Rules of love [ItaDei, HidaSaso; A/B/O] ✓

Kapitola čtyřicátá pátá

Později toho dne, když se oba dva konečně pořádně vyspali, donesl rusovlásek do obýváku tác s kávou a několika křupavými sušenkami a položil je na konferenční stolek před Hidana sedícího na gauči. Sám se pak posadil do křesla naproti. I přes to, jak strašně moc se mu ulevilo, když ho na stanici viděl svobodného a že spolu odcházeli domů ruku v ruce, spal každý ve svém pokoji. Jakýsi pocit klidu a úlevy, který oba cítili, když se mohli obejmout, byl najednou pryč a nahradilo ho trapné ticho. Oba dva si byli vědomi toho, že s druhým chtěli trávit víc času, ale představa a realita, to bylo něco zhola jiného. Na to, aby jeden či druhý udělali první krok, se toho mezi nimi stalo až moc. A i když si to ani jeden neuvědomovali, vlastně se ani pořádně neznali. Bylo tedy mnohem jednodušší držet se stranou.

"Takže," zamručel trochu nervozně Akasuna a nasucho polknul, když zvedl zrak a zadíval se do tolik zvláštních, rudofialových očí druhého muže. Stačilo, aby se jejich pohledy střetly jen na malou chviličku, aby lehce zčervenal a pozornost obrátil k jednomu z šálků, po němž téměř okamžitě hmátl, aby se napil. I když spal do bůhví kolika, stále ještě nebyl dokonale odpočatý. Na to byla minulá noc až příliš... živá. Zlehka se napil, pak se zády opřel o opěradlo křesla a přehodil nohu přes nohu. "Co se včera vlastně stalo?"

Bělovlasý hromotluk rozvalující se na sedačce jen pokrčil rameny a dlaní si promnul obličej.

"Vlastně nic moc. Ten detektiv, co si mě odvedl, přede mě rovnou hodil složku, která byla celá o mě," zamručel trochu neochotně a v krvavých očích se mu zablýsklo, "musím říct, že to nebylo moc příjemný, bejt jim takhle vystavenej. Vedli si záznam snad o všem, co jsem u Danzoua prováděl. Dost by mě zajímalo, jak na to všechno přišli. Určitě jsme mezi sebou měli špeha."

Sasori zavrtěl hlavou a v žaludku ho zašimralo. Tak nějak pořád nedokázal uvěřit, čím se ten muž živil.

"Jak ses k tomu vlastně dostal?" zeptal se, "Pochybuju, že měl Danzou někde vyvěšenej inzerát."

"Na to se mě taky ptali," přiznal popravdě, "ale asi tě zklamu, nepředcházel tomu žádnej srdceryvnej životní příběh, kde by se ukázalo, že jsem dobrák, co se jen přidal ke špatnýmu gangu. Vždycky jsem byl tak trochu na prachy a tohle vydělávalo docela dobře. Byl jsem u radního léta a dělal jsem pro něj spoustu špinavý práce. Nakonec mi ale peníze nestačily, chtěl jsem víc. Začal jsem si moc vyskakovat a nakonec sám skončil v aukci."

Druhý ho pečlivě poslouchal a v momentě, kdy znovu ztichl, se znovu začervenal. "Uhm... zabil jsi někdy někoho? Myslím kromě včerejška?" zajímalo ho.

Hromotluk po něm hodil tázavým pohledem. "Proč? Bojíš se mě snad?" nakrčil obočí.

Několik dlouhých sekund, během nichž mladší nad otázkou pečlivě přemýšlel, si hleděli do očí. Rudovlásek si snažil dát dohromady všechno, co o alfě prozatím věděl i s tím, co všechno spolu prozatím zažili, než nakonec jen zavrtěl hlavou v záporném gestu.

"Ne," přiznal, "nebojím. Jen mě to zajímá."

A myslel to vážně.

Starší ho ještě několik okamžiků pečlivě sledoval, než nakonec jen jemně kývl hlavou. Pořádně se narovnal, roztáhl dlouhé nohy od sebe, aby se lépe vtěsnal do prostoru mezi gaučem a konferenčním stolkem a prsty pravé ruky se podrbal na temeni hlavy.

"Asi tomu nebudeš věřit, ale tenhle byl první. Já sám jsem nikdy neměl za úkol vyloženě někoho zlikvidovat, na to měl Shimura jiný lidi. A pokud to chtěl po mě, bylo jasný, že mají skončit ve dražbě. Tohle všechno jsem tomu chlápkovi řekl. Popsal jsem mu, jak to u radního chodí, řekl jsem všechno, co jsem věděl," vyprávěl dál, "a on pak přiznal, že po něm jdou už dlouhou dobu, ale zatím neměli dostatek informací a důkazů. Domluvili jsme se spolu, že když spolu budeme spolupracovat, měl bych dostat menší trest, případně jenom podmínku."