Rules of love [ItaDei, HidaSaso; A/B/O] ✓

Kapitola pátá

"Díky díky díky!" zajásal Sasori směrem k Itachimu a usmíval se jako měsíček nad hnojem, "Teď to mažu zaplatit, tak jim řeknu, že zbytek přijde z jiného účtu a pak se rovnou zastavím pro výhru! Nebudeš litovat, věřím tomu, že s tím chlapem budu spokojený! Bože vždyť sám musíš vidět, jak moc sexy je! Nevím jak dlouho mi to zabere, tak se sejdeme před vchodem!"

S posledními nadšenými slovy odběhl jako radioaktivní veverka pryč a Uchiha za ním s pokrčeným obočím a nevěřícným kroutěním hlavy jen nechápavě zíral. Dlaní si promnul obličej a loktem se opřel o stůl. Vlastně ho to už ale ani nepřekvapovalo, ostatně to bylo stejné jako pokaždé. Jeho nejlepší přítel byl svou osudovou polovičkou posednutý snad už od dvanácti, kdy se mu stoprocentně potvrdila jeho omezí podstata. To, že z něj nejspíš bude slabší pohlaví, měli jeho rodiče potvrzené z mnoha genetických testů již po narození, ale ještě stále dlouhá léta potom doufali, že by se snad všichni ti vědci a doktoři mohli splést.

Vzhledem k tomu, že byli opravdu velice zámožní, snažili se malého Sasoriho protáhnout všemi možnými experimentálními léčbami, jak psychickými, tak hormonálními, protože věřili, že pokud ho budou vychovávat jako hrdou alfu, musí to mít na jeho podstatu přece nějaký vliv! A možná, že právě to byl ten důvod, proč se spolu s Itachim kamarádil už od malička. Klan Uchihů byl alfami úplně přehlcený a to, že by se u nich zrodila beta, nebo nedejbože omega, bylo vyloučené.

Avšak ani to, ani ono rusovláskovi nepomohlo a nakonec přišla to osudová chvíle, kdy se u něj jeho pravé hormony projevily a kdy dostal první heat. Krátce potom se oba jeho rodiče zabili při autonehodě a on připadl na starost babičce, která ho ze srdce milovala, přijala to, čím její vnuk byl a snažila se pro něj udělat první poslední. Z dříve utlačovaného Sasoriho se stala mladá omega s velmi špatnými vzpomínkami na dětství, která doufala v to, že jednoho dne se mu do cesty připlete starostlivá alfa, která bude úplně jiná, než jeho rodiče a která mu poskytne veškerou lásku, kterou bude moci.

Avšak čip, jenž měl implantovaný u páteře, celou tu situaci stále trochu ztěžoval.

Dlouhovlásek nad tím jen zavrtěl hlavou, dopil poslední zbytky medově zbarvené tekutiny a zvedl se k odchodu. Pein už dávno vyhlašoval první omegu, ale jeho to nijak nezajímalo. Jak už předtím říkal Akasunovi, doma jich měl habaděj. A i když ne všichni z jeho harému byli svolní ke všem těm praktikám, které na nich z čiré zvědavosti, ale i nadrženosti zkoušel, v podstatě u něj byli šťastní. Jak by taky nemohli? Vždyť se u něj měli jako prasata v žitě! Každý z nich měl vlastní pokoj, dostatek jídla, oblečení a všechno, co si jen přáli. Od doby, co si je vydražil, se jejich životní úroveň rapidně zlepšila. A on s nimi byl spokojený. Tak proč by si měl pořizovat někoho dalšího a zbytečně tak utrácet hotové jmění?

Avšak v okamžiku, kdy se chystal vejít ze sálu, se zaskočeně zarazil na místě. Za ty dvě hodiny, co zde seděl na zadku a poslouchal Sasoriho obdivné jásání, nebo znuděné achání, si už zvykl na pachy všech přítomných nadržených omeg, takže mu ani jeden z nich nepřišel ničím zajímavý, ale v okamžiku, kdy jeho noha stanula na prahu dveří, jej do nosu udeřila silná, aromatická vůně někoho dalšího, úplně nového, která způsobila, že jeho tělem projel intenzivní elektrický impuls, jenž mu do pozoru postavil snad všechny chloupky na těle. Srdce se mi zběsile rozbušilo, jako kdyby mu někdo podal silnou dávku adrenalinu a hrozilo, že každou chvíli prorazí hrudní koš a uteče kamsi do neznáma.

Trochu strnule se otočil na podpatku a chladně černýma očima se zadíval na molo, kde v ten okamžik Pein předváděl první omegu toho večera. Nasucho polkl, když mu pohled padl na drobného, malého blondýnka, který s roztěkanýma očima přejížděl po sále a třásl se pod náporem všech těch chtivých, rozrajcovaných pohledů. Stejně jako všichni naprosto pokaždé, měl ztopořené přirození, které jen lačnilo po tom, aby se jej někdo dotkl, ale jeho oči, pane bože, ty naprosto jezerně modré a dokonalé hloubky, byly zcela vyděšené, žadonící o pomoc, jako zraněné a umírající zvíře otupené všemi možnými i nemožnými léky.

