(Ne)milovat

18. Něžný dotek

Vážně nevím, jak je to možný, ale po chvíli mě zmohla únava a já usnula.
__________________
Pohled Michaela

Ne, nebylo to jen těžký... bylo to neuvěřitelně složitý a těžký, se jí nedotýkat.
Už jen to, že leží vedle mě, pomalu oddechuje, protože spí, a já se jí nemůžu dotknout. A ta touha byla tak moc velká.

Lehl jsem si na bok a pozoroval její záda. Nedokázal jsem usnout. Tohle vážně nešlo. Její pach se mi zavrtával do nosu a já už z toho nemohl. Měl jsem pocit, že zešílím.

A vlastně ani nevím, čím to bylo, že jsem po chvíli usnul. Možná tou únavou a tím, že přece jenom moje družka leží vedle mě, přestože se jí nemůžu dotknout.

***

Vzbudily mě až paprsky slunce, proudící do mého pokoje.
Rhea spala blíž u mě a byla ke mě otočená čelem. Vypadala vážně unaveně a tak bych řekl, že bude klidně ještě několik hodin spát... třeba i do poledne.

Vypadala tak moc roztomile, že mi to vykouzlilo lehký úsměv na tváři. Ale jediná věc, která mi vadila.... že jsem nemohl vidět ty její dokonalý oči. A vlastně ani pořádně obličej, protože měla do obličeje spadané vlasy.

S povzdechem jsem zvedl ruku a vlasy jí opatrně odendal z obličeje. Ona se přetočila na záda, ale spala dál.

Pousmál jsem se a vstal z postele. Oblékl jsem se a opustil pokoj. Potřeboval jsem Jenn. Je moje zástupkyně a já jí potřebuju oznámit, že zítra se u nás objeví čtyři další alfy, s několik členy smečky a svýma družkama.

Než jsem došel do pracovny, potkal jsem jednoho ze svých vlků a řekl mu, aby zamnou poslal Jenn.

Takže po chvíli, co už jsem seděl ve své pracovně za stolem, vešla Jenn. Zvedl jsem k ní zrak.
,,Chtěl jste semnou mluvit?" Na chvíli sklopila pohled, na pozdrav a zase se mi podívá do očí.
,,Ano, to chtěl. Jde o to, že.... zítra tady budou mít schůzku alfy. Budeme zase mluvit o obyčejných věcech, jako o území, válkách a takových věcech. Potřebuju, abys teda oznámila celé smečce, že zítra přijdou alfy, ze Západní smečky, Temné smečky, smečky Zlaté a Divoké." Řekl jsem a ona chvíli pobírala všechno, co jsem řekl a potom přikývla.

,,Je to vše, co jste chtěl?" Zeptala se po chvíli. ,,Ano, Jenn, děkuju." Odpověděl jsem a čekal, že odejde, ale to se nestalo.
,,Smím mít otázku?" Ozvala se a já k ní znovu zvedl zrak, který už jsem sklonil. ,,Ptej se." Vyzval jsem jí.
,,Na takových schůzkách... mají mít alfy své družky..." Řekla a odmlčela se. A já hned věděl, jaká otázka jí vrtá hlavou.
,,Ano, Jenn... Rhea tam bude semnou. Je jedno, že je člověk.... je to má družka." Řekl jsem a ona beze slov odešla.

Pohled Rhey

Když jsem se vzbudila, celý pokoj byl již ponořen do světla. Musí být už aspoň dopoledne... nebo dokonce poledne.

A co mě neudivilo, byl fakt, že už tady alfa nebyl. Ale byla to samozřejmost, alfy stávali brzy.
Vstala jsem a pohled mi znovu padl na balkón. Přála jsem si odejít, ale ten balkón mě tak moc lákal.

