Město světel

37.kapitola

"Můžeme jet?" zeptá se nás učitelka v autobuse ,když už je nás plný počet a sedíme. "Jo můžem." rozhodnu za všechny. Třídní trochu kulhá z toho pádu v autubuse ,ale jinak už je v pohodě. "Je poslední den a chtěla bych tenhle větší výlet zhodnotit. Tak co? Jak se vám to líbilo?" nadšeně se nás zeptá a drží se pořádně sedadel ,aby opět nespadla. "Paní učitelko? Můžu začat?" přihlásím se ,protože myslím že půlka z nich na to čekala ,abych něco řekla. "Určitě. ty vždycky míváš slovo." řekne učitelka a všichni se zasmějou. Nikdy jsem naší třídu nebrala jako nějaké hlediště ,které mě musí poslouchat nebo že bych byla na přednášce. To ne ,ale mluvím před něma například jak doma ,když něco chci říct nebo když mluvím jen s Eliss. Jsem uvolněná a vůbec neřeším ,že nějací idioti v zadu se mi smějí. Obvykle jsou to propadlíci nebo lidi bez mozku. "Tak jo..Já nevím jak vy všichni ,ale já si tenhle výlet fakt moc užila. Asi ze všeho nejvíc se mi líbilo ,jak jsme byli v parku a měli komunikovat s lidma. Tady se ukázalo ,že nejsme žádní bezohlední puberťáci. Taky si myslím ,že jsme se ještě víc poznali a dali dohromady než jací jsme byli před tím. A všechno mám natočené ,takže doufám ,že si to moje video poslední den pustíme. A víc mě toho asi nenapadá. Ale jo ..Vlastně ještě něco. Myslím ,že bychom všichni měli moc poděkovat našim učitelům ,kteří to s námi vydrželi ve zdraví . No teda ve zdraví úplně moc ne." řeknu a podívám se s úsměvem na naši třídní učitelku a všichni se začnou smát. Tak pokračuju "Ne ,opravdu děkujeme a hlavně vám paní učitelko." řeknu a podívám se zase na ní a všichni ji začnou tleskat a pokřikovat. Sedla jsem si opět na sedadlo a všichni se smáli. "Do hajzlu.Já zapomněla ten foťák v kufru!!" vykřiknu a začnu panikařit. "To nevadí ne ? natočíme to na mobil. Co kdyby každý točil na svůj mobil a všechny videa bychom Terce poslali . Ať jí to nemrzí." řekne Emma ,která celou situaci uklidnila. Všichni souhlasili a někteří už vytáhly své mobily. Podívala jsem se na Emmu a objala ji. Zjistila jsem že nás Danny natáčí a já se přitom usmívala.

Dorazili jsme do centra ,kde jsme měli asi na hodinu a půl vycházku. Dneska jsme se s holkama domluvili ,že půjdeme nakupovat. Zbyly nám nějaké peníze ,tak si za to něco koupíme. Navíc já něco potřebuju na to dnešní focení. Ať tam nepřijdu oblečená jako exot. "Eli pomůžeš mi prosím s nějakým oblečením? Ať to k sobě všechno ladí." poprosím ji a ona byla už nedočkavá a táhle mě hned do prvního obchodu ,který uviděla.

"Tak běž do kabinky a vyzkoušej si to a já za chvilku přijdu. Ještě se na něco podívám." poručila mi Eliška a šla pryč. Připadala jsem si jakoby to zboží mělo za dvě minuty zmiznout. Byla neúnavná a nechápu ,kde se v ní vzala ta energie. Měla jsme v ruce obyčejné tričko ,které se od ramen až ke konci trička ztmavovalo do růžové. Něco jako ombré. K tomu mi Eliška vybrala riflové kraťase ,které ale nekončily v pase ,ale měli kšandy za které se z druhé strany zahákly. Bylo to zajímavý ,ale ne moc pěkný. Cítila jsem se v tom nesvá. "Eliško??" volám z kabinky. "Ano??" ozve se. "Mě to nesedí.Nemáš něco jiného?" "Jasně že mám." a hodila mi do kabinky červeno-bílé šaty se vzorama ,které mi byly nad kolena , k tomu krásné Vansky a čelenku s květy. Když jsem si to oblekla ,nevěřila jsem svým očím. "Tak tohle je bomba!" řeknu a Eliška vleze do kabinky. "Tak to je mazec! Je tam vůbec někde ta stará Terka?" zeptá se mě a hledí na mě ,jako já na sebe v zdrcadle. Vypadala jsem úplně jinak. "Ještě by to chtělo nějaké brýle. Ať se nešklíbím ,až uvidím slunko." řeknu a prohlížím se pořád v zrcadle. "Už letím." a opravdu jak kdyby letěla. Za moment byla zase u mě. "Co tyhle?" Byly černé a velké na oči ,že mi nešlo vidět ani obočí. "Paráda. Tak už můžeme jít ne?" řeknu a oblíkám se zase do svého oblečení. Zaplatila jsem si to u pokladny a šli jsme. Cestou na pití jsme potkali holky a chtěli nám ukázat ,co koupili naší dočasné rodině. Pro mamču vybrali ty nejlepší makronky pod sluncem a k tomu rtěnku do sbírky,protože se nám zmiňovala že rtěnky miluje a má jednu velkou sbírku. A pro taťuldu obal na Iphone. Dozvěděli jsme se za ten týden ,že miluje skupinu Nirvanu ,takže na obalu má červeně napsaný Nirvana. Snad z toho bude mít radost. "A co pro Michela?" řeknu. "No pro toho nic nemáme. Nevíme co." řeknou holky a všechny začnou přemýšlet. "On moc náročný není a nikdy nám neřekl co má opravdu rád." začne Eliss. Chvilku je ticho a mě něco napadne. "Ale říkal! Říkal nám přece, že má rád vzpomínky a dobré staré časy." vykřiknu. "A jak mu chceš dát vzpomínku?" zasměje se Anis. "Pamatujete na věž kam nás vzal? Tam jsme se pořád fotili. Fotky máme každá v mobilu ,tak je půjdeme vyvolat do obchodu a koupíme velký rámeček a všechny ty fotky tam dáme. Co říkáte?" zeptám se a holky se začnou usmívat. "Ty máš ,ale nápady! Super! Tak jdeme ,ať to stihneme." popohání nás Regina.