Město světel

7.kapitola

Týden utekl jako voda a Emma se konečně začala chovat docela normálně. Je pátek 13:00 a stojím před nákupním centrem a čekám na Adama. Už jsem viděl jak jde. Dívala jsem se na něj a nemohla jsem z něho pustit oči.Občas si říkám že mám fakt krásný kluka. Vysoký , usměvavý  a modrooký .Už byl jen pár metrů ode mě. Nevím co mě to popadlo ,ale utíkala jsem za ním a obejmula ho. Chytl mě za zadek a párkrát jsme se políbili. „Ahoj princezno.“ Usmál se a chytl mě za ruku a pevně ji stiskl. „Ahoj. Asi za tři hodiny přijde kamarádka. Nevadí ti to ? Aspoň se s ní seznámíš.“  „Ne, nevadí mi to jen doufám ,že dneska nebude pršet.“  Podívá se na nebe , které je šedé a opravdu vypadá ,že bude déšť.

Sedli jsme si na lavičku a poslouchaly neznáme kapely .Za chvíli měly být 4 hodiny tak jsme se dívala jestli už nejde Emma. Uvědomila jsme si, že Emm ani netuší  ,že tady bude Adam. Tu myšlenku jsem pustila z hlavy ,když jsme ji uviděla. Táhla jsme za ruku Adama a šla jsme k ní. Když k nám přicházela ,začala se mračit a vůbec jsem nechápala proč. Vadí jí to ,že je tady Adam ? Ale proč ?
„Ahoj.“ Mrknu na ni a pozdravím ji. „A-ahoj.“ Trošku zakoktala a podívala se mi do očí a potom hned na Adama. Adam ani nic neřekl a jenom se na ni díval. Vůbec jsem nechápala co se stalo. Proběhla mi husina po zádech. Věděla jsme , že tady něco není v pořádku. „Pozdrav ne ?“ vzhlédnu mu do modrých očí a usměju se. „To je Emma . Určitě jsme ti o ní říkala. A Emmo tohle je můj přítel Adam. Taky jsi o něm něco zaslechla.“ Jak jsem to dořekla tak mi spadla kapka na nos. Začalo trošku poprchat ,ale nebylo to nic hrozného. „Čau. My už se odněkud  známe ne ?“ řekl nabroušeným hlasem Adam a u toho hodil na Emmu docela dost naštavný pohled. „Co se tu děje?“ zeptám se opatrně a podívám se na ně. „Já tě z nikama neznám“ potichu Emma prohlásí. „Hm, já bych řekl že jo. Tery to je ta tvá nejlepší kamarádka Emma ?“ „Jo je.Proč?“ podívám se zmateně. Vůbec nevím, co mám od téhle situace čekat. „Tak tahle tvoje nejlepší kamarádka si mě našla na Facebooku a začala mi psát , jestli nezajdeme ven. Ven jsem s ní teda šel , ale jen čistě z kamarádství. Byli jsme venku asi jen čtvrt hodiny a cca po 10 minutách to na mě zkusila. Že ?“ a podívá se na Emmu. Vůbec nevěděla co v ten moment dělat. Začala panikařit a brečet. Já jsem se na ni nevěřícně podívala. „Jak si mohla..?“ zeptám se zklamaným hlasem. „Omlouvám se Tery.Opravdu mě to mrzí.“ Začala ještě víc brečet a šla blíž ke mně. „Jdi do háje.“ Rozběhla jsem se a utíkala  pryč. Tekly mi slzy společně s kapkami deště po tváři .Nevím kam jsem utíkala ,ale chtěla jsem od nich pryč. Slyšela jsem ještě za sebou ,jak se mi Emma omlouvá a křičí na mě. Adam běžel za mnou ,ale…BUM!!!

Pomalu otevírám oči ,ale všechno mám strašně rozmazané. Vidím všude hlavně bílou a modrou barvu. To není můj pokoj ani u Adama nejsem. Vidím siluetu zřejmě nějaké ženy a muže. Strašně mě začala bolet hlava a noha. Byla jsem zmatená a chtělo se mi brečet. Začala jsem zaostřovat a uviděla jsem mou mamku a nějakého muže. Oddechla jsem si ,že je u mě mamka. „Kde jsem mami?“ řeknu ospale. „V nemocnici zlatíčko.“ Uslyšela jsem mamčin hlas a ucítila jsem dotek ruky na mé ruce. „Dobrý den slečno Langová.“ Řekne neznámý muž v bílém plášti. Napadlo mě že je to doktor ,ale pořád jsem nechápala co tady dělám . „Dobrý den. Můžu se prosím zeptat ,proč jsem zrovna tady a co se stalo a proč mě tak šíleně bolí hlava a noha?“ zeptám se doktora. „Seš tady ,protože tě srazilo auto a bolí tě hlava protože máš otřes mozku a nohu máš zlomenou. Proto tě bolí. A co se stalo ? To by ti asi měl říct tvůj  přítel ,který už čeká asi 3 hodiny na chodbě až se probudíte..“  Absolutně vůbec jsem si nemohla vzpomnět co se stalo. Zavřela jsem oči a zkoušela si přehrát co se dnes stalo. Chvíli jsem přemýšlela ,kdy se to stalo. Nebylo to včera ? Kdy to bylo a co vůbec ? V hlavě se mi na okamžik přehrála chvíle kdy jsem utíkala a slyšela jsem Emmin hlas, jak se mi omlouvá. Zase jsem oči otevřela poprosila jsem doktora ,aby Adam přišel. Mamka s doktorem odešli a Adam vcházel do dveří. Zrychlil krok a až byl u mé postele tak mě obejmul a začal mě líbat. „Au.Opatrně prosím.Všechno mě bolí.“  zakňučím a on se mi hned začne omlouvat. „Miláčku? Prosím můžeš mi to všechno vysvětlit ? Nic si nepamatuju. Proč mě srazilo auto ?“ „Já ti to všechno řeknu,ale bude to na dýl.“