Město světel

14.kapitola

Dneska jsem byla na dalších přijímačkách ,ale už mi to bylo docela jedno.Adam po přijímačkách přijel ,protože hotelová škola nebyla úplně blízko.„Ahoj.Zlato zavezeš mě prosím tě do mojí oblíbené kavárny? Jdeme s holkama na čaj.” „Jasně.” odkývne mi a nastartuje auto. Byl docela zkleslej a nemluvil tak jsem se ho zeptala co mu je. „Pohádal jsem se s klukama na tréninku.” řekne a soustředí se na jízdu. „Jakto? „Prej seru na fotbal a nechodím na tréninky.” řekne mi a mě dojde ,že místo tréninků tráví čas semnou. „To je kvůli mně že? Vždyť tam chod.Já ti to nezakazuju.Náhodou mě by se líbilo chodit na tréninky svého kluka a dívat se jak ti to jde.” když to dořeknu tak se natáhnu a dám mu pusu na líčko. „Opravdu?” a nahodí ten svůj úžasný andělský pohled. „Opravdu.” usměju se.

Adam prudce zastaví u kavárny a políbíme se. „Proč se na nás ty tvoje kamarádky tak blbě dívají?” zasměje se a přitom se mi pořád dívá do očí a dotýkame se nosem. Trošku jsem se otočila a uviděla jsem jak Regča a spol na nás čumí za výlohou.Začala jsem se smát a dala jsem mu poslední pusu a odcházím.Když jsem vešla dovnitř holky začali na mě mávat a usmívat se. „Ahojte.” pozdravím je a oni mě taky. „Teda Tery já ti tak závidím.” začne říkat Anna a začnou se všichni vyptávat jestli to bylo jeho auto,jak líbá,jakej sport dělá apod. Nic moc ze mě nevytáhly ,protože vím jak to dopadlo s Emmou.Říkala jsem ji všechny podrobnosoti  a nakonec ho chtěla sbalit.Po čtvrt hodině to vzdali a téma přišlo na Emmu. „No Emma prej zase říkala že si vymýšlíš že v ten den ,kdy se stala nehoda byla Emma opilá.Tak proto tě žduchla.” řekla mi Elis. Jen jsem se zasmála a už mi to bylo docela jedno.Ale co se nestane ? Do kavárny přichází Emma s klukem ,který byl minulý rok deváťák. Mířili si to a holky se koukli po mě.Udělala jsem výraz jako že je mi to jedno,ale nejradši bych se z tadyma sebrala a šla domů abych nemusela poslouchat její blbý kecy. „Čau Terko.” řekne mi ten kluk a Emma na mě jenom kývne. Vzali si oba dva židličky od jiného stolu a přisedli si. „Jsem slyšela že toho tvýho pana dokonalého vyhodí z fotbalového týmu. Prej na to sere a zhoršil se.” když to dořekla zaskočilo mi piti v krku z toho jak jsme se chtěla zasmát. „To zase vymyslel ten tvůj slepičí mozeček?” a u našeho stolu nastalo ticho jako v hrobě. „Si trapná.” řekla mi a zakroutila hlavou. „Jak originální.” řeknu a usrknu si kávy. „Emmo.Nic takového nikdo neříkal.Chodím s ním na tréninky a nikdo ho vyhodit nechce a pokud vím tak Adam je jeden z nejlepších hráčů v týmu. Trenér by byl asi blbej ,kdyby...” Emma si to nenechala ani doposlechnout,zvedla se a odešla z kavárny a všichni se začli smát. „Díky.” řeknu tomu klukovi ,který se Adama zastal. A mrknu na něj. „Jo,v klidu.”

Seděli jsme tam asi ještě hodinu a potom jsem šla domů. Při večeři mi Mamka řekla ,že tento týden jdu sundat sádru.Byla jsem konečně ráda že už to ze mě sundají a budu se normálně hýbat. Když jsme dojídali maso s rýží zabzučel mi mobil. Vzala jsem si ho do ruky a přišla mi zpráva na Facebooku a byla od Emmy.
Emma: Tuhle válku nevyhraješ :).

Nadzvedla jsem nad tou zprávou obočí a odložila jsem mobil. Až jsem dojedla naťukala jsem na mobilu zprávu.

Já: Nevím jak ty ,ale já jsem s tebou ani žádnou válku nezačala.

Asi po pěti minutách se jí to zobrazilo,ale neodepsala .
„Pořád někomu nepiš a radši nám řekni co druhé přijímačky.” řekne mi bracha a štípne mě do ruky. „Au.Neštípej mě. Docela dobrý ,ale asi mě nevezmou.Výsledky se dozvím až zítra.”