Město světel

13.kapitola

Ten den už se nic zajímavého nestalo, ale přemýšlela jsme ,že bych mamce řekla o té noci s Adamem. Měla by to vědět nebo ne ? Možná jí to řeknu později. Ještě se musím soustředit na jedny přijímačky ,který mám pozítří a už budu mít klid. Po škole jsme musela ještě jít do drogérie pro řasenku.Mamka už mě nevozila ,protože už jsem se se sádrou sžila. Šla jsem tedy po přechodu do drogérky a když jsem vcházela dovnitř tak se někdo za mýma zádama ozval „Jé ahoj." Tošku jsem se lekla ,ale ten hlas jsem z někama znala. Otočila jsem se a uviděla jsem kluka ,kterýho už jsem z někama znala ,ale nevěděla jsem kam ho přiřadit. „Ahoj" řeknu nejistě. „To jsem já. Ten kluk z přijímaček. Pomáhal jsem ti s berlemi." Zasmál se a já si konečně vzpomněla . „A jo.Promiň. Ty tady někde bydlíš ?" zeptám se ho. „Jo. Hned tady za rohem ,ale nikdy jsem tě tady neviděl." „No já tebe asi taky ne,ale já bydlím trošku dál." „No a nemůžu tě doprovodit domů?" nabídne se. „Já si jdu ještě něco koupit ,tak jestli chceš počkat ?" pousměju se a prohrábnu si vlasy. „Jo,klidně."

Nakoupila jsem si ,co jsem potřebovala a jely jsme MHDečkem domů. „No a jak si vůbec dopadla s přijímačkami ?" zeptá se mě. „No vzali mě ! Měla jsem ohromnou radost. Strašně jsem tam chtěla jít, ale ještě budu dělat jedny přijímačky na hotelovku ,ale to už je mi jedno. Už jsme rozhodnutá pro zdravku. A co ty ?" začala jsem se rozpovídat . „Taky mě vzali. Sice jsem to měl na okraji ,ale už jsem taky rozhodnutý.Budem spolu ve třídě. Nechceš vzít tu tašku ?" byl strašně milý a taky jsem byla ráda že už mám spolužáka ,kterého znám . „Jo ,klidně. Děkuju moc. Tak to je super! Aspoň někoho už znám."

Dorazili jsme k našemu domu ,kde čekal Adam a chtěl mě překvapit ,ale když uviděl vedle mě neznámého kluka tak ho úsměv přešel. „Ahoj lásko.Chtěla bych ti představit mého nastavajícího spolužáka na zdravce. Tohle je Adam.Můj kluk a tohle je Áďo.." na chvilku jsem se zastavila a uvědomila si že vlastně nevím jak se jmenuje. Tak to je fakt trapas. „Do háje..Promiň..Já ani nevím jak se jmenuješ." Začnu se smát a kluci taky. „Lukáš." A podal ruku Adamovi. Hned po chvíli se začali bavit ,jak kdyby se znali celý život. O autech,středních školách,sportu atd. „Chlapci ,já vás opravdu nerada ruším v konverzaci ,ale nechcete jít radši k nám než stát tady venku?" „Ne já už stejně musím jít a nebudu vás otravovat. Tak rád jsem tě poznal a tebe taky." Podíval se na mě ,my ho pozdravily a šel pryč. „V pohodě kluk." Řekne Adam a zadívá se na něho v dálce. „Jo to je." „Ale ne že mi tě sbalí!" řekne a přitáhne si mě k sobě a začne mě lechtat místo toho aby mě políbil. „Ty si dneska nějaký veselý." Začnu se smát . „Jo to jo.To ty taky.Určitě z toho kluka viď?" řekl docela vážně a já se na něho překvapeně podívám. „Hele ,nebuď tak žárlivý.Vždyť ho znám asi jen dva dny." Bochnu ho pěstí do ramena a on se začně smát tím svým přiblblým smíchem. „Já si dělám srandu víš ? Ty mi taky všechno sežereš." „To byla fakt blbá sranda." A rozcuchám mu vlasy. „Ale no tak.Pojd dovnitř.Uděláme něco na jídlo. Mám hlad." Řekne a jdeme ke dveřím. Tam se zastavím a hledám klíče. „No a co kdyby si udělal nějaké jídlo ty a já si lehla k televizi ?" „Co bych pro mého mrzáčka neudělal že?" dá mi pusu do vlasů a míří do kuchyně.

Adámek udělal špagety se sýrovou omáčkou a položil mi horu špaget na stůl. „To mám jako všechno sníst ?" zeptám se ho a už se pro talířek natahuju. „Jo.Chtěl jsem se ti udobřit za tu „blbou" srandu." Obejme mě a zapne Očko a posloucháme písničky a občas ho nakrmím mýma špagetama. „Čaute děti." Ozve se bouchnutí dveřmi a mamka vchází do obyváku. „Ahoj mami." „Dobrý den." Pozdraví Adam. „Tady to ale voní." Řekne mamka a vyslíká si bundu. „No Aďásek vařil." Řeknu a s plnou pusou se usměju. „Ale už nemůžu tak to klidně dojez." Položím talířek na stůl a Adam mě bere na záda. „Adame! Neblbni. Pusť mě." Bere mě po schodech navrch do pokojíčku a já se ho držím jak klíště abych nespadla. „Vy jste se hledali,až jste se našli." Mamka zakroutí hlavou a jde jíst.

"Miláčku? Já bych se teď potřebovala učit a ne být zase jenom v posteli." řeknu mu a pošlu mu na dálku pusu. Leží na mé posteli a já sedím u stolu a prohrabuju tašku s knížkama. Dá si na hlavu polštář a zakřičí do něj "Néé." "Tak ty lež a já za čtvrt hodinky půjdu za tebou do postele jo?" jdu k němu a pohladím ho. "Ne, já ti jdu s tím pomoct." sedne si a přitáhne si mě na klín. "A co vlastně ta slohovka ? Jak dopadla?" "Jo dobře. Všechny jsem rozbrečela a dostala jsme za 1." zasměju se. "No to není špatný!"