Město světel

41.kapitola

Po focení jsem byla docela unavená , ačkoliv se to moc nezdá. Sedli jsme si do pohodlných ,kožených křesel a poslouchala jsem nezáživné pravidla modelingu a různé věci co musím splňovat. No myslela jsem si ,že to bude sranda a nebudu poslouchat hodinové přednášky. Po řeči fotografa a stylisty Daniela se ještě mamka zeptala jak často by si mě zavolali a kam. Řekl nám že asi zatím moc nabídek nebude za což jsem docela ráda. Byla jsem ráda ,protože jsem nechtěla každý měsíc být týden ve Francii nebo bůh ví kde. A nakonec nám řekl ,že hotel i s jídlem budeme mít zaplacený ještě na celý týden. Překvapil nás a poděkovali jsme mu. Rozloučili jsme se a jeli zase na hotel. „Jseš unavená že?" ptá se mě Adámek na ulici. „No to teda ,ale půjdeme se večer podívat do města ne ? Musíme si Francii užít." řeknu a pohladím ho po zádech. „Jo půjdeme i na nějakou večeři a pozvu i tvou mamku jo?" nabídne se ,ale já se podívám na mamku kde stojí aby mě neslyšela. „Ne, půjdeme jenom my dva. Já ti to vynahradím za to odpoledne." mrknu na něj a šibalsky se usměju. „Tak to souhlasím. Chudák tvá mamina. My jsme ji tak odkopli." zalituje ji. „Ona to přežije. Buď v klidu." odvětím.

Dorazili jsme na pokoj a já si hned šla udělat horkou koupel. Byly tam asi tři druhy pěn do koupele a vanilkový sprcháč. „Tady je fakt všechno." řeknu si pro sebe tiše. Položila jsem se do plné vany vody s pěnou a potopila se. Ve vodě slyším nějaký zkreslený hlas a strašně se leknu a vyplavu ze dna. „Terino ? Prosím tě co to děláš?" hledí na mě nakloněný Adam. „Já se tě lekla. Spíš co ty tady děláš?" „Já si přišel pro hřebínek. Není ti něco ?" zeptá se starostlivě . „Ne ,jen nevím jestli to vůbec chci. " „Jako modeling ? Tery budeš fotit třeba jednou za dva měsíce. To přece není nic hroznýho. A jako odměnu dostaneš hotel na týden zadarmo a peníze. Co by si ještě chtěla?" zeptá se. „Chci jest sladký." zatvářím se smutně ,ale hned po tom se začnu smát. „Všude vidíš nějaký problém." a potopí mi hlavu a začne se smát. „Adame!!" zakřičím a fouknu na něj hrst pěny do obličeje. „Terezo ty si tak zvrhlá!" zakřičí a bere ze sprchy hadici a spustí na mě ledovou vodu. Začnu ječet a cákat kolem sebe. Stoupnu ,beru si ručník na sebe a chci ho shodit do vany ,ale protože je silnější vyvleče se mi z ruk a utíká do kuchyně. Utíkám za ním ,ale pomaleji protože jsem byla celá mokrá a lehce by mi to uklouzlo. „Pojď sem!!" zakřičím a nikde ho nevidím. Rozhlížím se u dveří v kuchyni a nikde nikdo. Najednou mi ze zadu zavře oči rukama a zůstanu stát. V tom mi zašeptá do ucha „Tobě to ,ale v tom ručníku a s pěnou na hlavě sluší." a zasměje se. „No děkuju pěkně." a v rychlosti beru pěnu z hlavy a pěnu mu hrstnu do obličeje. „To pálí." zaskučí. „Promiň lásko." a otřu mu rty od pěny a dám mu pusu.

Po dvou hodinách jsme se připravili a vešli do ulic Francie. Šli jsme podél řeky Seiny ,která protéká Paříží. Už bylo trochu šero a všude svítily světla. „Město světel." řeknu a podívám se na Eiffelovku ,která má strašně moc světýlek. „A taky město lásky." řekne Adam a obejme mě. „Když mi tvá mamka řekla ,že pojedeme za tebou do Francie ,skákal jsem metr do vzduchu. Byl jsem strašně šťastný a teď ještě víc." „Tak víš co ? Chci aby si byl tak šťastný pořád ,tak já ten modeling příjmu a budeme jezdit do Francie každý měsíc." usměje se a zadívá se mi hluboko do očí a já jemu jako když jsme se viděli poprvé v knihovně.

Tak a tohle je úplný konec příběhu "Město světel" . Chtěla jsem vám tu napsat , jak moc si vážím vaší podpory . 2,43K přečetení a 285 vote zhruba za dva měsíce ? To jako vážně ? Tak o tomhle jsem jenom snila. Díky moc. Třeba mě překvapíte a číslo se bude zvedat. Byla bych ráda,kdyby jste mi napsali nějaký názor na tuhle "knížku". A jestli vás moje psaní zaujalo ,budu psát další příběh "Dívka s talentem" tak doufám , že nynější příběh bude stejně úspěšný jako Město světel. Ještě jednou díky moc!