Rules of love [ItaDei, HidaSaso; A/B/O] ✓

Kapitola dvacátá první

Hned, jakmile se za bělovlasým mužem zavřely dveře, zastoupili mu únikovou cestu dva ozbrojenci s přísně vyhlížejícími výrazy ve tvářích. Hidan se překvapeně otočil a jakmile jim pohlédl do tváře, poznal je. Tihle dva a pár dalších chlápků mu čas od času pomáhali chytat jiné alfy a agresivní omegy na dražby. Tenkrát si spolu docela rozuměli a čas od času se spolu dokonce i zasmáli, ale teď na něj zírali, jako kdyby ho nejraději na místě rozstříleli. Silně stiskl ruce v pěst, aby na sobě nenechal nic znát, a rozhodně ne lehký závan počínajícího strachu, obrátil se zpátky k radnímu před sebou a donutil se, zeširoka se usmát a zazubit se.

S hranou sebedůvěrou, kterou necítil, udělal několik kroků a posadil se na kožené křeslo stojící přímo naproti Danzouovi. Pořádně se v něm rozvalil, ladně přehodil nohu přes nohu a pohodlně se opřel o opěradlo. Za opaskem jej poškrábala zbraň, kterou měl připravenou pro všechny případy a v duchu si snažil vybavit, jak by to musel udělat, aby dostal ty dva zmetky u dveří a jejich pána k tomu. Zlehka, aniž by to kdokoli postřehl, se kousl do rtu a zapřemýšlel se. Kdyby se vážně hodně snažil, možná, že by se mu to i povedlo. Nějaký základní výcvik měl, přece jenom prošel policejní akademií, kde se na tyhle věci dost dbalo a nějaké zkušenosti předtím, než ho odtamtud vyrazili za porušování předpisů a nařízení, načerpat zvládl. O životě dealera alf a omeg na ulici ani mluvit nemusel.

On ale toho chlápka potřeboval živého a tak si nemohl dovolit, dělat nějaké hlouposti.

Složil ruce na hrudi a jen s úsměvem kývl hlavou.

"To máš pravdu, už to bude pár týdnů. Mám dojem, že jsem ten tvůj ksicht viděl těsně předtím, než na mě naskákala hromada tvejch chlapů, aby mě dostali."

Starší jemně kývl hlavou. "A nakonec se jim to povedlo."

"Ztratil jsi při tom ale hodně dobrejch lidí," ušklíbl se hromotluk a při vzpomínce na ten osudový den se uchechtl.

Shimura na něj několik okamžiků ještě se zájmem hleděl, než nakonec vydechl a oběma předloktími se opřel o desku drahého stolu. "K věci, Hidane. Pochybuji, žes mě přijel navštívit jen proto, abys se mnou vzpomínal na starý časy. Na tyhle věci nemám čas, ani náladu. Tak se laskavě vymáčkni."

Jmenovaný si ve tváři stále uchovával přívětivý výraz, ale ve skutečnosti to v něm vřelo jako v právě probuzené sopce. Měl sto chutí, okamžitě vytáhnout zbraň, rozstřílet ho na malé kousíčky a pořádně si ten pohled užít, ale bylo mu jasné, že ti dva u dveří by to asi nevzali stejně dobře jako on a velmi brzy by to byl on, kdy by se na maděru válel po zemi. Na něco takového si ale musel nechat zajít chuť, alespoň ještě nějakou dobu. Potřeboval Shimuru živého, aby z něj mohl vytřískat všechno, co se dalo. Aby ho pomaličku a polehoučku mohl připravit o všechno, co mu bylo drahé. Tenhle dokonalý dům. Post radního. Všechen jeho vliv. A hromadu peněz. Ne, že by se Hidan teď měl špatně, ba naopak. Od té doby, co bydlel u Akasuny, se měl jako prase v žitě.

Sasori.

Rozhodně to tady nesmím posrat. Slíbil se tý malý čubince, že jí udělám dobře a chystám se to dodržet. Je to sice malá mrcha, ale voní po kremrolích... a ty já fakt můžu...

"Po tom, co jsem se konečně probral, jsem zjistil, že jsem zavřenej v nějakým zkurveným sklepě s dalšíma alfama a omegama. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, žes mě nechal dát do prodeje. Tak nějak jsem předpokládal, že Pein s Konan by mě mohli pustit, ale dle všeho ty dvě kurvy splněj všechno, co ti na očích viděj."

