Rules of love [ItaDei, HidaSaso; A/B/O] ✓

Kapitola osmnáctá

Hnědovlasá omega na svého majitele několik okamžiků nechápavě zírala s dotčeným výrazem ve tváři. Nováček nalepený na jeho těle tiše zaskučel a již zcela omámený léky na povzbuzení mu boky vyrazil vstříc, aby se vlastním ztopořeným a chtivým mužstvím otřel o to jeho a dopřál si tak aspoň kapičku dokonalé a vytoužené slasti, avšak on na to v tu chvíli vůbec nereagoval tak, jak by možná měl. Na vteřinu od něj poodstoupil, až Deidara zklamaně zasténal, a složil ruce v bok, což vzhledem k tomu, že byl úplně nahý, vypadalo docela podivně a komicky.

Zpříma se mu zadíval do jeho černočerných hloubek, které najednou jako kdyby nikdy předtím nebyly temnější než právě v ten okamžik. Šokovaně vykulil tmavé oči a strnul po celém těle, když mu konečně došlo, co v těch jindy zářivých diamantech vidí. Byla to čistá a nefalšovaná žárlivost a ohnivý neutuchající, majetnický vztek plný zloby a zášti. A v ten moment mu to došlo. Poplašeně se otočil zpět na blondýna a nevěřícně si ho přeměřil.

Mohl by snad on být...?

"Tak na co čekáš," zavrčel Itachi a hlasitě o sebe zaskřípal zuby. Silně stiskl ruce v pěst a hrozilo, že pokud se velmi brzy neuklidní, nejspíš rychle vstane z do té doby pohodlného křesla a vyřídí si to s Inuzukou vlastnoručně. Netušil, co přesně to do něj vjelo, ani proč cítil tak brutální agresi, ale měl dojem, že jestli ten prevít hodně brzo neopustí místnost a nenechá je samotné, nejspíš ho přerazí ve dví a pak jeho chladnou mrtvolu prohodí oknem.

Kiba sebou cukl, než nasucho polkl, vehementně si posbíral všechno oblečení a aniž by se snad obtěžoval s oblékáním, rychle pokoj opustil. Jakmile byl konečně za dveřmi, zmoženě se o ně opřel a šaty mu samovolně vyklouzly z prstů až na zem, kde chvíli zůstaly ležet. Sklopil hlavu, zhluboka dýchal a dlouhými prsty si vjel do vlasů.

Nemůže být pochyb! pomyslel si s adrenalinem kolujícím v žilách, A-ale co se stane, když na to přijdou? Co když si ho Itachi označí? Co bude s námi? Vyhodí nás všechny jen tak na ulici?! Proboha, co se stane, až se to dozví Gaara?!

Inuzuka se kousl do rtu a ještě jednou zavrtěl hlavou. Doufal a věřil tomu, že Uchiha takový není, ale i tak v něm pomalu, ale jistě začínal hlodat červíček pochybností. Každá alfa reagovala přehnaně, když potkala svojí osudovou omegu. A on si jen moc přál, aby je, pokud to teda samozřejmě bude pravda, černovlásek při první příležitosti nevyrazil, nebo je nedejbože neprodal zpátky na dražbu. Protože jejich další majitel by nemusel být tak hodný a sympatický jako ten současný...

***

V okamžiku, kdy Kiba konečně opustil místnost, pokoj náhle provoněl směsicí dvou různých, ale přesto líbezných pachů. Starší muž, do té doby sedící v křesle, si pomalu stoupl a s pohledem přikovaným na roztěkaného plavovláska došel až přímo k němu, kousaje se do vnitřku tváře, aby byl vůbec schopen se vůbec ještě ovládat. Už předtím, když tu byli tři, byla blondýnova vůně velice intenzivní, ale ještě stále dokázal držet se zpátky, ale v okamžiku, kdy si Kiba sbalil saky paky a odtáhl, útočily omezí feromony na jeho čichové buňky ve vražedném tempu. Jako nenechavé mršky mu pronikaly do nosu a do úst, odkud se mu jako chuť té nejlepší zmrzliny na světě dostávaly až do mozku, přes který jako kdyby v dalších sekundách přetáhly jakýsi omamný mrak, kvůli němuž nebyl schopen se více na nic soustředit a jediné, co vnímal, byl jen on.

