(Ne)milovat

27. Alfa schůze

Nemohla jsem tady s ním zůstat navždy a čekat, kdy mě kousne, nebo se semnou nedej bože bude chtít vyspat... všechno z toho bylo tak nereálný... a já jen chtěla konečně už být volná od všech vlků.
____________
Opustila jsem knihovnu, protože už jsem tam být nechtěla... ale vzala jsem si jednu knihu sebou. Stačilo mi projít kolem kuchyně, abych věděla, že tam Michael je, letmo jsem ho viděla. A když jsem se chystala vyběhnout nahoru, zastavil mě ještě jeho hlas.

,,Ta schůze začíná ve dvě..." řekl a já se na něj otočila a k vlastnímu údivu jsem hleděla přímo na něj... přesněji přímo jemu do očí. A neuhnula jsem od něj pohledem, jako jsem to většinou dělala.
,,A myslím, že je jedno, co budeš mít na sobě, to je tvoje volba... přijdu pro tebe čtvrt hodiny před druhou, kdy budou přicházet," dodal a bylo vidět, že dost nejistým krokem přešel blíž ke mě. A já mu stále hleděla přímo do očí a neuhýbala jsem, protože i když jsem se teď bála o něco víc... a myslela na to vlčí kousnutí druha a družky, byla jsem si jistá, že v tuhle chvíli mi od něj nic nehrozí... a tak trochu jsem taky pořád měla v hlavě, že je to zvíře a i když mi to ve většině případů nešlo, snažila jsem se nedat na sobě znát slabost... věděl sice, že se ho bojím, protože jsem to většinou dávala až moc intenzivně najevo, ale teď... teď jsem dokázala zase pro jednou ten strach ovládnout.
,,Neublíží ti, Rheo... ani jeden z nich. Nedotknou se tě i když jsi člověk, protože jsi moje družka a vědí, že nejsi vlk," řekl po chvíli, co mi hleděl do očí. Ale z jeho očí se ta dobrá nálada nevytratila.

,,Hlavně aby to trvalo co nejkratší dobu," řekla jsem po chvíli, otočila se a vyběhla nahoru a pak jsem zapadla do postele, otevřela onu knihu a začala si číst, abych se aspoň ještě na chvíli odreagovala. A zabralo to.

Moje mysl po chvíli omezila otravný a vtíravým myšlenky a mohla jsem chvíli zapomenout na svět okolo mě a vžít se do knihy, díky čemuž jsem si na chvíli mohla připadat skutečně naživu. Volně... bez zátěže tížící mé tělo, mysl i srdce... zátěže, díky které jsem často nemohla téměř dýchat.

A byla jsem do knihy tak ponořená, že jsem sebou cukla, když se ozvalo klepání. Podívala jsem se na budík na stolku na hodiny... za dvacet minut budou dvě, totálně jsem ztratila pojem o čase, při čtení... to se mi stávalo často.

,,Rheo... za chvíli jsou tady," ozval se hlas Michaela. Chtěla jsem aby se to nedělo... protože jsem tam fakt nechtěla jít. Nechtěla jsem vidět pět alf... nechtěla jsem s nimi být v jedný místnosti!

,,Za chvíli budu venku," řekla jsem po chvíli váhání a pak jsem přešla ke skříni, jen abych si vzala nějaký tmavý džíny a tmavší tričko. Ještě jsem se stavila v koupelně. A zadívala se na svůj odraz. Musím to zvládnout. Jediná věc, kterou musím udělat, abych měla šanci dostat se z tohohle domu... víc šancí pravděpodobně jen tak nebude. Musím to udělat.

Chvíli na to už jsem vyšla z pokoje a ani mě neudivilo, že Michael stál vedle dveří a opíral se o zeď. Měl na sobě černý kalhoty a černou košili, jenž podle mého měl víc rozepnutou, než bylo nutný. A chvíli jsme si jen vyměňovaly pohledy... on hleděl na mě a já zase na něj. A naše vzájemný prohlížení vyrušilo zvonění u dveří.

,,Pojď, to bude Romeo a Temari, alfa s družkou z Divoké smečky," řekl jen a vydal se dolů, přičemž jsem ho nejistými kroky následovala. A to, že jsou to vlci z Divoké smečky, mě nijak zvlášť neuklidnilo protože... proč sakra divoká smečka? To jsou divoký nebo co? Zní to prostě děsivě.

Sešli jsme dolů a zastavili u dveří, kde už stáli dva z vlků Michaelovi smečky. Jedno z toho byla ona vlčice jenž mě neměla ráda, protože jsem byla člověk, myslím, že se jmenovala... Jenn? Asi. A druhej vlk byl... Maxim, podle toho, že k němu Michael došel a něco mu řekl, ale všechno, co jsem postihla, bylo jeho jméno.