Město světel

31.kapitola

Po incidentu s výtahem jsme jeli domů a jenom jsme poobědvali a potom jsme jeli zase se třídou pryč. Z autobusu jsme vystoupili někde u parku a nikdo nevěděl co budeme dělat. Učitelka nás ztišila a oznámila nám co se bude dít. "Takže každý z vás si vezme mobil a půjdete za nějakým člověkem a zeptáte se na něco. je úplně jedno na co. Jestli se zeptá,kde je například nějaká kavárna nebo památka a nebo se třeba můžete někoho zeptat jak se má a tak.. zkusíte navázat konverzaci ,ale francouzsky. Na mobilu budete rozhovor nahrávat a pak si to pustíme a budete to překládat. Chápete to všichni?" všichni to odkývli ,ale nikdo z toho nebyl nadčený. Šel kolem nás takový vysoký,docela pěkný kluk a Regina zaječela "Paní učitelko? Můžu jít první?" a učitelka překvapeně souhlasila. Regča si rychle vytáhla z tašky mobil a dala si tam diktafon a utíkala za tím hezounem. Zastavila ho a my jsme všichni na ně hleděli a čekali jsme co se bude dít. Usmívali se na sebe a Regina se před ním předváděla. Najednou něco ťukala na mobil a u toho se usmívali. Pak se rozloučili a Regina utíkala za náma a u toho skákala dva metry do výšky. "Mám jeho číslo!!!!" řekla nadšeně učitelce a všichni se začali strašně smát. "Tak to je super! Výborně Regino! Kdo půjde další?" zeptá se a já uvidím paní jak jde s kočárkem a v druhé ruce drží vodítko se psem ,který se z ničeho nic vyškubl z její ruky a začal jí utíkat. "Jááá!" řeknu a utíkám za tím psem ,abych ho chytla. Slyším za sebou smích ,ale že by mi pomohli to ne. Nakonec jsem ho chytla a měla jsem ho v náruči. Šla jsem za tou paní a začala mi děkovat. Snažila jsem se mluvit francouzsky,ale strašně mě to nutilo mluvit anglicky. Říkala mi ,že neví jak se mi odvděčit ,tak vymyslela že mi dá sušenky přímo z nějakého obchodu ,který je jenom v Paříži. Moc jsem ji poděkovala a usmála se na to malinké děťátko,které bylo strašně roztomilé a šla jsem a když jsem přicházela k naší skupince tak mi začali tleskat. "No teda,to jsme nečekala! Překvapujete mě. Terez super!" řekne mi. "paní učitelko,ale já nemám tu nahrávku na mobilu." "To nevadí.Kašlem na nějaké nahrávky. Já vám věřím,že mluvíte francouzsky a ne anglicky a že si nic nevymýšlíte. Pojďte někdo další. O nic nejde." řekne nám učitelka a bez rozmyšlení jde Jirka. Šel od nás kousek dál a nikdo nevěděl ,co má za lubem. Viděli jsme jak utrhali červený tulipán a učitelka na něho začala mluvit ,že se tady nic trhat nemá a že je to zakázaný. Jirka si toho vůbec nevšímal a šel za jednou starou paní ,která seděla na lavičce sama. Jirka ji dál ten tulipán a něco si tam chvilku vykládali a stará paní ho chtěla obejmout. Objali se a asi poděkovala a Jirka šel pryč. Učitelka něvěřícně na něho koukala a Jirka se na nás začal usmívat. "To jsem opravdu učila 9 let takové děti? Čekala jsem ,že se zeptáte na nějakou trasu nebo na počasí. Že se nebudete ani snažit ,ale spletla jsem se. Ještě někdo mě chce překvapit?" zeptá se a má slzy v očích. Chvíli bylo ticho a pak se odhodlal jeden kluk a šel za nějakým pánem ,který něco mačkal na svém mobilu. Pán byl strašně laskavý a bavili se ,kde mobil koupil a co to je za značku a tak dále..Nakonec šla celá třída se někoho na něco zeptat. Všechno jsem to pak natáčela na foťák a fotila. Učitelka na nás byla prej tak pyšná,že nás všechny pozvala na pizzu. Byl to úžasný den. Spolužáci si půjčovali můj foťák a dívali se na ty videa a smáli se u toho.