Město světel

25.kapitola

„Jo a co ten kluk? Napsal ti?" zeptala se Regča Eliss „Ještě ne,ale pořád se dívám na mobil." „On ti za chvilku napíše." utěšuje jí Emma „A co Lukáš? To se mi moc nelíbí Eli. Jak jsem mu říkala že mám kluka tak jsem si myslela že si na Lukáše taky vzpomeneš. Jak vidím tak asi ne." řeknu ji docela smutně. Najednou zaklepal někdo na dveře a vešla paní Thomasová do pokoje. Zeptala se nás jestli nemáme hlad a ani nečekala na oběd a řekla nám, že jídlo máme nachystané už v kuchyni. Začali jsme se smát kromě Reginy,která nerozuměla ani slovo. „Tak jdeme jest." řeknu a jdeme do kuchyně.

Když jsme dojídali poslední sousta přišla pan Thomas s nějakým klukem ,který mi byl strašně povědomý. Pan Thomas začal mluvit ,že je to jeho syn a představil nás ho s námi. Když řekl jeho jméno tak Eliss zaskočilo a začala kašlat. Najednou si ji ten kluk všiml a oba dva se na sebe dívali a začali se usmívat. Anglicky řekl kluk Eliss že se už znají a podali si ruku. My jsme se mu jednotlivě představili a on potom šel pryč. Eliss na nás začala nevěřícně koukat. Podívala se na mobil a přišla ji smska. „Ježiši,to bude určitě on." podívá se a začne se usmívat .„Holky co znamená happiness ?" zeptá se nás. „Elino,probuď se! Happiness ? To znamená štěstí. Vždyť happiness používáš i normálně." začne se smát Emma „Jo vlastně. Já jsem fakt blbá. Napsal mi,že máme štěstí a že jsme si asi souzeni." holky se začali nad tím rozplývat a já jsem jenom přetočila oči,protože mi to vadilo ,že Lukáše úplně vyškrtla „Holky pomocte mi s francouzštinou. Chci mu napsat francouzsky ať na něho udělám dojem." „Jo jasně." řeknou holky ,ale já se do konverzace nepřipojuji. „Tery,vždyť se nic neděje. Může to být jen takový úlet ne ? A Lukáš se to ani dozvědět nemusí a na víc, třeba ani nic nebude." řekne mi Elina. „Vždyť je to hnusný.Nemyslela jsem si ,že bys toho byla schopná." přestali mě poslouchat a čuměli do Elininyho mobilu a říkali si co mu napíšou."Hm,tak nic." byla jsem naštvaná,ale zároveň jsem si nechtěla kazit výlet a navíc je to její život. Jestli se tohle nějakým způsobem dozví tak jí kopne do prdele.

Večer jsme všichni seděli na posteli,poslouchali písničky a vykládali si o klukách,škole atd. S Emmou jsme si už prohodili pár věcí ,ale nechci být s ní kamarádka jako dřív. "Co Adam ?" zeptá se mě Eliss. Já se najednou zaseknu a podívám se na mobil. "Měl mi napsat večer! A pořád nic. No sejde z očí,sejde z mysli." řeknu a začneme se smát. "Annis podívej se prosím tě, v kolik hodin si pro nás zítra přijedou a kam vůbec jdeme ." poprosím Annis. Natáhne se ke stolu a pročítá si to. "No už v 9 a půjdeme do nějakého mořského světa nebo co a potom voskového muzea." "Týjo,v kolik budeme stávat,abychom se všechny stihli prostřídat v koupelně a než všechny pojíme a tak." zeptá se Regína. "Tak mám dát budíka na sedmou?" zeptám se a holky to odkývali. Šli jsme spát asi kolem 10 ,protože jsme byli všichni neskutečně unavené. V tom všechny probudí můj mobil. Přišla mi smska v půl jedné v noci od Adama.
Adámek: Lásko promiň,učil jsem se až do noci a úplně jsem na tebe zapoměl. Ani jsem nevěděl že si mi psala. Odpusť mi to.

"Holky promiň te." omluvím se jím a zučnu se ksichtit nad světlem mobilu. "Adam si na mě vzpomněl o půl jedné."