(Ne)milovat

3. Jinak to nejde

,,Bojím se, že mi ublíží." Zašeptala jsem a Stefan si znovu povzdechl. ,,Budeš v pořádku." Řekl jistým hlasem a já spolkla vzlyky.
____________

Když jsme vjeli na území Přízračné smečky, což se dalo poznat podle toho, jak Stefan znervózněl, můj strach se zvětšoval.

,,Předpokládám, že si pamatuješ, jak tě můj alfa svým způsobem učil, jak se máš chovat k alfám." Řekl po chvíli. Lesní cesta se mu moc nelíbila, ale jinak se k domu toho alfy nedostaneme.
,,Myslíš to, jak mě k tomu donutil?" Odfrkla jsem si. ,,Říkám, že tě to učil svým způsobem." Přikývl.

,,Ano, živě si pamatuju, jak mě Alar srazil na kolena a řekl, že takhle na kolena padnu a sklopím pohled k zemi, když se nějak střetnu s alfou." Protočila jsem očima.
,,Jak jsi sama říkala, většina vlků bere lidi jako podřadný druh. Proto tímto gestem, které tě nemile učil můj alfa, dáváš najevo úctu. Když uděláš dobrý dojem, bude to v pořádku. Ale jestli uděláš zase nějakou blbost..... mohl by tě zabít." Vysvětlil.

,,Jenže já žádnýmu idiotskýmu alfovi úctu projevovat nechci!" Znovu jsem si založila ruce. ,,Ty mu tu úctu projevovat nemusíš, jen on si to bude myslet. Prostě a jednoduše si tím gestem zachráníš krk." Před námi se objevil onen dům a Stefan zastavil.

,,Já tam nechci." Zašeptala jsem. ,,Už jsme na jejich území. Nedělej žádné blbosti, Rheo." Napomenul mě a vypnul motor.

,,Bojím se tam jít." Připadala jsem si, jako malá, ufňukaná holka, ale když já se skutečně bojím... bojím se těch divokých bytostí.
Stefan se na mě za dobu jízdy podíval asi teprve po třetí. Podívala jsem se mu do očí. Cítila jsem se strašně slabě, ale.... oproti vlkům, opravdu slabá jsem.

,,To zvládneš. Mockrát jsem byl u rozhovorů tebe, a našeho alfy. Mnohdy si byla tak drzá, až mě to překvapovalo. Vsadím se, že jsi skutečně jiná, zvláštní. Ostatní lidi by takhle dlouho ve vlčím světě nevydrželi. Ale ty ano. Tak buď ta Rhea, která žila v naší smečce." Pousmál se.

,,Jenže u vás jsem už byla déle a znala vás. Tady nikoho neznám. Nevím, kolik z nich, bude toužit potom, abych zemřela." Zašeptala jsem.

On zvedl ruku a já sebou cukla. Svraštil obočí. Takhle křehkou mě neznal.
Opatrně položil ruku na mojí a stále mi hleděl do očí. ,,Neublíží ti. Ale přece jenom, buď opatrná a chovej se, jak máš." S tím vystoupil.

Obešel auta a otevřel mi dveře. Nechtělo se mi ven. Je tam tma a fouká studený vítr, na zemi je lehká vrstva sněhu.
,,No tak, Rheo, nemám celou noc." Povzdechl si a já opatrně vystoupila. Zkřížila jsem ruce na hrudi, když mě ovanul chladný, večerní vítr.

Sotva jsem si všimla několika lidí stát u dveří do domu, nejraději bych začala utíkat.
,,A oni mi neublíží?" Zeptala jsem se. ,,Ne bez svolení alfy. Nesmějí ti ublížit." Odpověděl a pomalu se rozešel k domu, zatímco já stála pořád na stejném místě, jako bych byla přimrzlá.

Zastavil a otočil se mým směrem. ,,Jdeš?" Vyzval mě. ,,Nechci tady zůstat s vlky, které neznám. Nemůžeš mě tady s nimi nechat." Zašeptala jsem a pomalu k němu došlo.
,,Jinak to nejde, Rheo." Pokrčil rameny.
,,Jasně, klidně předhodíte lidskou dívku nějakýmu alfovi, jen abyste zastavili nějaký přiblblý boje." Odsekla jsem.

Chystal se něco říct, ale přerušil ho dívčí hlas. Oba jsme se na ní podívali. ,,Alfa vás očekává." Řekla a rozešla se ke dveřím. Když se Stefan rozešel za ní, měla jsem jasno v tom, že tady, venku u lesa, nehodlám zůstat s těma cizíma vlkama ani minutu sama. Proto jsem s ním ihned srovnala krok a vešli jsme za vlčicí do domu. Šli jsme pomalu za ní.

Šla jsem těsně vedle Stefana, rozhodnutá, se od něj nevzdálit ani o krok. ,,Budeš v pořádku...." Na chvíli se odmlčel. ,,...slibuju." Dodal.
,,Neslibuj něco, co nemůžeš vědět, ani nijak splnit." Řekla jsem naštvaně, ale potichu.
,,Nebuď jako tvůj alfa." Dodala jsem a on po mě střelil pohledem.

Vlčice, která nás vedla za jejím alfou, nás poslouchala. Už podle toho, jak měla hlavu natočenou lehce k nám.

Zastavila přede dveřmi. Pak se otočila na nás. Mě přejela zhnuseným pohledem a pak se podívala na Stefana.

,,Můžem?" Zeptala se Stefana. Jasně, je jedno co si myslí já. ,,Vevnitř za dveřmi je můj alfa a dva vlci z naší smečky." Dodala.
,,Jo, můžeme." Přikývl Stefan a letmo se na mě podíval.