Rules of love [ItaDei, HidaSaso; A/B/O] ✓

Kapitola desátá

"Tak slyšíš?!" zařval znovu Sasori, když jeho prvotní záchvat vzteku s druhým mužem ani nehnul a silně stiskl ruce v pěst, aby se pokusil se uklidnit, ale čím déle na bělovlasého, na jeho lehátku se slunícího muže, který se na něj pobaveně zubil se slunečními brýlemi na nose, díval, tím víc nasranější akorát byl. Co si to o sobě jako myslel?! Vždyť to on byl přece jeho majetek, ne naopak! Vůbec ho nezajímalo, že v normálním životě by to nejspíš mělo být obráceně a že on měl ve společnosti spoustu privilegií jen kvůli tomu, že se narodil do dobré a zajištěné rodiny, a že mu peníze lezly skoro všemi tělními otvory!

Dal za něj peněz jako sraček, ještě si musel půjčit od Itachiho, jelikož na kartě, kterou měl zrovna u sebe, neměl dostatečné množství a on s ním takhle vytíral podlahu? Zabral si jeho nejlepší ložnici, choval se k němu jako ke sluhovi, vysmíval se mu do obličeje a teď dokonce zařídil, aby všichni z jeho dosavadního harému zmizeli?! Jak to, pro Jashina, udělal?! A jak bylo možné, že ho jeho personál vůbec poslechl?!

Bělovlasý hromotuk si konečně sundal brýle, položil je vedle sebe na dřevěné zahradní lehátko a jen zlehka nakrčil obočí. Musel uznat, že když se před necelým měsícem pohádal s jedním z radních Konohy kvůli prkotině, která postupem času přerostla až do takové fáze, že mu jednou v noci ruply nervy, sebral baseballovou pálku a šel mu vymlátit okna v jeho novém mercedesu, a to jen proto, že mu odmítal zvednout plat, který si za všechny odvedené služby v podobě odchytávání alf a přesvědčování omeg do aukcí, samozřejmě plně zasloužil, nečekal, kam daleko to zajde.

Netrvalo dlouho a jednoho teplého, květnového večera si na něj počíhal nějací maníci na jeho pravidelné cestě z fitness centra a dali mu co proto. Když si na ten okamžik vzpomněl, ústa se mu šibalsky roztáhla do širokého úsměvu. Musel uznat, že i když ho ti chlapi nakonec dostali a pořádně mu dali na budku, neměli to s ním vůbec lehké, přece jenom byl asi o dvě hlavy vyšší než oni, rozhodně lépe stavěný a zvyklý na pouliční potyčky. Bylo mu jasné, že kdyby si nezavolali posily, nejspíš by je zrušil všechny do jednoho a pak si to vyřídil i se samotným radním, ale bohužel ho přeprali a on skončil svázaný a napůl zfetovaný, s roubíkem nacpaným v puse, na dražbě, kam vždycky sám posílal jiné lidi k prodeji.

Bylo mu jasné, že ten cápek, který vydal rozkaz ho polapit, seděl někde mezi všemi těmi nadrženými omegami a doufal, že si ho koupí nějaká opravdu dost nadržená a sadistická alfa, která místo něžné podstaty raději dává přednost té drsnější, a pořádně mu protáhne zadek, aby dostal to, co si zaslouží, ale takové štěstí bohužel neměl. Hidan by dal cokoliv na světě, aby viděl naštvaný výraz v obličeji toho zmrda, když už bylo jasné, že se očividně dostane do rukou bohaté a chlípné omegy, která od prvního střetnutí očí netoužila po ničem jiném, než po jeho macatém klacku.

Nejdříve měl sto chutí, až konečně zbaví těch otravných pout, utéct a toho sráče si najít, aby se mu mohl pomstít, ale když popravdě viděl, že na něj rusovlásek zíral s nadšením a jiskřičkami v očích, jako kdyby právě dostal vysněný vánoční dárek, a poté, co viděl jeho ohromný dům, si řekl, že to vlastně nemá cenu. Až doposud byl alfa ze střední třídy, dělal pro vedení Konohy špinavou práci, se kterou si vážení radní nechtěli umazat prsty, ale když se na to díval teď s patřičným odstupem, ve skutečnosti si vlastně o dost přilepšil! Měl vlastní velký dům, obrovskou zahradu, personál a chtivou omegu, která za něj utratila balík peněz a nejspíš by radši snášela týrání, nebo rovnou umřela, než aby ho vyrazila.

Nakonec nad svými myšlenkami jen zavrtěl hlavou, široce se zazubil a pokrčil rameny. "Jsou pryč."

Akasuna na něj chvíli zíral a nevěřícně mrkal dlouhými řasami, jako kdyby se přeslechl. "Jo, toho bych si bez tebe fakt nevšiml! Jsem totiž úplnej debil!" vyjekl tak rozhozeně, že to znělo spíš jako zmutovaný pískot teenegera v pubertě. Ještě chvíli na něj vzteky hleděl se sevřenými pěstmi a snažil se uklidnit, ale čím víc se o to pokoušel, tím nasranější ve skutečnosti byl. "A proč jsou pryč, hm? Můžeš mi jako kurva vysvětlit, co si o sobě myslíš? chováš se tu jako pán domu, ale ve skutečnosti jsi otrok, chápeš to?! Jen kus masa, kterej mám na prcání a na krácení dlouhejch chvilek, nic víc!"