Došla jsem ke dveřím a otevřela. Znovu jsem vešla na ten dokonalej balkón a tentokrát mě příjemně zahřálo slunce... sice hřálo, ale nemělo takovou sílu. Ale co mě okouzlilo ještě víc, bylo to, že byl celej les pod lehkou pokrývkou sněhu. Byla to neuvěřitelná nádhera.
Usmála jsem se a balkón opustila, stejně tak, jako následně i pokoj.

Vrátila jsem do pokoje, ve kterém jsem spala před tím a převlékla se do jiného oblečení.

Že zvědavosti jsem otevřela jeden šuplík v nočním stolku a všimla si tam knih. A poněvadž mě jedna zaujala, tak jsem si lehla na postel a začala jí číst... a mohla jsem si takhle číst dlouho, ale ztrácela jsem pojem o čase.

A jelikož jsem naheenou dostala hlad, tak jsem knihu odložila, opustila pokoj a zamířila do kuchyně.

Vlastně jsem toho ani moc nesnědla. Ale znovu, se ozval hlas, jehož majitele už jsem nechtěla nikdy vidět, ani slyšet.

,,Vyspala ses dobře?" Zeptal se a já se otočila. Nedokázala jsem se mu podívat do očí. Ani jsem neodpověděla.
Povzdechl si. ,,Potřebuju s tebou mluvit. Přijď co nejdříve do mé pracovny, prosím." Řekl a odešel. Vážně odešel? To bylo divný.

Ale do jeho pracovny jsem jít odmítala. Jenže co se stane, když tam nepůjdu? Jenom ho naštvu, a to by nemuselo dopadnout dobře.
Proto jsem, i když nechtěně, zamířila do jeho pracovny.

Po chvíli jsem zastavila u dveří. Chystala jsem se zaklepat, jenže jsem to neudělala. Bála jsem se tam jít. Bála jsem se alfy tohohle domu.
Po chvíli jsem slabě zaklepala.

,,Pojď dál, Rheo." Řekl a já nechápala, jak mě poznal.... podle pachu, jasně to bude ono.
Ruka se mi lehce třásla, ale přesto jsem chytila kliku a otevřela dveře. Vešla jsem dovnitř a za sebou zavřela dveře.

,,Děkuju, že jsi přišla." Řekl a já hleděla do země. ,,Posadíš se?" Zeptal se a já zvedla zrak jen, abych viděla na židli naproti něj. Potom jsem zakroutila hlavou.
,,Fajn." Řekl a vstal. V tu chvíli moje srdce vynechalo úder a já k němu zvedla zrak.

,,Jen tě chci o něco požádat." Promluvil zamyšleně. A já byla rozhodnutá odmítnout všechno, o co mě požádá.
On polkl a rozešel se ke mě. Couvla bych, jenže zamnou byli dveře. Už takhle jsem se jich zádama lehce dotýkala.

Když byl skoro u mě, už jsem to nevydržela. ,,Nepřibližuj se ke mě." Promluvila jsem, ale on se ke mě pomalými kroky, stále přibližoval.
,,Michaeli! Stůj!" Zvýšila jsem hlas a on doopravdy zastavil.

Jeho šedivé oči hleděly přímo do mých. A já se bála. Celým tělem mi proudil neskutečný strach.
,,Neublížím ti, Rheo." Řekl potichu a udělal ještě jeden krok ke mě. Já se zády natiskla ke dveřím a musela jsem hlavu lehce zaklonit, abych mu stále koukala do očí.

Zvedl ruku a já sebou cukla. Chtěl se dotknout mé tváře, ale já ucukla.
Sledovala jsem jeho ruku, která se ke mě znovu přibližovala. Prudce jsem zamrkala, abych odehnala slzy.
,,Pššt... v klidu. Nic ti neudělám." Zašeptal jemným hlasem a něžně a opatrně se dotkl mé tváře.
Přivřela jsem oči... a sama nevím, jestli to bylo strachem, nebo něčím jiným.

Lehce mě po tváři pohladil a já se mu podívala zase do očí. Lehce se usmíval. Prudce jsem vydechla vzduch nosem a jeho ruku odstrčila tou svojí.