(Ne)milovat

15. Souhvězdí

Vnímat vůni lesa, a to nejlepší.... vůni večera, noci, klidu, divokosti, svobody. A právě v tu jedinou chvíli jsem se cítila volná.
____________________
Pohled Rhey

Zhluboka jsem dýchala ten chladný, večerní vzduch. Studený vítr mě ovanul a rozevlál mi vlasy. Jelikož jsem měla jen tričko s krátkým rukávem a legíny, okamžitě jsem se lehce otřásla zimou.

Bylo mi jedno, že je mi zima, že mi mrznou nohy a že mám husí kůži po celém těle. Teď mi bylo jedno všechno. Jen jsem to všechno s úžasem pozorovala.
Chtěla jsem, aby se tenhle okamžik dal stopnout a já tak mohla jenom stát a hledět na tu krásu. Protože nic jiného jsem si momentálně nepřála. Ta chvíle pro mě byla dokonalá.

A i když jsem to nechtěla, ani nijak nehledala, pohled mi samovolně padl na Souhvězdí Vlka.
Nechápala jsem, proč jsem si ze všech možných souhvězdí, mohla všimnout právě Souhvězdí Vlka. Proč zrovna vlka? Mohla jsem si všimnout jakéhokoliv souhvězdí, ale to ne, já si všimla právě tohohle souhvězdí.

Přála jsem si, aby tohle nikdy neskončilo. Tu krásu bych vydržela sledovat pořád, přestože mi začínala být čím dál tím větší zima.
Jenže tohle přání, tahle chvíle, zmizela, když se kus zamnou ozvalo lehké uchechtnutí. Nemusela jsem se otáčet, abych věděla, kdo to je.

I když jsem se dál snažila vnímat jen hvězdy, měsíc a noční les, nedokázala jsem to.
,,Řekl bych, že máš ráda večery. Už jen podle toho, jak moc uchvácená jsi." Ozval se jeho hlas.

Nechtěla jsem se ho ptát, jak dlouho už tu stojí. Protože vím, že by mě to jen děsilo. To, že tady byl, že mě pozoroval, aniž bych o tom věděla.

,,Koukáš na Souhvězdí Vlka? Jestli se pletu, přikývni." Řekl a já se ani nepohnula. Vadilo mi, že má pravdu. Že ví, kam přesně koukám.

Slyšela jsem, že udělal jeden krok na balkón. Já se však ani nepohnula.

,,Říká se, že je souhvězdí vlka nabodnuté na kopí souhvězdí Kentaura." Řekl a já svůj zrak znovu stočila k souhvězdí vlka. A skutečně to tak vypadalo.
,,Nebo se taky říká, že tohle souhvězdí představuje krále Lykáóna z Arkádie, který nabídl Diovi jídlo z lidského masa a byl za to proměněn ve vlka." Dodal. Další věc, kterou jsem na vlcích měla ráda, kromě toho, že milují knihy.... milovali taky souhvězdí a hodně se v nich vyznali. Toho jsem si všimla už i u Stefana, když mi občas nějaká ta souhvězdí ukazoval.

,,Rheo?" Oslovil mě a já jeho směrem jen lehce pootočila hlavu. ,,Není ti zima? I já ten chlad cítím, a to jsem vlk." Řekl a já jako bych doslova cítila, jak mě přejel pohledem. ,,Je ti zima." Zkonstatoval.

Mým tělem projel ještě větší chlad, když se mě lehce dotkl na lokti. Nebyl to chlad jako zima, byl to chlad ze strachu.
Jakmile se mě dotkl, ruku zase rychle stáhl k tělu. ,,Jsi strašně ledová." Zkonstatoval. A mě to bylo jedno. Mohla jsem tady umrznout, ale pořád lepší, než s ním jít dovnitř.

,,Nastydneš, Rheo." Ozval se znovu. ,,Víš něco i o Souhvězdí Kentaura?" Zeptala jsem ho. Nechtěla jsem, aby mě nutil jít dovnitř a tak jsem ho musel nějak zaměstnat.

Potichu si povzdechl, ale začal mluvit. Evidentně byl rád, že se zajímám o to, co říká.... ale já ho jen potřebovala nějak zabavit, potom nebudu muset jít dovnitř.
,,Vlastně toho moc není. To souhvězdí představuje kentaura Cheiróna." Odpověděl.

Jasně, že já si vybrala zrovna to souhvězdí, ke kterému nemá co říct.

,,A co Souhvězdí Štíra?" Přemohla jsem se, zvedla ruku a ukázala ono souhvězdí. Potom jsem ruku vrátila zpět na zábradlí.

,,Říká se, že to souhvězdí představuje štíra, kterého poslala bohyně Artemis na lovce Oriona poté, co na ni lovec zaútočil." Řekl a já si najednou vzpomněla na jednu noc, kdy mi souhvězdí ukazoval Stefan.
Dostal mě ven, přestože jsem to odmítala. A potom mi ukazoval nějaká souhvězdí a jedním z nich byl právě i štír.

,,Taky se říká, že je to štír, kterého poslala matka země na Oriona poté...." Vzpomněla jsem si, co o tom říkal Stefan a musela to doříct. ,,...co Orion prohlásil, že vybije všechna nadpřirozená zvířata." Dodala jsem.
,,Přesně." Nekoukala jsem na něj a přesto mi bylo jasné, že se pousmál.

Znovu mě ovanul chladný vítr a já se lehce otřásla.
,,Pojď prosím dovnitř, Rheo. Vždyť se klepeš zimou." Řekl a já věděla, že už se tomu nevyhnu.

Tentokrát, když se jeho ruka dotkla mého loktu, ucítila jsem z jeho ruky sálající teplo.
I tak jsem rukou ucukla. On o krok couvl.
Naposledy jsem se podívala na ten dokonalý měsíc a hvězdy kolem. Naposledy jsem se nadechla toho večerního vzduchu, ruce sundala ze zábradlí a udělala krok vzad.

Potom jsem se otočila. On stál těsně u dveří. Bez přemýšlení jsem kolem něj prošla a vešla do pokoje, kde mě okamžitě obklopilo příjemné teplo a i přesto, že bych radši zůstala stát venku, to teplo bylo na mé téměř prochladlé tělo neuvěřitelně příjemný.
_____________
Jak jsem řekla, tady máte ještě jednu kapitolu ❤️