S posledními slovy řval už tak hlasitě, až mu od úst odlétlo několik slin a ulpělo na okolní, perfektně posekané trávě.

"Jestli ti to nevadí, děláš tady celkem scénu," nakrčil obočí pobaveně druhý.

Sasori strnul, skoro až s robotickými pohyby se otočil a zadíval se na dům, za jehož okny, nejspíš v obýváku, stálo jeho služebnictvo a zíralo na jeho záchvat.

"Tohle je můj dům, můžu si tu dělat co chci!" vykřikl, když se obrátil zpátky.

"Vlastně," začal Hidan, ztěžka se postavil a přistoupil k hnědoočkovi tak blízko, až se skoro dotýkali hruděmi, a znovu se zeširoka usmál. Moc dobře si všiml toho, jak se mu najednou šokem rozšířily zorničky a jak roztáhl nosní dírky, když se k němu dostal závan jeho feromonů. Moc dobře o sobě věděl, že co se týkalo jeho podstaty, byl k němu Jashin opravdu štědrý a nadělil mu do vínku schopnost, nechat zvlhnout všechny omegy v okolí pěti kilometrů od epicentra, kde se nacházel. Silně, ale něžně, aby mu pokud možno hned při jejich prvním kontaktu nezlomil ruku, jej čapnul za paži a přitáhl si ho k sobě ještě blíž. "To není tak úplně pravda."

"J-jak to j-jako myslíš?" zadrhnul se mladší a silně se kousl do vnitřku tváře, aby alespoň trochu přenesl pozornost na něco jiného, než na to, jak ten chlap kurevsky dobře voněl a jak by si to s ním nejraději rozdal tady a teď, ale že by to zrovna dvakrát pomáhalo, to se říct nedalo.

Kolena se mu mírně třásla, až hrozilo, že pokud jej druhý muž pustí, nejspíš se skácí k zemi a udělá ze sebe před ním naprostého idiota.

Tak sakra, Akasuno, prober se! Ten chlap tě chce přivést k šílenství, prober se a soustřeď se, na píchání budeš moct myslet později! řval na sebe v duchu jak pominutý.

Hidan se zachechtal, ale nepouštěl ho. Potřeboval mu dát dost jasně najevo, kdo tomu tady teď šéfuje a komu to tu patří, aby mohl zcela převzít nad vším moc a velení. Tenhle barák, nebo spíš sídlo, byl zlatý důl! A když se mu tohohle rozmazleného floutka podaří přesvědčit, aby mu raději nevzdoroval, že to nemá cenu, mohl by si se všemi těmi penězi dělat, co by se mu zachtělo. Možná, že by nakonec přece jen mohl i potopit svého bývalého šéfe, když se mu bude chtít. Zatím to vypadalo, že bude moct mít všechno, na co si vzpomene. I tohohle malého snoba, co tu na něj valil bulvy.

"Nebylo zas tak těžký, přesvědčit personál, aby místo pro tebe, začal pracovat pro mě."

"A-ale... z-znám je celej život a-"

"A očividně jsi tomu přikládal velkou váhu, ale většina lidí, co ti tady slouží, jsou bety. Betám je náš svět úplně ukradenej a jediný, o co jim jde, jsou prachy. Řekněme, že jsem jim dokázal nabídnout mnohem lepší podmínky než ty. A ti, kteří odmítli, ty jsem prostě vyrazil."

"T-to nemůžeš!" zahalekal Sasori a snažil se, udržet mysl pod kontrolou, ale ta vůně, Jashine!

"Propustit zbytek tvýho nechutnýho harému pak už nebylo nic těžkýho. Chlapům se asi líbilo, že si s tebou každou chvíli mohli vrznout a podle toho, co říkali, jsi v posteli fakt třída, ale myšlenka na svobodu je přece jenom těšila o něco víc. Věděl jsi, že spousta z nich už měla svojí osudovou polovičku?"

Při zaznění posledních slov sebou Akasuna nepatrně trhnul. Na moment si přestal žvýkat tváře a zahleděl se do rudofialových očí, které ho se smíchem propalovaly skrz naskrz, jako kdyby říkaly, že ho mají prokouknutého.

"Pak stačilo jen obvolat firmu, se kterou spolupracuješ."

"Tam přece museli něco říct! Dodávám jim návrhy oblečení už deset let!" zavrčel nasraně.

"Očividně jim informace, že všechno od nynějška přebírám já, zas tak divná nepřišla. Ani se mě nezeptali, co se ti stalo," zašvitořil, než se k němu sklonil a lascivně, aby ho vyvedl z rovnováhy, přejel jazykem po jeho rudém, plném spodním rtu a pak se od něj se smíchem odtáhl. Musel uznat, že se mu ten prcek vážně líbil. Nebyla to žádná bezbranná omega, ale nejspíš pěkná furie. "Máš ještě nějaký otázky?"

Druhý se z jeho sevřené konečně vyškubl a zavrčel: "Zavolám na tebe policajty, ty hajzle!"

"Nezavoláš. A i kdyby, sám víš, že ti nepomůžou. Tak to zkus ulehčit nám oběma a smiř se s tím, pusinko. Teď tu prostě velím já."