Město světel

10.kapitola

V nemocnici jsem nic nového nezjistila ,akorát mi připomněli že mám nohu v sádře a to bylo vše. Bolest hlavy taky ustupovala a škrábance se už hojí. Večeře byla úžasná.Dala jsem si těstovinový salát s dressinkem a s kuřecím masem a Adam si dal steak s bramborama.

Za týden mám přijímačky a už se učím od rána do večera. Je to hodně náročné ,ale mám ze sebe dobrý pocit a docela si věřím. Opakuju si z osmého ročníku lineární rovnice u kterých jsem usnula.

Ráno jsem se probudila s opřenou hlavou o ruku a v druhé ruce jsem ještě držela propisku. Byla jsem celá rozlámaná.Úplně všechno mě bolelo.Zvedla jsme se a když jsem se narovnala prokřupaly mi záda. „Tery pojď ke stolu ! Už je moc hodin“ volá na mě mamka. „Joo mami už jdu.Vytuhla jsem na stole ,když jsem se včera večer učila.“ Řeknu ospale. „Ty se tak pilně učíš chudinko ?“ politovala mě. Snědla jsem tousty a šla jsem se převléknout a umýt. Do školy se moc nemaluju, jen občas takže ráno bývám rychlá. Dnes jsem místo s Adamem jela s mamkou do školy. S Adýskem jsme si řekli že se uvidíme až po mých přijímačkách ,ať mám čas se učit.

Po pěti hodinách jsem vyrazila do knihovny se šéfce ukázat a říct ji kdy zase budu chodit do práce a taky vyzvednout si výplatu.
Zaklepu ji na dveře od kanceláře a vcházím dovnitř. „Dobrý den ,já jsme si přišla pro výplatu a říct vám že od příštího měsíce bych zase měla chodit.“  „Ahoj,jo jasně tak za minulý měsíc jsem ti to nestihla dát ,ale máš 2500 a za tento 2000 kč.Tento měsíc máš míň kvůli tomu úrazu jo ? A tak já si teda tady napíšu že od příštího měsíce budeš zase chodit.“ Zapsala si něco do svého deníku. Poděkovala jsem a odešla.

Celý týden byl v pohodě. Emma nic neříkala ,akorát na mě občas udělala nějaké grimasy. S Adamem jsem se celý týden neviděla a ukrutně mi chybí ,ale kdybychom se viděli tak se vykašlu na školu a to já teď fakt nechci. Je pátek odpoledne a já přemýšlím ,jak asi pondělí bude vypadat. Bude to den D.Budu dělat přijímačky na zdravotní škole ,která je blízko naší základky. Hned jak je udělám tak letím za Adamem.

Je sobota a já už začínám mít strach. Učím se celé dopoledne pak se jdu akorát najest a zase se učím. Neděle byla úplně stejná. To už jsem byla opravdu na prášky.Celá rodina mi psala a volala že mi drží palce. Ráno jsem si dala brzo budíka ,abych všechno stíhala. Ještě večer jsem vymýšlela co si vezmu na sebe.

Crrrrrrrr. Crrrr.Bleskovitě vstanu z postele ,protože se mi zdálo ,že jsem zaspala. Začala jsem hysterčit a řvát přes celý dům,že nestíhám. „Terezko,v klidu! Stíháš. Dala sis budíka o hodinu dřív.“ Příjde taťka a začne mě uklidňovat.Já si oddychnu a vyvalím se zase na postel a šahám po baťohu. „Ne Terko! Dneska se už učit nebudeš! Už máš toho dost.“ Vzal mi baťoh a odešel. Nad postelí na poličce jsem měla mobil tak jsem si ho vzala do ruky a viděla jsme ,že mi někdo napsal zprávu.Byl to Adam a napsal mi že to zvládnu.Přiložila jsem si mobil k prsu a zavřela jsem oči.

Hodně jsem se nasnídala a potom jsem se ještě bavila s mamkou a snažila se na to nemyslet. „Tak pa Terez a ukaž jak seš chytrá!“ když to taťka dořekl musela jsem se zasmát. Mamka mě tam zavezla a šla semnou i dovnitř. Šli jsme dlouho chodbou a hledali jsme dveře ,kde je napsaný „Přijímačky“Ta třída byla až úplně na konci .Mamka se před třídou zastavila,zamávala mi a odešla.Vešla jsem tam sama. Některé děcka tam byly a začali se na mě dívat. Nikdo se s nikým nebavil ,protože se nikdo s nikým neznal. Sedla jsem si do prostřední lavice u okna a za mnou seděl docela pěkný kluk. Zaklepal mi na rameno a já se otočila „Ahoj.“ Řekl mi. „Ahoj“ usměju se na něho. „Taky máš takový strach?“ „Mám.“ Promnu si ruky a otočím se. Mám je strašně ledové a flekaté. To vždycky mívám ,když jsme nervozní.