(Ne)milovat

21. Vlčí srst hřeje

U schodů jsem spatřil Maxima a vedle něj stál, díky bohyni, Henry, smečkový lékař.
_______________
Pohled Michaela

Odnesl jsem jí do jednoho pokoje. Je to něco jako pokoj pro nemocný. Taky tam Henry má svoje lékařský vybavení.

Položil jsem jí tam do postele a kousek odstoupil. Henry jí nejdřív položil dva prsty na zápěstí a tím sjišťoval rychlost jejího tepu.
,,Určitě to přežije. Jen se nutně potřebuje zahřát. A to co nejrychleji." Řekl a z nějaké skříňky začal vytahovat nějakou deku.

Ani jsem nad tím nemusel dlouho přemýšlet... bylo důležitý, aby jí bylo teplo. Proto jsem se přeměnil na vlka, vyskočil na postel vedle ní a lehl si těsně k ní, že jsem cítila její nepatrný dech, i tlukot srdce. A ona se na mě ze spaní ještě víc natiskla, protože podvědomě ze mě cítila teplo a moje srst hřála.

Henry se vrátil k posteli a vypadalo to, že jsem ho ani moc neudivil. Prostě jí přikryl, jako bych tam ani nebyl. A to přesně jsem chtěl. I kdyby řekl, abych odešel, neudělal bych to.

***

Trvalo to pár hodin. Její tělo se už mírně prohřálo, takže jsem jí odnesl k sobě do postele a přikryl jí dekou. A znovu jsem si lehl vedle ní... těsně k ní, abych jí zahříval.
Nepřemýšlel jsem nad tím, že bude naštvaná až se vzbudí. Teď pro mě bylo nejdůležitější, aby jí bylo teplo. A já jí to teplo přinášel.

Byla to moje vina. Všechno je to jenom moje vina. To, že utekla do lesa. Že mohla umrznout. Že je teď v bezvědomí. Jen kdybych jí nechtěl na tý debilní schůzce. Kdybych jí neřekl, že to není žádost, ale rozkaz. Kdybych po ní nechtěl, aby byla v jedný místnosti s pěti alfama, samozřejmě včetně mě. Za to všechno prostě můžu já.

Právě byl asi prostředek noci, když jsem konečně dokázal usnout.

Vzbudila mě až ranní paprsky, které svítily na mou tmavou srst. Na tom slunci bylo o tom víc vidět, jak barevná moje srst je... místy do hnědá, místy do černa a sem tam i do šediva.
A Rhea stále spala. A řekl bych, že se ještě pořád nevzbudila, protože to už bych evidentně ležel na zemi, protože by mě s radostí shodila.

Ozvalo se zaklepání. A já měl chuť toho někoho zabít.
Přeměnil jsem se zpět do lidské podoby a přešel ke dveřím, které jsem následně otevřel... Jenn, kdo jinej.
,,Omlouvám se, že ruším, Alfo, ale.... volal alfa Divoké smečky, Rafael. A ptal se na tu schůzku." Řekla a já měl chuť prostě jí zabouchnout  před nosem.

,,Tak mu zavolej a řekni, že to odkládám, protože mám problémy s družkou." Řekl jsem a než Jenn stihla něco říct, zase jsem zavřel. Blbá schůzku... nebýt toho a toho, že jsem idiot, tak by na tom teď Rhea nebyla takhle.

Povzdechl jsem si a podíval se na ní. Přešel jsem k posteli a přejel jí pohledem. Zatnul jsem ruce v pěsti.
Kdyby nebyla tak paličatá, tak by na tom taky nebyla takhle. Není to jen má vina... je i její.

Naštvaně jsem zavrčel, znovu se změnil na vlka, vyskočil na postel a zase si lehl vedle ní. Připadala mi až nepřirozeně horká.... ale to budu řešit až se vzbudí.

Pohled Rhey

Mírně jsem pootevřela oči a zachvěla se zimou. Přitáhla jsem si deku víc k bradě a víc se natiskla na tu teplou věc, co ležela vedle mě.
Byla mi zima a přesto jsem cítila, že mám horký nohy i ruce a dost pravděpodobně i obličej.

Po chvíli jsem prudce otevřela oči, posadila se a zděšeně se odsunula od tmavýho zvířete, které leželo vedle mě a ke kterému jsem se před chvílí přitulila.
Vlk zmateně zvedl hlavu. Okamžitě jsem slezla z postele a rychle couvala k oknu, jenže se mi zamotala hlava a já se musela opřít o parapet, protože jsem sebou málem mrskla o zem.

Sotva jsem se na vlka podívala, už to nebyl vlk, nýbrž muž, Michael.
Se zamračeným výrazem se ke mě rozešel a v očích se mu odrážela starost.
,,Nechoď ke mě." Dostala jsem ze sebe ochraptěle a šla jsem do boku, pryč od okna. Jenže jsem najednou ucítila slabost v nohách a kdyby mě Michaelovi silný ruce nechytili, skončila bych na zemi.

Znovu jsem se začala třást zimou a znovu mě pohltila temnota.
Jen letmo jsem vnímala, jak mě Michael položil zpátky do postele a potom jsem plně přestala vnímat.
Moje sny se vraceli stále dokola k situaci, kdy jsem utekla z domu kvůli Michaelovi, mrzla jsem v lese, přála si už nikdy se sem nebrátit a i k tomu jak mě Michael v lese našel a nesl zpět.
_________________
No co si budem, delší kapitoly nejsou moje silná stránka. Navíc tuhle kapitolu už mám napsanou dýl, stačilo jí jen opravit a tady jí máte ❤️