Stál před ním v temnotě jako jediná zářivá pochodeň, která mu ukazovala cestu, kterou se měl vydat. Udělal ještě několik kroků a takřka omámeně jej přejel rychlým pohledem po celém těle a pak ještě jednou, jen velmi, velmi pomalu. Blonďák na něj zpola omámeně zíral jako na samotného boha s načervenalými tvářemi, které naprosto dokonale zvýrazňovaly jeho plné narůžovělé rty. Jako cudná panna na něj hleděl jezerně modrýma očima plnýma touhy, ale jeho rozvášněné třesoucí se tělo, po němž stékaly kapičky potu, hovořilo o jasném opaku. V momentě, kdy zmizel Kiba, malou ručkou vyhledal vlastní štíhlý penis a pomalu, jako kdyby snad nebyl schopen svižnějšího tempa, se začal zpracovávat.

Objímal své mužství všemi prsty pravačky a pomalým pravidelným tempem zápěstí se honil, přetahoval předkožku přes sametový světlý žalud téměř v labužnickém stylu a náramně si to užíval, nebo to tak Itachimu minimálně připadalo.

Stačil mu jen jeden jediný pohled, aby mu z toho naprosto vyschlo v hrdle. Srdce mu bušilo jako zběsilé, krev ve spáncích tepala jak splašená a hrozilo, že mu vlastní chlouba velmi brzy protrhne látku hedvábného spodního prádla, do níž už teď prýštily drobounké kapičky preejakulátu. Ještě víc se k němu přiblížil, vzal jeho obličej do dlaní a donutil ho, aby se na něj podíval.

A v ten jeden jediný moment se všechno kolem nich na jednu milisekundu zastavilo a zbyly jen oni dva, jejich prolínající se pachy a vášnivé touhy. Jakmile se světle modrá vpila do té nejtemnější černé, nic kolem nich najednou neexistovalo a oni si skoro dokázali číst myšlenky. V dalším momentě Itachi vykulil oči, jako kdyby si v mysli druhého muže právě přečetl něco, co jej naprosto šokovalo, ale dřív, než stačil snad něco říct, nebo dokonce udělat, mladší se k němu rázem, zcela nahý a se stojícím tvrdým penisem žadonícím o jakýkoliv kontakt, přitisknul a začal ho vášnivě líbat, jako kdyby mu snad šlo o holý život.

Uchiha zalapal po dechu a vzdychl mu úst, ale téměř okamžitě se vzpamatovat, omotal mu ruce kolem těla a pevně ho na sebe natiskl, a začal mu stejně dravě odpovídat. Naprosto omámeně udělal několik kroků dozadu, až narazil na postel a automaticky se na ni posadil. Chystal se, převzít otěže do vlastních rukou a vyhodit si omegu dál na matraci, aby se jí mohl právoplatně zmocnit, ale to se bohužel trochu přepočítal.

Deidara se mu posadil na prozatím zakrytý rozkrok a pohodlně se na něm uvelebil, a oběma dlaněmi mu pevně zatlačit na hruď, aby ho povalil. Vůbec netušil, kde se v něm ta náhlá síla, ani potřeba k uspokojení tak najednou vzala, ale věděl, že pokud velmi brzy nedojde pořádnému orgasmu a pokud se co nejdříve nevystříká, nejspíš mu explodují koule. Itachiho pach alfy ho pohlcoval od hlavy až k patě, až přes něj skoro neviděl a měl dojem, že mu asi brzo přeskočí.

"T-takhle s-e no-normálně ne-nechovám," podařilo se mu procedit skrze zaťaté zuby, ale dřív, než vůbec druhý stačil zareagoval, několikrát mu boky vyrazil vstříc a otřel se o tvrdou vybouleninu stále ukrytou pod jeho riflemi. Srdce měl skoro až v krku, v penisu a varlatech mu tepalo a vůbec netušil, co se s ním děje. Nechtěl a rozhodně naplánoval s tím floutkem něco mít, ale teď najednou vůbec na nic jiného nemyslel. Natáhnul se nad něj a hrubě ho políbil, hluboce a vášnivě, než se od něj zase stejně rychle odlepil a sklouznul na zem. Posadil se mezi jeho nohy, roztáhl mu kolena od sebe a rychle se pustil do rozpínání jeho poklopce. Ruce i prsty se mu silně třásly, ale vůbec mu to nevadilo, ba naopak.

V ten okamžik by byl schopen, roztrhat mu poklopec vlastními zuby.

"Po-potřebuju tě... p-prostě tě M-musím mít!"