(Ne)milovat

2. Co chce?

Alar mi slíbil, že když opustím jeho území, už o vlcích víckrát neuslyším. Jak jsem si mohla myslet, že vlčí alfa dodrží slib, který dal lidské dívce?! Jsem tak naivní! A Alar je takovej idiot!
_____________

Dalších několik dlouhých minut bylo v autě ticho. Ticho, které by mě po chvíli snad i zabilo.

,,Co po mě ale chce? Zabije mě?" Zeptala jsem a Stefan si povzdechl.
,,To si nemyslím." Odpověděl nejistě. ,,Je to vlčí alfa a já jsem lidská dívka." Zkonstatoval jsem, kdyby to Stefan náhodou nevěděl.
,,A přesto stále žiješ, i když jsi chvíli žila s vlky." Na chvíli se na mě podíval. Fajn, uznávám, připravil mě na chvíli o slova.

Jen jsem s pootevřenou pusou koukala na stromy, ubíhající za okénkem auta na straně spolujezdce, kde jsem nedobrovolně seděla.

,,Ale co po mě chce?" Potřebovala jsem smysluplnou odpověď. Stefan si však znovu povzdechl. ,,Nevím." Odpověděl a já měla pocit, že se mi zastavilo srdce.
,,Co když mě zabije?" Zeptala jsem se znovu. ,,Ne, nezabije. On jakoby.... byl tebou na první pohled uchvácený. Podle slov jeho bety..." Odmlčel se, jakoby se bál tu větu doříct.

,,Co?!" Už jsem to nevydržela. ,,Jeho beta si myslí, že tě chce jako podřadnou bytost ve svém domě. Asi jako...." Znovu větu nedokončil. Ani nemusel, došlo mi to. A přitom se mi nahrnuly slzy do očí a můj tep znovu přidal. Slzy se mi ale povedlo rozmrkat.
,,Jako zvíře." Zašeptala jsem, a Stefan pomalu a nejistě přikývl.

Ono totiž pro vlky, byly lidi opravdu jako podřazené bytosti, tak to vlci brali. Takže mít ve svém domě člověka, je jako pro lidi mít doma domácí zvířata. Někteří vlci prostě milují to, když můžou mít v domě něco, co je podle nich v hierarchii níž, než oni. Něco, čemu můžou ubližovat, aniž by to porušovalo jejich pravidla.

Proto se mi z toho udělalo špatně. Dostala jsem strach a znovu se mi nahrnuly slzy do očí. Zvedla jsem nohy, dala je na sedačku a přitáhl si kolena k bradě. Čelo jsem si opřela o okénko. Tohle bylo moc.

Periferně jsem si všimla, jak mě Stefan přejel pohledem.
Nechtěla jsem za alfou, který si ze mě udělá zvíře na hraní. Aral mi slíbil, že jsem volná a potom mou přítomnost slíbí cizímu alfovi?! A k tomu o sobě Aral bude říkat, že je to čestný vlk?! Porušil slib, který mi dal. Tohle nebylo fér.

,,Neublíží ti, Rheo. Takový alfa Přízračné smečky není." Ozval se znovu Stefan. ,,Jak to můžeš vědět? Copak už jsi ho viděl v přítomnosti lidí?" Zeptala jsem se roztřeseným hlasem. Stefan se zarazil. ,,Ne, neviděl." Odpověděl nakonec.

Bylo to sice k neuvěření, ale usnula jsem. Vlasy, které byly ještě po koupeli vlhké, mě sice studily na tvářích a krku, měla jsem strach, co semnou ten alfa udělá a spousty dalších věcí, ale taky jsem byla opravdu unavená, protože jsem dlouho pracovala.

***

Když jsem na rameni ucítila ruku, trhla jsem sebou a začala se zmateně rozhlížet po autě.

,,Klid, Rheo." Ozval se chvíli na to Stefan. ,,Vzbudil jsem tě, protože tam za chvíli budeme." Dodal.
,,Tos mě mohl rovnou vyhodit někde z auta a za jízdy, než mě budit ze snu." Odsekla jsem a znovu se na sedačce uvelebila.

,,Proč jsi ke všem vlkům tak nedůvěřivá?" Zeptal se po chvíli. ,,To se ptáš vážně?! Všichni vlci, které jsem doteď poznala, se ke mě chovali, jako bych byla podřadná bytost. A k tomu všemu jsou neuvěřitelně namyšlený!" Zvýšila jsem hlas.
,,Všichni vlci nejsou stejní. Zkus nám dát šanci." Řekl a zpomalil auto.

,,Vzhledem k tomu, že mě tenhle alfa zabije, moc času nemám, abych vám dala šanci. A i tak.... nikdy vlkům šanci nedám. Jsou namyšlený, myslí si o sobě bůhví co. Nejradši by lidi vyhubili. A záleží jim jen na sobě. Na nikom jiném." Odsekla jsem vztekle.

,,Záleží nám na našich družkách." Zkonstatoval. ,,Jasně, záleží vám jenom na sobě a na tom přiblblém poutu mezi družkou a druhem." Odfrkla jsem si.

,,Nebuď drzá, Rheo!" Zavrčel. Jo, asi jsem to přehnala. ,,To pouto je silnější, než si umíš představit." Dodal už klidněji.

,,Mě je to jedno." Pokrčila jsem rameny. ,,Vlci mě dostali tam, kde jsem teď. Tvůj alfa mi něco slíbil. A nedodržel to." Řekla jsem a zakroutila hlavou.

,,Nikdy vlkům věřit nebudu." Sledovala jsem silnici před námi. ,,Je to tvé rozhodnutí." Řekl a já přikývla.

,,Bojím se, že mi ublíží." Zašeptala jsem a Stefan si znovu povzdechl. ,,Budeš v pořádku." Řekl jistým hlasem a já spolkla vzlyky.
______________
Jaké máte zatím na příběh názory?❤️