(Ne)milovat

11. Michael

Když odešel a zavřel dveře, znovu jsem se rozbrečela. Přála jsem si, aby to byl jen zlý sen.
____________________
Pohled Michaela

Zavřel jsem dveře jejího pokoje a opřel se o ně čelem.
Tak strašně moc jsem jí nejen potřeboval... ale chtěl jsem jí pomoc. Nedokážu snést pohled na ní, když se trápí.

Přál jsem si, abych k ní mohl jít a obejmout jí. Dát jí najevo, ukázat jí, že už je v bezpečí. Že už jí nikdo neublíží. Jenže jsem nemohl.

A tak jsem se pomalu rozešel ode dveří, směrem k mému pokoji.

Když jsem cestou potkal Maxima, který se mi podíval do očí, nečekal jsem, že mě uprostřed chodby obejme. Ale nebudu lhát, to objetí jsem potřeboval.

Odtáhl se ode mě. ,,To bude v pohodě." Skoro až zašeptal. ,,Musí být. Bohyně vás dala dohromady a měla k tomu důvod." Dodal. ,,V to doufám." Řekl jsem a pokračoval v cestě.

Už jsem byl skoro u dveří. ,,Alfo?" Otočil jsem se za hlasem. ,,Nelíbí se mi, že vám ubližuje." Řekla Jenn.
,,Nemůže za to." Řekl jsem. ,,Ale ano, může. Může vás normálně přijmout. Měla by přijmout fakt, že prostě patříte k sobě." Trochu, ale opravdu jen trochu, zvýšila hlas.

,,Jenže ona je člověk. Lidé věří na lásku. A ona mě nemiluje, Jenn." Řekl jsem zoufale. ,,Ale ano, musí. Nebo... váš musí poznat." Pousmála se.
,,Pozná mě. Jen to chvíli potrvá. A to je to, co nezvládnu.... čekání. Prostě jí potřebuju." Vešel jsem do pokoje a zavřel dveře.

Bože, ta lidská dívka mě zabije.... moje družka mě zabije. Zítra už to nevydržím, tím jsem si vědom. Nechci jí vyděsit, ale něco udělat budu muset. S tím jsem si lehl do postele.

Tak rád bych, aby vedle mě ležela. Proto první věc, kterou udělám, i když jistě vím, že se jí to nebude líbit je, že se ona přestěhuje do mého pokoje, kam patří.

Pohled Rhey

Seděla jsem pod horkou vodou. Hleděla jsem na kachličky a nechala vodu, aby pomalu stékala po mém těle. Chtěla jsem, aby ta voda spláchla všechny mé starosti, jenže to nešlo.

I tak jsem tam dál seděla. Sice voda nespláchne mé starosti, ale spláchne slzy z mých tváří a očí.

Když jsem vylezla, trochu lépe jsem se cítila. Hned na to jsem si zalezla pod teplou deku a zavřela oči.

Kéž by platilo přísloví ráno moudřejší večera. Kdyby to platilo, spala bych už dávno.
Pomalu jsem se propadla do temnoty a říše snů.

***

Otevřela jsem oči. Do pokoje prosvítalo ranní slunce.

Ucítila jsem hlad, veliký hlad. A to bylo to jediné, co mě dostane z pokoje. Proto jsem vstala, převlékla se a pomalu vyšla z pokoje.

Ne, ani náhodou jsem nechtěla potkat alfu a pevně doufala, že ani nepotkám. Protože ho za žádnou cenu nechci vidět.

Po chvíli hledání jsem skutečně kuchyň našla. Byla moderně, hezky vybavená. A zase laděná do odstínů tmavé.

Nečekala jsem, než sem někdo přijde, abych se ho zeptala, jestli se můžu najít. Zaprvé jsem měla fakt veliký hlad. A zadruhé se žádnýho z vlků na svolení ptát nebudu.

Po chvíli jsem našla v chlebníku něco, co určitě stálo za to si dát.
Potom jsem našla ovoce. S chutí jsem se zakousla do jablka, když v tom se ozval hlas, který jsem ze všech bytostí na celém světě, chtěla slyšet nejméně. A patřil osobě, kterou jsem už v životě nechtěla vidět. To bych radši zase viděla toho idiota Alara, u kterýho jsem žila předtím.

,,Máš hlad?" A přitom ten hlas zněl tak mile. Polkla jsem, vydechla a otočila se jeho směrem. Zůstala jsem opřená o linku. Ale nekoukala jsem mu do očí, hleděla jsem do země, vedle jeho nohou.

Ale nechtěla jsem mu odpovídat. ,,Promiň. Nechtěl jsem... tě zaskočit." Řekl nervózně. Pomalu jsem se mu podívala do očí, ve kterých se zračila nejen neukojená touha, ale taky bolest.

,,Jen mě napadlo.... ty ani nevíš, jak se jmenuju." Dodal a já mu stále hleděla do očí, kde se zračila ta bolest.
Zakroutila jsem hlavou, jakože nevím. ,,Nikdo ti to neřekl?" Zeptal se pro jistotu a já akorát znovu zakroutila hlavou.

,,Michael." Řekl a mě jakoby se to jméno uložilo do paměti, i když jsem to nechtěla. ,,Ale pro tebe klidně jen Mike." Dodal.

,,Můžu se jen.... napít?" Pokynul hlavou ke dřezu, který byl kousek ode mě. Měla jsem pokušení mu říct, že ne, že teď jsem tady já a ať přijde později. Ale proč to dělat?

Pokrčila jsem rameny a on to vzal jako ano. Proto se pomalu rozešel kuchyní. Odstoupila jsem kousek od dřezu.

On tam došel, a začal si do skleničky točit vodu.
Pak na chvíli zavřel a oči a až po chvíli mi došlo, že nasává můj pach. Mírně mě to znervóznilo.

Otevřel oči a já sebou trhla, když jsem si všimla, že jsou vlčí a ne lidské. Vypnul vodu a ty děsivé oči upřel na mě. Hleděl na mě, jako bych byla jeho kořist. Znovu nasál můj pach a já kousek couvla.

,,Rheo..." Zašeptal. Chtěla jsem utéct, ale on mě chytil za zápěstí. A jsem v hajzlu.