Rules of love [ItaDei, HidaSaso; A/B/O] ✓

Kapitola druhá

Další den, přesně jak se ti dva domluvili, zastavila před černovláskovým sídlem dlouhá, leskle černá limuzína s tmavými, kouřovými skly, přesně taková, v níž povětšinou jezdily jen hodně bohaté a opravu známé celebrity. V tu dobu pán a majitel domu už dávno čekal venku v tmavě modrém, perfektně padnoucím obleku s bílou košilí a černou kravatou. Boty se mu leskly novotou a vlasy měl svázané do pevného, strohého culíku, ostatně jako pokaždé, když byl spolu se svým nejlepším přítelem na cestě za dražbou nového majetku, se kterým by mohli skotačit a dovádět.

Dražby alf a omeg se konaly vždycky v pátek podle toho, kolik byli dodavatelé za daný týden schopni posbírat nového zboží. V těch horších obdobích, především v zimě, se takové aukce mohly konat pouze jednou za měsíc, ale teď v létě byly většinou každý týden. Akce se pořádala v zadních prostorách Městské galerie nebo v budově Nadace na ochranu práv a života omeg. Bylo to sice trochu pokrytectví, ale všichni z těch, kteří se stavěli na stranu, že ty nebohé existence měly stejná privilegia jako alfy, jich většinou měli doma několik jako pouhopouhé sexuální otroky, se kterými si dělali, co chtěli. Každý o tom věděl, ale nikomu to nevadilo. Hlavní bylo, že to vypadalo, že se snaží něco dokázat a změnit - a to ostatně společnosti stačilo. Nebo minimálně té slabší, utlačované kastě.

Itachi počkal, než se vůz úplně zastaví a v okamžiku, kdy se dveře zevnitř otevřely a v nich se objevily rudé, nedbalou elegancí rozcuchané vlasy jeho nejlepšího přítele, přešlápl z jedné nohy na druhou a jen lehce kývl na pozdrav. Akasuna měl ve tváři vepsaný spokojený, přidrzlý úsměv, z něhož bylo jasné, že rozhodně něco chystá. Pohybem hlavy mu naznačil, aby nezdržoval, nastoupil a posadil se, aby mohli vyrazit. Byl by velice nerad, kdyby přijeli pozdě, kdy už by ty nejlepší kousky jistě byly v tahu. Ostatně, něco takového by se mu rozhodně nestalo poprvé. A on hrozně nerad někam chodil pozdě.

Když černooký nastoupil, Sasori houkl přes zatmavené sklo na řidiče, aby vyjel a zeširoka se ušklíbl. Sehnul se k nohám, u nichž mu ležela malá, kožená brašna, něco z ní vyndal a hodil to po něm.

"Tady máš tu košili," zazubil se rusovlasý a několikrát zamrkal, "Sázím celou svojí měsíční výplatu na to, žes na ty dva kluky zase čuměl, pil víno a chystal se si ho u toho pořádně vyhonit."

Dlouhovlasý jen protočil očima, položil novou košili hned vedle sebe na sedadlo a melodramaticky si povzdechl. "Máš štěstí, že se nesázím, jinak bys byl tenhle měsíc švorc. Zase."

Akasuna nakrčil obočí. "V čem jsem se spletl tentokrát?" zajímalo ho.

"Hodlal jsem si s nima užít."

On nad tím ale jen mávnul rukou, jako kdyby ho to ve skutečnosti ani nezajímalo a zahleděl se ven z okna. Pravdou bylo, že to, jak se Itachi choval k omegám, povětšinou přehlížel a ignoroval, ale sem tam, když měl zrovna slabší chvilku, ho to začínalo trápit. Přece jenom on sám byl taky omega, i když díky tomu, že si žil jako v bavlnce, měl skvělou a perfektně placenou práci a místo domu spíš palác, to tak nevypadalo. Na rozdíl od ostatních z jeho společenské kasty se měl jako pán a to, co si zrovna zamanul, mu nedělalo problém získat během velmi krátkého času. Mimo to mělo jeho slovo dost silnou váhu a to všechno jen kvůli jedné jediné věci - měl obrovskou hromadu peněz, díky kterým nikoho z jeho okolí vůbec nezajímalo, jestli je cílevědomá alfa, normální beta nebo opravdu nadržená omega.

Rychlým pohledem oříškově hnědých očích přejel přes Itachiho a zlehka se nadechl, aby do nosu nasál pach jeho feromonů a trochu pootevřel rty, aby jejich chuť mohl poválet na jazyku a nechutí se roztřásl po celém těle. Byl na pižmo i hormony svého kamaráda zvyklý už tak dlouho, že vůně a chuť, která by se jiným mohla zdát velmi vábivá, jeho spíš odpuzovala, protáčela mu prsty na nohou a skoro mu zvedala žaludek. A on věřil tomu, že druhý na něj samotného reagoval úplně stejně.