Město světel

6.kapitola

Jsem ve škole a zrovna máme přírodopis.Díváme se na nudný dokument.Otočím se na Emmi a na Annis a pípnu „Hej,nechcete dnes jít ven?” Aniss se na mě vylekaně podívá a kývne k souhlasu. „Co ty Emm?” opět čuměla do mobilu a usmívala se a nevnímala okolí.Annis do ni žduchne.„Emmoo! Vnímej nás trochu.Zase Vojta?” „Ne,žádnej Vojta.A dnes nemůžu.Už něco mám.”

Annis ten venek nakonec taky odvolala ,protože se musela učit. Tak jsem zavolala Adamovi a ten taky něco měl.„Pojď,prosím.”„Tery ,já dnes jdu ven s kamarádkou.” klesne hlasem. S kamarádkou? Cože? Začala jsem neuvěřitelně žárlit.„S jakou?” zeptám se trochu nabručeně. „Tu neznáš ,buď v klidu jo? Nežárli.Jsme jen kamarádi.Miluju tě ,ale už musím jit .Pa lásko.” ani nepočkal na odpověď a tipl to. Celý den jsem přemýšlela nad tou jeho kamarádkou.

„Zlato,dnes jsou naši doma.Nechceš se s něma seznámit? zeptá se Adam odpoledne v parku. „No,já nevím.Docela se bojím,ale ráda bych je poznala.” „Ničeho se neboj.Naši jsou v klidu.Otec bude mluvit hlavně o autech a o tom jaký jsem na hovno syn.Tak dělej že tě to zajímá.” zasměje se. „Náhodou já si ráda poslechnu ,jaký jseš na hovno syn.” usměju se a kousnu ho do rtu. „Hele dračice,nedělej si ze mě srandu a pojď.” šli jsme na MHD.

Vcházíme do Adamova domu a držím se s ním za ruku. „Konečně si doma.Pojď pomoct taťkovi.” zavolá někdo z kuchyně. „Mami,někoho ti vedu ukázat.” řekne Adam.„Co? Koho?”vyjekne a jde na chodbu ,kde stojíme. Nejistě jemným hlasem řeknu „Dobrý den, já jsem Tereza.Těší mě.” odtahnu ruku z Adamové dlaně a natahnu ji k ní. Mile se na mě usměje a odpoví mi.Potřeseme si rukama a jdeme do obyváku.„Proč si neřekl že přijde tak vzácná návštěva? Mohla jsem nachystat něco dobrého. Teď tady nic nemáme.” Za chvilku přišel i Adamův taťka.
Asi hodinu jsme seděli všichni v obyváku a potom jsem se s Adamem přemístila do pokojičku.
„Co ta kamarádka?” „Hm,nic moc.Je divná.” docela mě to uklidnilo ,tak jsem to dal nerozebírala.„Nezajdeme někam v pátek?” zeptám se ho. „Jo,klidně a kam? Já jsem slyšel o nějaké akci před nákupním centrem? Budou tam kapely apod.” „Tak jo.”

Celý týden se mi zdálo že se mi Emma vyhýbá. Skončila škola a jdeme spolu domů.Bylo ticho a ani jedna nic neříkala. „Co kluci?” začnu konverzaci obvyklým tématem. „Nic. Nikdo není.” řekne otráveně . „Co ti doprdele je? Celý týden si na mě jenom hnusná a protivná.” byla jsem opravdu naštvaná. Překvapivě se na mě podívala a asi nečekala ,že takhle na ni vyjedu. „Promiň.Nemám náladu.Asi nějaká depka.” podívá se do země a dá si sluneční brýle a jde rychlejším krokem.„Musím být brzo doma.Tak čau.” řekne a pořád se dívá do země. „Tak čau.” špitnu.

Je večer, sedim u stolu a zkouším si na papír rovnice. Vztekám se u toho a bouchám do stolu. Podívala jsem se na mobil,kolik je hodin a viděla jsem,že mi došla SMS.

Emma : Promiň za dnešek.Nevyrazíme o víkendu někam?
Hned mě nepadlo ,že jdu s Adamem v pátek před nákupák tak by mohla jít s náma.

Já: Jdu v pátek před nákupák.Jsou tam kapely.Půjdeš?

Zkouknu Instagram,Facebook a Snapchat. A pak mi došla SMS.

Emma: Ok. Ve 4? :)
Já: Jo :) Jdu se učit rovnice. Určitě mě zase vyzkouší.Pa