Město světel

19.kapitola

Stojím ráno s Elinou před školou a napadlo nás že bychom všichni čtyři (Adam,já,Eliška a Lukáš) něco podnikli. „Já jdu ale do knihovny." Řeknu otráveně. „Ty tam chodíš pořád ?" „Jo,chodím ale jen do Francie.Pak na to kašlu."

Chvilku jsme si s Eliškou vykládali a pak se otevřela škola ,tak jsme šli dovnitř. Celý den byl strašně fajn. Učitelé byli milý a z ničeho jsme nepsali a dokonce poslední hodinu jsme se neučili,ale pustili jsme na interaktivní tabuli písničky a tančili jsme. Danny mě chytl za ruku a šli jsme před třídu a dělali jsme různý otočky, záklony a šlapaly si navzájem na nohy .Přesně tak,jsem si představovala naše poslední měsíce v deváté třídě. „Danieli ! Dělej! Pusť mě.Já spadnu..ÁÁÁÁ." Adam mě zvedl rukama za boky do výšky a točil se semnou. Měl svaly a pořád chodí do posilovny takže není pro něho problém zvednout 50 kilo. „Dannyy..Už mě pusť!" smály jsme a ječeli přečs celou třídu a byli jsme středem pozornosti. Všichni se smáli s námi dokonce i učitelka. „Ty si fakt pako." Zasměju se a sednu si na lavici. „Jo,já vím.Pojď ještě tančit!" řekne mi a natáhne ke mně ruku. „Ne už ne." Byla jsem celá zpocená a fakt už jsem nemohla. „Terezo! Dělej!" „Nejduuu." Najednou mě Dan vzal a hodil si mě přes rameno a zase se semnout točil. Strašně jsem se lekla ,když mě zdvihl. „Já se pozvracím. Ježišíí." asi po dvou minutách mě už Danny nechal být ,protože i on byl vyčerpaný a už všichni jenom unaveně seděli na židli. Když jsem si vykládala s Annis zahlédla jsem Emmu jak se usmívá na mobil a něco si tam prohlíží. Říkala jsem si v duchu s kým si zase píše. Moc se nezměnila ,jak si všímám. Annis si všimla že se na ni dívám a řekla mi „Chybí ti ?" chvilku jsem se zamyslela a vlastně docela mi chybí ,ale už bych naše kamarádství zpátky nevrátila. „No,trochu jo." Usměju se na ni a pokračujeme dál v konverzaci.

Po poslední hodině Eliss někam spěchala a nechtěla mi říct kam. „Kam letíš?" zeptala jsem se ji ,když utíkala pryč ze školy."Ještě si něco musím zařídit!!" zakřičí na mě už asi 10 metrů ode mě. Usměju se a já jdu v klidu do knihovny. Už mě to tam fakt nebaví.Jsem ráda ,že za pár dní mám od toho klid. Rozhodla jsme se že si hodím baťoh domů a až pak půjdu do knihovny. Vzala jsme si sluchátka a mobil a šla jsem. Měla jsem opět trošku zpoždění,ale ukázalo se ,že šéfka to nekontroluje ,takže nevadí ,když příjdu o pět minut později.

Vcházím do knihovny a koho tam nevidím! Lukyho,Elišku a Adýska. Široce jsem se na ně usmála a běžela jsme k nim. „Co tu děláte ?" překvapeně na ně hledím a jdu se přivítat s Adamem a potom jdu obejmout Lukyho. „No chtěli jsme ti trochu pomoct ,aby si mohla jít dřív z knihovny a zašla s náma někam." Řekne mi Lukáš a je všechny obejmu. „Vy jste úžasní kamarádi." Chtělo s emi z toho brečet ,protože tohle se mi nikdo nestalo. „ A kam potom půjdem?" zeptám se nedočkavfě. „No to je překvapení" řekne Adam a uculí se.

Po asi půl hodině bylo všechno hotové a já mohla jít dřív z „práce" . „Moc děkuju." Řeknu jim když odcházíme z knihovny. „Mám tu auto a pojedem někam." Prohlásí Adam a otevře mi dveře do auta a Lukáš Elišce. Asi po patnácti minutách jízdy jsme vyjeli z dálnice a jeli jsme po nějaké polňačce.Za chvilku jsme se přes všechny hrboly a díry na silnici dojeli na okraj lesíka ,kde bylo ohniště s dvěma lavičkama. „Tak tady to je." Roztáhne Eliška ruky a ukáže na tu krajinu. „Aha.." usměju se a nevím co říct. „Je to sice pěkný,ale co tady ?" nechtěla jsem je naštvat. Jen jsme nevěděla co celé odpoledne budeme dělat zrovna tady. „Přesně tohle!" řekne vyšším hlasem Adam s Lukym a otevřou kufr od auta.V kufru byli špekáčky, chleba, pár plechovek piva, kečup ,plastové talířky, fricso, marshmellowny, nějaký dřevo a stoleček. „Páni.." dívám se do toho kufru . „Chtěli jsme vám Elišce a tobě udělat takovou menší rozlučku na ten týden. Budete ve Francii a potřebujeme se pořádně rozloučit." Řekne Lukyn a jde k Elišce jí dát pusu.