Město světel

3.kapitola

Po dohadování s Emmou, co mu napíšu,jsme se konečně domluvili a šli jsme na latté do kavárny.
„Tak co? Jak si se rozhodla s Francií? Pojedeš? Už máš málo času,musíš to říct Handllové." řekla vážným hlasem.„Dneska to musím ještě jednou probrat s rodiči ,ale taťkovi to moc nevadilo ,jen má podmínku že se musím zlepšit ve škole."řekla jsem a nedočkavě jsem se podívala na mobil.Žádná zpráva mi nedošla a už je to hodinu a půl a začínám mít obavy že to třeba ani nebyl on.
Najednou zazvonil mobil a já se lekla a myslela jsem že mi volá "Neznámý" ,ale než jsem zaregistrovala tak Emma zvedá svůj telefon a diskutuje se svou matkou.Za chvíli to típla a povídá „Už musím jít. Mamka potřebuje pomoct v kuchyni.Tak zítra ve škole.Měj se." nechá na stole padesátikorunu ,zamává mi a odchází.

Je večer , sedíme u stolu a čekáme až mamka donese večeři.Využiju situace ,že mamka je pryč a sedím tam jen já ,taťka a brácha.Čekám až si brácha s taťkou dovykládají a spustím „Tati? Mohla bych do té Francie ? Už musím říct učitelce ,jestli pojedu nebo ne. A já se fakt snažím.Chodím na brigády a učím se.Tak prosím."udělám psí oči a koukám na něj. „Je pravda ,že ses od minulého roku polepšila a změnila ses.Takže já s tím souhlasím.."chce něco dopovědět ,ale já zakřičím, začnu mu děkovat a jdu ho obejmout . „Děkuju,děkuju moc tati" usměju se na něho a vlepím mu pusu na tvář. „Zlatíčko ,ale ty si mě nenechala doříct větu". Hned zpozorním . „Nezáleží to jen na mě,ale i na tvojí mamince." usměje se na mě. Radost už mě opustila a hned si sedám na své místo a mamka v tu chvíli příjde . „Co tady byl za křik ?" usměje se na nás. Taťka se na mě podívá a vzápětí na mamku.„Řekl jsem Terce že s Francií souhlasím.Ale taky záleží na tobě miláčku" a dá mamce pusu. „No taky jsme nad tím přemýšlela"usměje se na mě a já cítím naději. „A?"nedočkavě se zeptám. „Můžeš jet" řekne a mě se radost opět vrátí ! Co mě první napadlo bylo to, že musím rychle napsat Emmě! Ta bude mít radost. Poděkovala jsem rodičům a letěla jsme po schodech do pokojíčku. Zavřela jsem dveře a šáhla jsem po mobilu a sedla si na postel. Odemknu mobil a vidím novou zprávu. Otevřu ji a čtu :

Neznámý: Ahoj,jsem rád ,že si našla lístek a ozvala ses :) . Budeš zítra v knihovně ?

Vyjeknu a usměju se na mobil. To je nejlepší den mého života. Co víc si přát ? Chvilku přemýšlím co mu napsat a pak odepíšu.

Já: Ano, budu :). Chceš snad přijít ?

Kliknu na tlačítko Odeslat a čekám až odepíše. Netrvalo to ani minutu a přišla mi další smska.

Neznámý: Chci :) Tak zítra. Dobrou.

Dobrou ? To už je tolik hodin ? Podívám se na hodiny a je devět hodin večer. A uvědomila jsem si ,že jsme zapomněla na večeři. Sejdu dolů po schodech ,ale v kuchyni už je zhasnuto tak se otočím a jdu zase do pokojíčku.