Rules of love [ItaDei, HidaSaso; A/B/O] ✓

Kapitola čtyřicátá třetí

Bylo to k neuvěření, když se oba dva konečně přestali ovládat a jediné, na co se soustředili, byla blízkost toho druhého. Všechny emoce, vztek, strach, agrese, dotčení a možná, že i malý ždibíček zájmu, se najednou spojily a staly se jednou, ostatně stejně jako oni dva. V okamžiku, kdy Itachi za stálého líbání sundal oběma kalhoty, nemusel se nijak extra snažit, aby sebe či druhého připravil k akci, jelikož jeho vlastní vzrušení trčelo do prostoru jako kolík a podle toho, jak se Deidara na stole vrtěl, mu bylo jasné, že i on sám je zcela připravený. Jeho ruce na vteřinu opustily plavovláskovo polonahé tělo a dřív, než se mladší stačil nadát, si jej k sobě prudce přitáhl za boky.

Sám Uchiha zachrčel slastí, když se jemným žaludem otřel o vlhký vstup do Deidarova těla a aniž by snad na něco čekal, jedním pohybem pánve do něj přirazil až na doraz a zabořil se do těsného rozpáleného horka jeho nitra jako když rozžhavený nůž projede máslem.

V okamžiku, kdy v něm byl až po kořen, nadšeně zasténal a skoro se mu zatmělo před očima, jak úžasné to bylo! I když to bylo jen něco málo víc než dvacet čtyři hodin, co si něco podobného užíval u sebe v pokoji s mladým Sabakem, ten rozdíl se nedal absolutně vůbec srovnávat. Nasucho polkl, naposledy se sklonil k Deidarovi, aby ho hrubě políbil a kousl do spodního rtu, pak se narovnal, obtočil mu nohy kolem svého pasu a konečně začal pravidelně přirážet.

Deidarovo tělo bylo jako v ohni. Jediné, na co se dokázal soustředit, byl pocit, že jako levná děvka s rozcapenýma nohama leží na Uchihově pracovním stole a nechává se vyšukávat, ale pro to chvíli mu to vůbec nevadilo. Tlak, který mezi nimi panoval a stále sílil po celou cestu autem od Sasoriho, přes nemocnici, až sem do vily, byl neúprosný a jediná možnost, jak se dal alespoň trochu snížit, byl sex. Anebo brutální vražda, ale i přesto, že Itachiho stále neměl v lásce, musel uznat, že tohle bylo daleko lepší.

Na vteřinu otevřel modré hloubky a sledoval, jak se nad ním tmavovlasý tyčí jako hora a v drsných pravidelných rytmech přiráží do jeho nenasytné dírky. Stačil jeden jediný pohled na jeho soustředěnou aristokratickou tvář, vlasy pomalu, ale jistě vypadávající z culíku a potem se třpytící hruď ukrytou pod polorozeplou košilí, aby ho ve varlatech nadrženě zasvrbělo. Nadšeně zasténal, znovu zavřel oči a za doprovodu procítěného vzdychání nechal dál plenit své tělo a užíval si každý nový příraz, každý dotek nahých kůží otírajících se o sebe.

Tmavovlásek to nechápal. I přes všechno to špatné, co mezi nimi panovalo, byly všechny ty pocity a emoce naprosto dokonalé a postupně pohlcovaly každou jeho buňku. I přes to všechno, co se stalo, i přes to, že se nemohli vystát, to, co dělal jeden jediný pouhý dotek, bylo až nadpozemsky neuvěřitelné a on nic podobného ještě nikdy nezažil. Rychle jako blesk mrštnými dravými pohyby přirážel, klestil si cestu skrze zcela uvolněné svalstvo Deidarova nitra a užíval si každý sebemenší pohyb. Varlata měl jako v ohni a srdce mu zběsile bušilo, nevěda, zda se jedná o pouhé nadšení z dokonalé soulože, nebo o něco víc.

Na vteřinu zpomalil, sklonil se k němu a hluboce, jako kdyby to mělo být to poslední, co v životě před smrtí udělá, se vpil do jeho rtů a vášnivě ho políbil. Zatímco si jej stále, jen pomalejším tempem bral, hladově ho líbal, jazykem mu přejížděl po spodním rtu, než jím zajel dovnitř do jeho úst a začal je dravě plenit a částečně tak tlumit své i jeho steny.

Dlaně se mu mezitím rozutekly po jeho těle a zajely mu pod tričko, aby mohly polaskat tu tolik rozpálenou pokožku. Bříšky prstů labužnicky přejížděl přes plavovláskovo pevné bříško a naprosto si užíval, jak se pod jeho doteky celý třese a přede jako spokojená kočička.

V jeden jediný okamžik se na vteřinu zarazil, když uvnitř v nitru ucítil hlasité a velice rychle dunění, které napoprvé sice nepoznal, ale o chvíli později mu velmi rychle došlo, o co se jedná. Tlukot Deidarova srdce. Tentokrát však nepřišel příšerný děs a úlek jako před několika dny, avšak místo toho se kolem jeho srdce obalil jakýsi zvláštní hřejivý opar, díky němuž se cítil klidnější, ale zároveň nabuzenější.