Rules of love [ItaDei, HidaSaso; A/B/O] ✓

Kapitola jedenáctá

V následujících několika dnech se vztah mezi Sasorim a jeho novou alfou vůbec nelepšil, ba naopak to bylo ještě horší. Většinu času zůstával rusovlásek zavřený v jedné ze svých ložnic a vymýšlel, jak by toho hromotluka mohl přelstít. Válel se na manželské, jednoduché posteli, jelikož pokoj, kde byla ta s nebesy, si zabral Hidan, s rukama složenýma na hrudi a každou chvíli zmoženě vzdychal, aby tak dal pokud možno co nejvíc najevo svou nespokojenost. Bohužel nyní tak nějak nebylo komu...

Akasuna to nechápal, ale to, co mu druhý naposledy, když spolu mluvili, říkal, nebyl žádný výmysl, ale holá, a pokud možno dodat hodně debilní, pravda. Netušil, co ten chlap všemu jeho personálu nabulíkoval a nasliboval, ale vážně to teď vypadalo, že změnili nadřízeného a dělali pro něj, což se mu popravdě vůbec nelíbilo! Už od té doby, co zemřela nebohá Chiyo, jeho úžasná babička, to tady měl na starost a všemu a všem velel. Rozkazoval, jak se mu líbilo a vytvořil z dříve rodinné vily svůj vlastní ráj neřesti a popravdě si myslel, že si ke svým služebníkům vytvořil jakýsi pevný vztah, ale jak to tak vypadalo, opak byl pravdou.

V jejich rodině se vždycky rodily jen samé alfy a on byl jedinou omegou. I tak je měl ale vždycky postavené do latě, jako kdyby jeho podstata byla ve skutečnosti ta drsnější a myslel, že k němu chovají určitý respekt, ale dle všeho stačilo, aby se objevila nějaká silnější alfa a jejich věrnost byla ta tam. O jeho podnikání na volné noze raději ani nemluvě. Měl sto chutí, zavolat Itachimu a postěžovat si, ale zároveň neměl náladu na to, aby se na něj s úšklebkem ve tváři a nakrčeným obočím podíval s tím, jaký je nezodpovědný idiot, že si ani neumí udržet vlastní dům, a že mu vlastně vždycky říkal, že ho jeho myšlení pérem přivede do průseru.

Druhou možností bylo, zavolat policii, ale tak nějak se obával, že měl v tomhle Hidan pravdu. Ti by mu nejspíš taky nepomohli. A hlavně, co přesně by jim řekl? Heleďte, vydražil jsem si na ne úplně legální aukci jednoho chlapa a on teď převzal nadvládu nad mým barákem? No, tak to asi těžko, že...

"Grhgg, já se na to vykašlu!" zasténal a chytl se za hlavu. Co měl pro Jasina jako dělat?! Začínal se cítit, že je v koncích a že by možná bylo lepší, kdyby vypadl.

V ten okamžik se mu v hlavě rozsvítila pomyslná žárovička. Otevřel do té doby pevně zavřená víčka, jemně se ušklíbl, prudce se zvedl a vylétl z postele. Tak tady nestráví už ani minutu! Jasně, byl to sice jeho dům, ale člověk měl včas poznat, kdy prohrává bitvu, no ne? Možná, že by se měl sebrat a nakonec přece jenom všechno říct Uchihovi. Byl to sice tak trochu hňup, co se rád poslouchal, ale nakonec ho vlastně nikdy nenechal ve štychu. Byl to jeho nejlepší přítel.

Rychle přiběhl ke skříni, vytáhl starý batoh a začal do něj házet první věci, které mu přišly pod ruku. Spodní prádlo, telefon, nabíječku, léky pro potlačení heatu a další. Pak se sebral, vyrazil ke dveřím, rychle je otevřel a šokovaně se zarazil na místě.

"Co to kurva-," vyhekl, když narazil do cizího mužského těla.

"Omlouvám se, pane, ale mám rozkaz nepouštět vás dneska z pokoje," řekl jeden z jeho bývalých sluhů, o kterém o vteřinu později, když zvedl hlavu, zjistil, že je jeho šofér, "Pán Hidan měl dojem, že byste dnes mohl mířit na procházku a tak nějak s vaším výletem nesouhlasí."

Při posledních slovech se významně podíval na jeho zabalený batoh.

Rusovláskův obličej nabral karmínově červenou barvu. "Co jsi to říkal?" zeptal se ledově klidným tónem. Srdce mu splašeně bušilo, až hrozilo, že pokud ze sebe ten vztek brzy nevyventiluje, nejspíš asi dostane infarkt. "Ty snad nevíš, pro koho pracuješ?!"