Rules of love [ItaDei, HidaSaso; A/B/O] ✓

Kapitola třicátá čtvrtá

Tmavovlasý muž se druhý den ráno probudil s úsměvem na rtech. Ještě stále v polospánku sebou několikrát zachrul, přetočil se na bok a podvědomě se přitiskl k nejbližšímu zdroji tepla, které u sebe měl. Dlouhé paže omotal kolem drobného tělíčka, které ještě stále leželo vedle něj a spokojeně oddechovalo, přičemž absolutně nevědělo o světě. Přitáhl si ho k sobě blíž do náruče a spokojeně vydechl, hlavu zabořil do plavé dlouhé kštice, až ho jednotlivé jemné prameny pošimraly na nose. Několikrát se zavrtěl, špičkou nosu se otřel o jemnou pokožku jeho krku a s myšlenkou, že přece ještě nemá smysl vstávat, se k němu ještě víc přitulil. Cítil se zcela uspokojeně a naprosto odpočatě, a i když nikdy se svými chlapci přes noc nezůstával a rozhodně se s nimi takhle nemazlil, najednou mu na tom nepřišlo zhola nic špatného.

Spokojeně vydechl s myšlenkou, že si ještě chvíli zdřímne, ale jakmile se pořádně uvelebil a přestal šramotit tenkou dekou, zaútočil na jeho ušní bubínky podivný, bušivý a hlavně zcela ohlušující zvuk. Nepříjemně sebou trhnul a konečně otevřel jako noc černé, lehce zmatené hloubky. I když trochu neochotně, vymanil se z Deidarovy blízkosti, posadil se a pečlivě se rozhlédl kolem sebe, aby našel zdroj toho podivného zvuku. Temnými hloubkami skenoval každé jednotlivé místečko i vybavení, několik skříní, gauč v rohu, dokonce i otevřené dveře do koupelny, ale nic nenašel. Na vteřinu zavřel oči a zhluboka se nadechl, aby dokázal lépe poznat, odkud to dunění vlastně zní, ale vůbec mu to nepomohlo.

Nebo minimálně to, co zjistil, mu přišel jako úplný nesmysl. Vycházelo totiž z něj.

"Ještě tady začne strašit," zasykl tiše a chystal se pokračovat v lenošení, když se v ten okamžik staly dvě věci naráz.

Blondýnek vedle něj tiše zamručel, jak jej jeho slova patrně probudila a dřív, než se Uchiha vůbec stačil nadát, zaútočila na jeho mysl zvláštní, úplně cizí myšlenka, nebo snad mlhavý pocit, který nepoznával. Podivný tlukot na okamžik zesílil, až na několik momentů neslyšel vůbec nic jiného, než začal pomalu tichnout a nakonec se ustálil na pravidelném, tak akorát hlasitém rytmu. Toho, že silně zadržuje dech, si všiml až ve chvíli, kdy se zhluboka nadechl, když ho začaly pálit plíce.

"Co to kurva," zavrčel nechápavě, ale dřív, než stačil cokoliv udělat, ho přerušilo zachraptění omegy ležící vedle něj.

"Mhmmm," zabručel ospale Deidara.

,Mhmmm," ozvalo se jen s vteřinovým zpožděním v tmavovláskově hlavě.

V ten jeden jediný moment, kdy mu hlavou projelo cizí zamručení, se Itachiho srdce na okamžik zastavilo a jediné, na co se dokázal soustředit, byl příval vzpomínek, který v ten moment dokonale zahltil jeho mysl, až ho z toho rozbolela hlava. Před očima najednou viděl úplně všechno, co se včerejšího večera stalo - to, jak zašel za Deidarou, který byl očividně nemocný a ležel v posteli s horečkou. To, jak zvláštně mu voněl. Dokonce i to, že se uprostřed noci vzbudil a zcela omámený jeho feromony, které se šířily po celém domě, za ním vyrazil. Další vzpomínky na tu noc byly poněkud mlhavější a jeho tváře lehce znachověly hned, jak si je vybavil, ale stačilo, aby došel k jedné jediné vzpomínce a tam, kde předtím cítil klid a uvolněnost, nyní hořel nefalšovaný bublající vztek.

Zatímco se mu před temnými hloubkami odehrával okamžik, kdy zcela ztratil kontrolu a mladíka k sobě připoutal, rozzuřeným pohledem jej vyhledal, aby se přesvědčil, že to nebylo jen pouhé pomatení smyslů, ale že se to vážně stálo. Trochu se k němu přisunul a tak, aby ho ještě víc neprobudil, mu z krku odhrnul několik pramenů plavých vlasů. Deidara k němu ležel otočený zády, takže to nebylo vůbec nic těžkého. Ještě víc se k němu přiblížil, aby si místečko, kam alfy zabodávaly své špičáky, když si chtěly někoho označit, víc prohlédl a jakmile pořádně zaostřil, srdce mu spadlo přímo do žaludku.