Tentokrát to byla Konan, kdo se ujal jeho dražení, převzala si od svého partnera mikrofon a rukou naznačila objektu dražby, aby se pořádně otočil ze strany na stranu, aby všem kolem ukázal všechny své přednosti.

V Itachim zatrnulo, když v okamžiku, jakmile se ten mladík začal točit na místě, spatřil všechny ty ohavné, ale zahojené jizvy na zádech, které vypadaly, že je někdo způsobil opravdu krutým bičováním. Černovlásek netušil, proč se v ten moment rozešel zpět na své místo a proč do rukou vzal svůj transparent s číslem, ale dřív než ta nebohá omega stačila dokončit další kolečko, už seděl usazený zpět na svém místě a pečlivě jej sledoval.

"Je nám jasné, že ty jizvy se někomu z vás nemusí líbit, ale má to jednu výhodu! Počáteční dražební cena je opravdu hodně nízká! Takže začínáme na částce..."

***

Přibližně o deset minut později Itachi jako v transu kráčel dozadu do zákulisí na místo, kde mohl svojí novou omegu zaplatit a taky si ji vyzvednout. Vůbec netušil, co přesně ho pohánělo k tomu, aby si ji nakonec koupil, ale před očima stále viděl ty strašlivé jizvy na zádech toho mladíka.

"Myslel jsem si, že nakonec neodoláš a přece jen si někoho koupíš," uchechtl se kousek od něj rusovlásek, který zrovna stál u jednoho z dozorců a přebíral si od něj svůj nový majetek.

Jeho hlas donutil Uchihu, aby se konečně probral a rázem zavrtěl hlavou, aby se alespoň trochu vzpamatoval. Temným pohledem přejel přes alfu, která se dle všeho jmenovala Hidan, a přejel ji od hlavy až k patě. Muž byl již tentokrát oblečený, ale podle dosti výrazné boule v rozkroku na něj viagra ještě stále působila. V ústech měl ještě stále vecpaný roubík, jelikož jeho přítel nejspíš asi nechtěl riskovat, že by na něj začal hulákat dřív, než se s ním dostane domů, a shlížel na rusovláska vražedným pohledem, vypadaje, že toho skrčka nejspíš zabije hned, co mu doma sundá pouta.

Nakonec nad tím jen pokrčil rameny. "Zase jsi mě perfektně odhadl. Myslím, že dneska máme vybráno oba, takže klidně můžeš zavolat šoférovi. Jen to tady zaplatím, podepíšu papíry, vyzvednu si zboží a můžeme vyrazit."

Sasori se jen zazubil a kývl hlavou, pak si od strážného převzal řetěz, kterým byl šedovlasý svázaný. "Počkám venku."

Itachi se zamračil. "Myslel jsem, že jsi proti tomu, mít je svázané."

Akasuna jen pokrčil rameny. "To sice jo, ale nehodlám riskovat, že mi uteče. Je to vážně kus. Tak pohni, už se těším domů, až ho budu moct pořádně otestovat!"

S posledními slovy zatahal za řetěz a vydal se ven z budovy. Vážně už se nemohl dočkat, až se vrátí zpátky do svého sídla!

Uchiha si jen povzdechl, ale nakonec sám vyrazil na druhou stranu, aby konečně všechno uhradil a mohl odtud vypadnout. Už z dálky přitom vedle kasy viděl připraveného plavovlasého mladíka, jak v okovech a s hlavou skloněnou čeká na svého nového majitele. Černovlásek se kousl do rtu, když na něj jeho osobitá vůně s každým krokem začínala znovu působit jako neuvěřitelně šílené halucinogeny. Silně stiskl ruce v pěst, přidal do kroku a postavil se k pokladně.

"Ten je váš?" podívala se na něj skrze tlusté brýle obtloustlá žena a když jen kývl hlavou a podal jí svou kartu, jen několikrát zamrkala a pustila se do práce, "Skvěle. Mysleli jsme, že kvůli těm jizvám bude neprodejný, ale nakonec i na něj usmálo štěstí."

Itachi rychle přejel po mladíkovi, který bez mrknutí zíral do země a pak se zaměřil znovu na pokladní. "Odkud-"

"Všechnu dokumentaci o jeho dosavadním životě budete mít v papírech," přerušila ho, vrátila mu zpátky kartu a hlavou rázně kývla, "Nuže, teď je váš. Odteď si můžete jeho přítomnosti a služeb užívat plnými doušky."

Krásný pátek!

Máme tady pátou kapitolku. Sasori se jak nadšené malé dítě hnal za svojí výhrou a Itachi se ho velice rychle snažil následovat, ale dřív, než stačil vyjít ze dveří, se zaraženě zastavil na místě kvůli velice zajímavému a líbivému pachu mladé omegy. Nakonec přece jen neodolal a rozhodl se, si ji vydražit.

Co se té omeze stalo, že má na zádech tolik jizev? A jak moc bude Sasori spokojený se svým "novým zbožím"? Bude ho vůbec Hidan chtít poslouchat?

Moc děkuji za komentáře a hvězdičky u minulé kapitoly :3

Uvidíme se v pondělí :3

Vaše Majo