Město světel

16.kapitola

O měsíc později:

Už je další měsíc pryč. Eliška nakonec s Lukášem chodí ,ale dali se tak rychle dohromady že jsem to pořádně ani nepostřehla od kdy spolu chodí. Emma se pořád na mě dívá jak na zabijáka a dělá na mě různé ksichty a mě s Áďou to klape pořád dobře.Už zbývá jenom jeden měsíc do Francie a já se neskutečně těším! Do knihovny už chodím zase pravidelně a vydělávám. Už se všechno vrátilo do normálu. S třídou si užíváme posledních pár týdnů a jsme jeden velký kolektiv. Byla jsem zase po dlouhé době strašně šťastná. Ztratila jsem sice Emmu ,ale našla jsem si zase jiné kamarády.Lukáše ,Elišku.. Jsme teď taková čtverka. Skoro všude chodíme spolu a trávíme čas společně. Na školu už jsem se vykašlala ,protože už je to docela zbytečný.Začala jsem běhat a posilovat a možná jsem našla zálibu ,která mě fakt baví. Není to kvůli tomu ,že bych chtěla zhubnout ,ale jen to chci vylepšit. Za týden zpívám na školní akci. Učitelka mi říkala že je to až v červnu ,ale posunuly to a je to už teď v květnu. Zpívám jednu písničku sama a druhou s klukem z osmé třídy.
"Zlato ? V kolik začíná to vystoupení? Chci se jít na tebe podívat." řekne mi Adam když jdeme parkem a držíme se za ruce. "No asi 15:00. A Ty tam opravdu chceš ? Nemusíš." "Já tam chci Tery. Chci se podívat jak tam moje dokonalá holka zpívá." řekne mi a já ho obejmu. "Nedokážu si představit ,že tě ztratím." pošeptám mu do ucha a ještě pevněji ho stisknu.

Celý týden pilně trénuju na vystoupení a bývám ve škole až do šesti večer s učitelkou a říkáme si ,co bych měla ještě zlepšit. "Paní učitelko? Já mám fakt strach." řeknu ji a sednu si vyčerpaně na židli. "To je normální. Máš krásný hlas ,jen nemůžeš mít trému nebo se ti bude třepat a nebude to tak dobrý. A zítra si to ještě půjdeme zkusit na to jeviště už s mikrofonem ať pak z toho nejsi překvapená." řekne mi a já jen všechno odkývu a jedeme zase celý od začátku. Večer jsem přišla unavená domů a nemohla jsme mluvit. Musela jsem ještě něco kloktat ,abych ráno mluvila zase normálně. "Fuj.Mami to je humus." protáhnu obličej a vypláznu jazyk a jdu se rychle něčeho normálního napít. "Dneska už asi nemluv." přikáže mi a pohladí mě. Brácha si celý večer ze mě dělal srandu a nadával mi a vysmíval se .využil situace že na to nemůžu nic říct. Naťukám na mobilu větu : I když nemůžu mluvit tak bít tě můžu pořád.Ruky mám v pořádku. Bráchovi sklaplo a řekl mi "Ty musíš fakt všechnu srandu zkazit." a šel kolem mě pryč. Zaktroutila jsme hlavou a dala mu pěstí do ruky. "Auuu.."

Stojím už na jevišti a křečovitě držím mikrofon v ruce . Dívám se na židličky ,kde ještě nikdo nesedí jen moje učitelka.Představovala jsme si jak je to tady přeplněné a všichni se díají na mě. Učitelka spustila písničku a já jsme ze sebe vyloudila pár tonů a lekla jsem se .To jako vážně takhle zpívám ? To je můj hlas ? To je falešný! To já nezvládnu. "Co se děje Tery ?" zeptá se mě učitelka "Noo,co to mám za hlas? Takhle vážně zpívám ?" jsem z toho uplně vyplašená ,protože za den mám zpívat a najednou jak kdybych nic neuměla a všechna práce za ten týden je fuč. "No to jsme tušila" učitelka se začne smát . "Paní učitelko,to není moc vtipné." mě totiž smích opravdu přešel. "Já tě slyším uplně normálně. To se jen ty slyšíš jinak. S tím mikrofonem je to trošku jiný."

Nakonec jsme to nějak zvládli a vyzkoušeli. Kluk z osmičky nakonec ani nedorazil na zkoušku.Naštvalo mě to ,protože zítra už žádná zkouška nebude a budeme zpívat rovnou před davem lidí.