Město světel

36.kapitola

Asi po hodině vykládání s Emmou na chodbě jsme konečně šli zase spát. Když jsem se ráno vzbudila , byla jsem opět nevyspalá. Tentokrát mi to moc nevadilo ,protože v noci jsme si s Emmou náramně popovídali a na chvíli jsem si připadala jako za starých časů. Stávali jsme asi v 7 hodin a měli jsme hodinu si všechno nabalit zase zpátky. S holkami se nám z tadyma vážně nechtělo. Říkali jsme si historky a příhody ,co se nám tady přihodilo. Smáli jsme a u toho balily věci. "Tery ? Točila si každý den ? A máš tam i to jak jsem spadla na ten chodník ?" zeptá se mě zvědavá Regina. "Jasně že mám. Jsou tam uloženy všechny důležité momenty. Už se těším až to sestříhám a bude to hotové. Musíme si to potom pustit na rozlučáku ve škole." řeknu a beru do ruky foťák a pokládám ho do kufru ,kde už mám všechno oblečení. "Musíš nám to všem poslat! Čekám ,že od tebe bude to video fakt pecka! " vykřikne Emma z koupelny. "No nic holky, jdu zavolat mamce. Včera jsme s ní mluvila a přistoupila na to že přijede." "Jo běž.". Šla jsem na chodbu a vyťukala prstama mamčino číslo. "Ahooj mamííí!" "Ahoj broučku. Za dvě hodiny letím do Francie. Kde budete asi kolem 12 hodiny ?" zeptá se mě přívětivým hlasem. "Ptala jsem se učitelky a ve dvanáct budeme normálně na oběd u našich rodin. Adresu jsem ti psala. Jen se bojím ,že se ztratíš." řeknu ji a mamka se do mobilu zasměje "není mi patnáct abych se nevyznala ve Francii. Jsem dospělý člověk ,snad to nějak zvládnu. Nemyslíš? " řekne mi dotčeně. "promiň,jestli jsem tě tím nějak urazila" a začnu se smát a ona taky. "Jo a mami ? Co Adam? Přiletí taky ,že jo?" a čekám že odpoví jo ,protože Adam takový není ,aby se na mě vykašlal. "No Terezko..Nepřiletí se mnou.Něco má a nešlo to zrušit." řekne mi úplně normálně ,jak kdyby se nic nedělo. "Aha.Tak jo. Už musím, pa mami a dobře přileť. Ve 12 tady." ani nečekám na nějakou odpověď a ukončím hovor. Hlavě mám tolik myšlenek a pocitů , že je těžké to v sobě uspořádat a vybojovat se tím. Nakonec zvítězí smutek a slzy mi valí z očí až k bradě. "Copak on to nechápe ,že je to pro mě něco neuvěřitelného a důležitého? " řeknu si ve své hlavě. Po pár minutách si uvědomím,že už jsme na chodbě dlouho ,tak utřu slzy a jdu za holkama do pokoje. "Co si tam tak dlouho dělala?" zeptá se Eliss. "Co asi? Chytala ryby ne?" řeknu nabručeně. Holky se zašklíbí a nevšímají si mě. "Eliss sorry. Jsem trochu naštvaná ,ale nechtěla jsem si to vylít na tobě." řeknu když sedím na posteli a skládam si věci. "Jo v pohodě." otočí se na mě ,usměje se a dál věnuje pozornost mobilu. "A co se vůbec stalo?" zeptá se Annis. "Adam nepřijede. nechápe jak je to pro mě důležitý den." řeknu. "Třeba má zrovna dneska taky něco důležitého." zastane se Annis Adama. "Jo a co? Fotbal?" trošku hnusně odpovím. "Jak pro tebe je důležitý modeling , pro něho fotbal. A pokud vím ,on fotbal už hraje asi 10 let tak se nedivím ,že je to pro něj srdcová záležitost.Ty si ještě ani nezačala." řekne mi mile Annis. Už na to nic neříkám ,ale zamýšlím se nad tím. Vlastně Annis má pravdu. Měla bych respektovat i já ho. Výtáhla jsem mobil a napsala mu.

Já: Ahoj Adámku. Jak ses dneska vyspal? Už se mi stýská. :(

Odeslala jsme mu to a čekám až odepíše. Většinou kolem půl osmé bývá vzhůru a píše hned ,ale dnes mu to nějak trvalo. Každou minutu jsme kontrolovala mobil ,ale nenapsal. Mezitím jsme šli s holkama na snídani. Naši jakože rodiče nás opravdu překvapili. Měli jsme na snídani nachystané tousty a v tom vykrojené srdíčko a nalité osmahlé volské oko. Zeleninu ve tvaru hvězdiček, srdíček atd. Měly jsme i palačinky s nutellou a jahodami. Poděkovali jsme a pustili se do toho. Trvalo nám to asi hodinu ,než jsme celou tu kupu jídla snědli. Celý ten týden nás naše rodina opravdu vykrmovala a rozmazlovala. Měli jsme v plánu ,že až dneska někam půjdeme tak jim koupíme aspoň nějakou maličkost. Zeptali se nás ,jestli se s něma můžeme vyfotit ,aby to měli na památku. Samozřejmě jsem na to kývli a fotili se jako o život. Vyfotli jsme se i s Michelem a taky se s ním naposledy loučili ,protože dneska už doma nebude. Nejvíc se s ním samozřejmě loučila Eliss ,která se tam málem i rozbrečela. Měla s ním nejlepší vztah z nás všech. Michel byl super a řekli jsme si ,že si budeme psát i volat.

Michel odjel a my chvilku po něm autobusem. Zatím jsme si vzali jen malý baťůžek s penězma a mobilem a jeli do města. Kufry jsme ještě nechali tam ,protože ještě tam přijedeme na oběd.