Rules of love [ItaDei, HidaSaso; A/B/O] ✓

Kapitola čtrnáctá

I když byl Deidarův pokoj již několik dní odemčený, ani tak se plavovlásek nejprve neodvažoval vylézt z něj ven a prozkoumat celé sídlo. I když jeho srdce žadonilo po svobodě a vážně moc toužil po tom, vrátit se do svého malého bytečku, vidina toho, že by si tady mohl dost dobře přilepšit, mírnila jeho vztek a prvotní nenávist, kterou vůči Uchihovi cítil. Rozhodně mu bylo nepříjemné, že byl na úplně cizím místě a že momentálně opět někomu patřil, i když si vysloužil svobodu již před několika dlouhými lety, ale na druhou stranu to vypadalo, že by se z jeho momentální situace dalo něco vyždímat. Na druhou stranu, i když byla ta tmavovlasá alfa pěkně nadutá a arogantní, opravdu dost příjemně voněla. A to dokonce tak moc, až mu připadalo, že mu každou chvíli voní stále víc a hlavně líp. Už párkrát se mu stalo, že na někoho reagoval velice podobně, ale nikdy to nebylo tak moc… intenzivní.

Ladně přehodil nohu přes nohu a natáhl se pro hrneček s čajem, který mu před několika málo minutami přinesl jeden ze služebníků. Zlehka přiložil hrneček k plným rtům a jen trochu se napil, pak hrnek položil zpátky na tác a z talíře si vzal jednu cookie sušenku a s chutí se do ní zakousl. I když se mu to přiznávalo velice špatně, musel uznat, že se nejspíš nikdy tak dobře nenajedl jako tady. Služebnictvo mu každou chvíli nosilo svačiny v podobě všech možných i nemožných mňamek a hlavní jídla vážně stála z to, až to vypadalo, že si ho chce pán domu snad koupit prostřednictvím plného žaludku. Ne, že by se mu to nelíbilo, ale byl rozhodnutý, nenechat se koupit takhle snadno. Nebyl žádná kurva a rozhodně s tím nechtěl začít, a už vůbec nechtěl být součástí něčího harému. Nemusel mít IQ dvě stě, aby mu došlo, že Uchiha podobné dražby navštěvuje nejspíš velice často a že už musí mít doma pěknou sbírku omeg.

“Na to mu kašlu,” zabručel nahlas a znovu se zakousl do sušenky. Myšlenky se mu znovu vrátily k Itachiho příjemné vůni, která ho při jeho návštěvách šimrala v nose. Musel uznat, že ten chlap byl vážně kus a jeho pach byl neuvěřitelně vábivý, ale tím se prostě nemohl nechat zlákat. Úplně mu stačilo, jak to dopadlo naposledy, když si dovolil podlehnout svým pudům a hlavně platonickým citům.

Plavovlasý mladík ležel na posteli s očima doširoka rozevřenýma, vůbec neovládaje slané slzy, které mu z jezerně modrých hloubek tekly proudem. Aniž by snad jen jednou mrknul, vytřeštěně zíral na právě se oblékajícího statného muže, který si akorát zapínal poklopec. Jakmile byl hotový, hodil na sebe košili, zapnul si knoflíčky a pak se na mladou omegu otočil a ušklíbnul se.

“Nevím, co řveš. Pokud vím, moc dobře jsi věděl, že rád šukám tvrdě,” zamračil se na něj a dal si ruce v bok. Pak se sklonil a hodil po něm jeho tmavě modré kimono. “A oblíkni se, nemám na tebe celej den.”

Blondýnek jen několik sekund ležel a ztěžka oddechoval, než se pokusil pohnout. Jakmile tak však učinil, celým jeho tělem a zejména zády projela ostrá bolest. Hlasitě vzlyknul, avšak téměř okamžitě se kousl do rtu, když spatřil, jak se na něj alfa zadívala. Jako na pouhý kus hadru, který právě použil a odhodil špinavý a zmuchlaný na zem. Ale… proč? Do té doby se k němu choval slušně a mile, už od začátku, co si ho vydražil, mu šeptal do ouška něžná slovíčka a říkal mu, jak je pro něj vyjímečný a že nikdy nedopustí, aby se mu něco stalo. Pokaždé se spolu milovali dlouho do noci a kolikrát i do rána a pokaždé jej u sebe nechal přespat do druhého dne. Staral se o něj, jako kdyby pro sebe byli stvoření, upřednostňoval jej před ostatními, ale pak najednou… Najednou se to změnilo.

“Dělej a nezdržuj!”

Deidara sebou pod náporem všech těch vzpomínek lehce škubl a na vteřinu se otřásl po celém těle, než se kousl do rtu, předklonil se a silně stiskl ruce v pěst. Během jediné vteřiny potlačil všechnu bolest, která mu začínala kolovat žilami a prudce zavrtěl hlavou. Ne, jestli si byl něčím jistý, bylo to, že už nikdy nepodlehne žádné dokonale vonící a sexy alfě. I kdyby měl být do konce života závislý jenom na posraných vibrátorech!