa a jeho hlas mnou projel jako ledový šíp, až jsem sebou nepatrně trhla.
,,Jiná lidská dívka, než je tahle, by ve vlčí smečce nepřežila ani den. Ona tak nepůsobí, ale je to pěkně drsná lidská dívka." Odpověděl Stefan. A já nevěděla, jestli mu mám za to, co řekl, poděkovat, nebo ho proklínat.

,,Podívej se na mě." Ozval se znovu hlas alfy, ale toho jsem ani za nic nebyla schopná.
Když si ke mě​ dřepl, zavřela jsem oči. Snažila jsem se klidně dýchat. Ale raději bych mu vrazila rovnou do toho jeho alfa obličeje.

Ovanul mě vítr, jak se alfa zase postavil. ,,Fajn. Dohodnuto. Nebudu už více útočit na vaší smečku." Ozval se znovu ten hlas, který mě tak neuvěřitelně moc děsil.

Pomalu jsem otevřela oči a nechala je zabodnuté do země. Bála jsem se pohnout. Jen jsem tam tak klečela, jako ten největší slaboch.

A chtělo se mi brečet z toho, že mě Alar použil jako návnadu, aby tenhle alfa neútočil na jeho.

,,Nyní... můžeš jít." Promluvil alfa s nezájmem na Stefana. Hrklo to ve mě. Ne, nesmí mě tady nechat.

Letmo jsem se podívala na Stefana a on na mě. A pak se pomalu otočil se rozešel se ke dveřím. Ne, opravdu mě tady nemůže nechat.

Sebrala jsem všechnu svou odvahu i sílu a vystřelila na nohy.
Co nejrychleji jsem se rozešla za ním a chytila ho za loket.

Nechápavě se otočil. Podívala jsem se mu z takové blízkosti do očí. ,,Prosím, nenechávej mě tady." Zašeptala jsem a jen stěží rozmrkala slzy.

Chytil mě za ruku a odendal jí z jeho paže. Celou dobu mi hleděl do očí. ,,Prosím, Stefana..." Vyslovila jsem jeho jméno a on sebou lehce trhl.

Pak mu pohled sjel na alfu, který stál několik metrů za mnou. Alfa zavrčel.
,,To zvládneš, Rheo." Zašeptal. ,,Prostě mu ukaž, jak vyjímečná lidská dívka jsi." Pousmál se a ruku mi na chvíli stiskl pevněji.

Pustil mi ruku a odešel z místnosti. Zavřel dveře. Zůstala jsem stát u dveří. Ruce se mi třásly.
Ani jsem se nehnula a poslouchala, jak Stefonovo auto nastartovalo a odjelo.

Ne.... to nemůže být pravda. Měla jsem co dělat, abych se tady nezhroutila. Ruce i nohy se mi třásly a po tvářích mi stekly slzy, kterým jsem se celý večer snažila zabránit.

Přemýšlela, jestli mě tady ti vlci teď zabijou. Setřela jsem si slzy a nemohla uklidnit třes v rukou.

,,Běžte." Ozval se jeho hlas a dva členové jeho smečky, kolem mě prošli a odešli z místnosti.
,,Ty taky, Jenn." Dodal a vlčice, která sem mě a Stefana dovedla a která mě před tím přejela zhnuseným pohledem, kolem mě prošla a taky odešla. Zavřela dveře.

Já zůstala stát, ke dveřím čelem, neschopná jakéhokoliv pohybu.
Čekala jsem, jestli mi alfa ublíží, nebo co bude.

,,Jak se jmenuješ?" Ozval se jeho hlas, daleko ode mě, ale i tak jsem sebou trhla.
Možná, že bych mu i odpověděla, jenže jsem nedokázala promluvit. Na to jsem se moc bála.

,,No tak! Nechci na tebe volat lidská dívko. Jak ti mám říkat?" Ozval se znovu a já se otočila k němu čelem. Přesto jsem pohled od země neodtrhla.

Slyšela jsem, že se k mě rozešel. Místo toho, abych poslušně stála na místě, jsem se rozeběhla za stůl.
Pozorovala jsem jenom jeho nohy, víš jsem se podívat neodvážila.

Zavrčel. Tak silně a hlasitě, až jsem sebou trhla, jakoby mnou projel elektrický proud.

Když se ke mě znovu rozešel, tak jsem znova oběhla stůl a chtěla jít ke dveřím.

,,Stůj!" Jeho hlas mnou projel jako dýka a já ztuhla na místě.
Jeho hlas byl jasný hlas alfy a byl ještě k tomu naštvaný. Jo, teď už určitě má chuť mě zabít, jestli jí předtím neměl.

Slyšela jsem, že jde ke mě. Ale tentokrát jsem se nedokázala vůbec pohnout a jen se strachem hleděl na zem.
___________________
Pokusím se kapitoly vydávat teď častěji ❤️