Starší jen pokrčil rameny. "Ostatně jako každý. Je to lepší varianta, než se nechat odklidit."

Hidan se znechuceně ušklíbl, ale nijak to nekomentoval. "Když jsem se probral po druhý, olejovali mě nějaký dvě buzny a do huby mi rvali roubík. Po chvíli mě vystavili na molu jako nějakýho zasranýho psa. Je mi jasný, žes čekal, že si mě koupí nějaká úchylná alfa a bude mi projíždět prdel každou volnou chvíli, co to půjde, a bude si na mě léčit svoje komplexy a dokazovat si, že je fakt borec, když klátí jinou alfu, ale," na moment se odmlčel a dal si ruce za hlavu, jako kdyby byl snad na dovolené a ne v sídle jednoho z nejvlivnějších mužů Konohy, "Ale vydražila si mě docela sladká omega. Na můj vkus sice moc drzá a vlivná, ale já si ji zkrotím."

V rudofialových očích se mu lišácky zablesklo. Už se nemohl dočkat, až tomu šmejdovi předvede svůj první požadavek za zanechání mlčenlivosti a pak vyrazí domů, celý nadšený z výhry, aby mohl tu přidrzlou tlamu konečně pořádně vyšukat. Třeba už bude mít štěstí a začne té omeze heat, aby si to mohl užít ještě víc.

"Díky ní mám teď docela dost prostředků, co jsem dřív neměl," zasmál se, když pokračoval dál.

Danzou jen nakrčil obočí. "Laskavě přejdi k věci a přestaň plýtvat mým časem!"

Hidan se ušklíbl a naklonil se k němu. "Vím o tobě takovejch věcí, starče, že kdybych tě napráskal, jistojistě ti trest vystačí do konce života. A já věřím tomu, že do basy rozhodně nechceš. Navíc, když jsi tam sám jako vlivnej radní dokonce pár nespoutanejch živlů toužících po svobodě a po pomstě dostal."

"Co chceš?" zeptal se tiše druhý a zúžil víčka.

Bělovláskova ústa se roztáhla do širokého úsměvu. "Padesát procent tržby z aukcí. Je mi jasný, že hodně velká provize musí jít přímo tobě, když to celý zprostředkováváš."

"Dvacet."

"Pětačtyřicet."

"Dvacet pět."

Hidan bleskurychle vstal a dlaněmi silně práskl o stůl, až sebou Danzouova ochranka silně škubla a chystala se, na něj namířit, ale stařec jen zvedl ruku na znamení, že si nemají dělat starosti a uklidnit se.

"Třicet pět a ani o procento míň!"

"Pohybuješ se na velmi tenkým ledě, Hidane. Jsi si jistej, že to dokážeš ustát?" přimhouřil víčka ještě víc a bez jediné známky strachu složil ruce na hrudi.

On se jen ušklíbl. "To a mnohem víc," zavrčel mu do tváře, "A to je jenom začátek. Jestli chceš, aby tvoje jméno zůstalo čistý, budeš to ty, kdo teď bude zobat z ruky mě. Kapiš?"

Několik okamžiků se ti dva měřili pohledy, než jej radní na důkaz hrané pokory sklopil. "Tedy pětatřicet."

"Výborně," rozesmál se Hidan a otočil se na podpatku, "Jsem rád, že si rozumíme. Další požadavky ti sdělím později."

S těmi slovy, zcela nabitý energií, opustil Danzouoovu kancelář a vydal se ven, aby mohl vyrazit domů. Nemohl uvěřit, že mu to vyšlo, ale třásl se vzrušením do hlavy až k patě. Vzrušením, které doma okamžitě vyventiluje.

***

Shimura ještě několik okamžiků hleděl na zavřené dveře ebenové barvy, než konečně kývl na své dva poskoky.

"Až do odvolání z něj a z tý jeho omezí děvky nespustíte oči. Sledujte je a až to budou nejmíň čekat, zkuste je trochu vystrašit... Hidan si očividně myslí, že mě má v hrsti, ale je až do očí bijící, jak naivní ve skutečnosti je."

S těmi slovy se zvedl a za pomocí ze dřeva vyřezávané luxusní berle se vydal do vlastních pokojů. Sice jej znervózňovalo, co všechno na něj ten ranař věděl, ale na druhou stranu mu bylo jasné, že mu stačí jen jednou pohrozit a ohrozit to, co je pro něj drahé, aby se stáhl a modlil se, aby si nepřišel pro jeho hlavu.

Amatér...