Město světel

28.kapitola

Versailles byl úžasný ,ale všichni už byli strašně unavení tak jsme si šli sednout do parku. Sedli si na trávu a udělali si kruh. Museli jsme mezi sebou mluvit francouzsky. Bylo to trošku těžší,ale všichni se nasmáli. Na takový chvilky s děckama ze základky ,asi nikdy nezapomenu. Je to něco neuvěřitelného jak jsme se za ten poslední rok dali do kupy. Fotili jsme se a nahrávali videa ,abychom měli nějakou vzpomínku a protože umím pracovat s programama na videa tak jsme se domluvili ,že všechna videa z Francie zestříhám a pustíme si je na poslední den školy. „Co teď paní učitelko?" zeptá se Jirka a řekne nám ,že půjdeme do jedné ulice ,kde je to strašně krásný ,ale až se trošku setmí. Byli jsme se ještě podívat na jakési náměstí a pak do té ulice. Bylo to docela nezáživný.Nebavilo mě to ,tak jsem byla na konci našeho proudu děcek ze třídy a volala jsem s Adamem na Skypu. Ukazovala jsem mu jak to tam vypadá a on mi říkal co je u nich nového. „Co Eliss? Jak se má? Za chvilku ke mě přijde Lukáš." řekne mi a já jsem chvilku potichu a přemýšlím ,co mu řeknu. „Nic.Má se dobře. A co Lukáš ? Ten se má jak?" „Jo dobře ,ale bavili jsme se dneska ráno a prej mu Eliška strašně chybí a akorát mu napsala za ty dva dny jednu esemesku. Ještě že my si tak píšem,ale to nemění nic na tom ,že se mi taky moc stýská.Ještě když jsi ode mě tak daleko. " řekne mi a když se podívám na obrazovku tak si zapl webcameru a šlo vidět ,že je fakt smutný. „Mě se taky stýská ,ale tady je to fakt úžasný a chtěla bych tu být i dýl ,ale s tebou.. Jo a všichni mi říkají ,že vypadám jak opravdová Francouzska. " zasměju se a on už musel jít pryč. Rozloučili jsme se ,poslali pusu a ukončili to. „Eliško? Počkej na mě." zavolám na ní ,která je až někde ve předu a dobíhám ji. „Prej si napsala Lukášovi jen jednou a strašně se mu po tobě stýská." řeknu ji a ona se zadívá do země. „Já ho fakt miluju. To mi věř ,ale Michel je ..Jak to říct..Já na to ani nemám slov. Stejně už zbývá jenom 5 dní a konec. Dneska za ním mám už opravdu jít .V osm hodin večer." řekne a uculí se. „Já ti to věřím. Jen aby ti to věřil i Lukáš. Aspoň mu občas napiš jo?" „Jo jasně." vyruší nás učitelka v komunikaci. „Co kdyby jste jeden z vás přišel za tím klukem a zeptal se ,kde je Bastila? Což bývala věznice." řekne nám. "Paní učitelko a vy snad nevíte kde to je? Stejně máme jít do nějaké ulice ne?" namítne Jirka. „Změnila jsem plány.Vím,ale chci aby jste se trochu dorozuměli. „Tery běž prosím." řeknou všichni a já se tedy odhodlám a jdu docela za pěkným klukem .Zeptala jsem se ho ,kde to je a on se začal strašně pěkně na mě usmívat. Řekla jsem mu proč se na mě tak usmívá a odpověděl mi ,že jsem krásná. Ja se jen pousmála a řekla mu aby mi už řekl tu trasu. Asi když to z něj po pěti minutách vypadlo ,zeptal se mě kde bydlím. Řekla jsem mu že 24 hodin autobusem daleko a pak ztratil zájem a šel pryč . Učitelka se začala strašně smát „Tak to se ti povedlo. Chudák.Líbila ses mu." řekne mi a nemůže propadnout dech. Děcka to ani moc nepochopili ,protože nerozuměli. Cestou do Bastily jsem jim naší konverzaci vyprávěla a taky se smáli.