Prolog

3.5K 99 3
                                    

Už dřív jsem žila v domě vlků. Jsou to všechno namyšlený idioti. Chovají se k lidem, jako bychom nebyly stejně rovní. Jakoby oni, vlci, byli něco víc.

Teď žiju v bytě, sama. Alfa smečky, kde jsem byla, už mě nechtěl v domě. Ale pořád se občas s jeho smečkou potkávám. Jenže já vlky nesnáším. Jsou tak namyšlený. Nejradši by, aby lidi vůbec nežili.

Ale to nejde. Lidi mají právo tady, na naší planetě, žít stejně, jako vlci.
Takhle to dál nejde, vlci se musejí přestat chovat, jakoby jim patřil svět.
Ale víte co? Já nebudu lhát. Nejenže já sama mám z vlků respekt.... já se jich bojím. A obzvlášť těch nejvýše postavených, těch nejsilnějších ze smeček.... Alf. Alfy nesnáším ze všeho nejvíc. A taky se jich ze všeho nejvíc bojím.
Ta ironie, že mi do života zrovna takový jeden namyšlený alfa vlezl. A změnil mi život. Dal mi život, o který jsem ze všeho stála nejmíň. Život, který jsem nikdy nechtěla. A on mi ho bez mého svolení dal. Život, který proklínám.

Ale nebudu předbíhat. Chce to začít od začátku. Od toho, kdy jsem poznala toho alfu, který se postaral o to, aby mi zničil život. Který se postaral o to, že o svůj život ani nestojím, protože mi ho příliš změnil... dá se říct, zničil.
___________
Tak snad se prolog líbil😘

(Ne)milovatKde žijí příběhy. Začni objevovat