Rules of love [ItaDei, HidaSaso; A/B/O] ✓

Kapitola dvacátá sedmá

Druhý den ráno, na jiném místě, nedaleko odtud, seděl na zemi jedné ze sklepních místností bělovlasý muž s jednou nohou pokrčenou, druhou nataženou a s frustrovaným výrazem ve tváři ostřížím rudofialovým zrakem skenoval tlusté dřevěné dveře, které jej již několik dní dělily od okolního světa.

Už to byla nějaká doba, co se vzbudil na obyčejné karimatce na zemi pod oknem, které do jinak temné místnosti přivádělo alespoň nějaké světlo. V okamžiku, kdy se zde poprvé probudil, nejprve vůbec netušil, která bije. Tělo mě zatuhlé a vzpomínky poněkud rozházené, ale stačilo, aby si v paměti přehrál, co posledního si vybavuje, aby nakonec jen šokovaně vykulil oči a zalapal po dechu. Prudce vystřelil do sedu, až ho zabolelo celé tělo a náhle si uvědomil, že má ruce spoutané kovovými želízky.

"Ta malá děvka!" zavrčel mezi sevřenými rty a na čele mu vystoupla velká tlustá, tepající žíla. Na vteřinu strnul, jako kdyby mu najednou něco došlo a silně sevřel ruce v pěst, "Ten malej sráč to určitě plánoval celou dobu!"

Bylo to ponižující! Ještě teď si vybavoval horkost jeho těla, jemnost pokožky, po níž, jak zjistil, rád přejížděl bříšky prstů, to, jak dokonale nitrem obepínal jeho péro, jak úchvatně sténal po každém jeho přírazu a hlavně - dokonalý pach jeho feromonů, který ho naprosto připravil o racionální uvažování a nutil jej, stále víc a víc se jej dotýkat a dokazovat mu, jak strašně moc po něm touží, jak moc ho chce. Pamatoval si, jak do něj pomalu přirážel, zatímco ho hluboce a vášnivě líbal, na to, jak zběsile mu tlouklo srdce a pak... ostrá bolest v krku a černo.

"Uspal mě, parchant!" zavrčel znovu, ale nakonec se jen rozesmál a zavrtěl sám nad sebou hlavou, že tak moc životem tady zpohodlněl, až přestal dávat pozor a naprosto mu na jeho troufalý plán skočil. Stačilo ale, aby si všechno, již od toho prvního dne přehrál v hlavě, aby mu to konečně a pořádně došlo - Sasori nikdy nehodlal spolupracovat a očividně jen čekal, až se naskytne vhodná chvíle, aby si mohl vzít všechno, co mu sebral, zpět

Toho prvního dne se za ním Sasori zastavil, aby mu krátce vysvětlil, že pokud otevře druhé dveře, dostane se do malé místnůstky se záchodem, a také, že mu třikrát denně bude nosit jídlo, minimálně do doby, než se rozhodne, co s ním udělá. A i když Hidanovi ještě stále voněl po kremrolích, pach feromonů oproti tomu, co si pamatoval naposledy, značně zeslábl. Očividně známka toho, že si vzal nějaké medikamenty na potlačení heatu.

Svoje slovo samozřejmě dodržel a každý den mu nosil něco na zub, avšak víc se s ním nevybavoval. Hidan ale i tak na jeho výrazu moc dobře poznal, že vůbec neví, co si s ním má počít. Očividně předpokládal, že tímhle malým domácím vězením mu ukáže, kdo je tady pánem a pak ho pustí, předpokládaje, že bude skákat jak píská. Ale to se nestalo a nikdy nestane.

Z přemýšlení a vzpomínání jej vytrhl vzdálený zvuk otevírání dveří a následně dunivé kroky na schodech. Trvalo několik dalších okamžiků, než bělovlasý za zamřížovanými dveřmi spatřil mihnutí drobného těla a následně na to rozsvícení, které jej na vteřinu nepříjemně bodlo do očí. Trvalo už jen sekundu, než se za mřížemi tlustých dveří objevila rusovlasá hlava se strnulým výrazem v obličeji. Sasori udělal několik kroků jeho směrem a dlaní se opřel o zeď vedle vchodu do místnosti. Chvíli strnule hleděl s hlavou sklopenou do betonové podlahy, než zvedl zrak a oříškově hnědým pohledem se zabořil do toho jeho, rudofialového.

Stačila vteřina, aby bělovlasý silně stiskl ruce v pěst a očích se mu výstražně zablesklo. V okamžiku, kdy spatřil Akasunův lehce zničený výraz, mu došlo, že očividně vážně neví, co si s ním má počít. Sice ho dokázal přechytračit a zavřít do sklepní místnosti, která vzhledem k mřížím nejspíš sloužila jeho harému pro nějaké tvrdší hrátky, ale dále nevěděl, co s ním. Jak by taky mohl? Očividně do něj byl udělaný už od prvního pohledu, co jej na dražbě viděl. Vysolil za něj hromadu peněz a nejen kvůli tomu se ho nechtěl vzdát. Jednou nad ním sice vyhrál. Vyhrál boj, ale válku prohraje. Tím si byl jistý.