Město světel

35.kapitola

"Holky,já jsem tak šťastná." řeknu s nadšením ,když sedíme večer na zahradě. "To my za tebe taky..Vždycky jsem chtěla být modelka , tak jsem ráda ,že to vyšlo aspoň tobě." řekne mi Emma se smutným výrazem. A já jsem si vzpomenu ,že mi vždy říkala jak by chtěla být modelkou a jak o tom sní. "Promiň. Nechtěla jsem aby si byla z toho smutná." omluvím se ji a pohladím jin po rameni. "V pohodě. To byl jen takový sen a bylo mi jasné , že se to nikdy nesplní." usměje se na mě. "Ale třeba se to může splnit. Nikdy nevíš ,co se může stát." řekne Annis. "jestli budeš chtít tak tě vezmu někdy na nějaké focení. Chceš? Pokud teda budu modelka já. Abych nepředbíhala." řeknu a trochu se zasměju. "Dobře."

Rozhodli jsme se ,že půjdeme spát. Zítra máme předposlední den ,tak si ho chceme pořádně užít a ne jak ostatní dny ,kdy jsme byli ráno úplně mrtví ,protože jsme šli spát o půl noci.

Už jsme usnula a v tom mi někdo zaklepe na remeno. "Hhh! Co se děje ? Stalo se něco ?" vykřiknu zděšením a rychle sebou cuknu a sednu si. Uslyšela jsem tichý smích. "To jsem já. Emma. Promiň ,že jsem tě vzbudila ,ale chtěla bych ti něco říct..O samotě." řekne mi šeptem. Šáhnu po mobilu ,který je na nočním stolku a rozsvítím ho. Přimouřím oči a ospale řeknu "Teď ? ve 2 ráno?" "Promiň. Pojď na chodbu ,abychom nevzbudili holky.. Prosím." poprosí mě . Nějakým způsobem jsem se dostala z postele a šla na chodbu. "Co potřebuješ ?" zeptám se. Emma si sedla na zem ,tak já taky. "Víš, mě to strašně mrzí co se mezi náma stalo.. I když to tak nevypadá. A jak jsem ti nasypala sůl do polívky tak to mě taky mrzelo..Ani jsem si neuvědomovala ,co vlastně dělám. " říká mi a slyšela jsem jak se jí třepe hlas a těžce polyká. "Emmi" řeknu a pořádně se nadechnu. " Mě to taky mrzelo ,ale z větší části jsem na tebe byla pořádně naštvaná.. A nevím jestli bych se s tebou mohla bavit tak jak před tím. Nejvíc mě mrzelo , že si mi ani nenapsala ,když jsem byla v nemocnici. Z tvý strany byl úplný nezájem." "Přemýšlela jsem ,jestli ti napsat , ale bylo mi hloupý ti psát ,když jsem za to mohla já ,že si spadla pod auto. Bála jsem se , že mi nadáš a bude to ještě horší." když to dořekla ,začala si utírat slzy z tváří. "Nebreč. V nemocnici už nejsem a bavíme se taky. Takže už nemáš důvod brečet. Jen.." zastavím se a říkám si jestli to vůbec mám vypustit z pusy. "Jen mi prosím vysvětli , proč si to udělala s tím Adamem." řeknu. Emma se trochu zarazil a dívala se před sebe. " Víš, když si o něm mluvila každý den , jak je krásný,bohatý a pozorný tak mi to nedalo. Ten den kdy si mi o něm líčila , byla jsem naštvaná na Vojtu..Vojta byl jeden kluk. to teď neřeš no a tak jsem se rozhodla ,že na truc půjdu ven s Adamem. Přidala jsem si ho do přátel a po pár dnech si domluvila venek. Netušila jsem , že semnou půjde ,když mě ani neznal ,ale šel. Byl opravdu strašně milý ,ale neboj byl ode mě odtažitý. Ale když jsme šli kolem zastávky tak jsem uviděla Vojtu ,neváhala jsem a políbila Adama. Vojťálesa to hodně zmátlo a hned odešel. No a Adam vlastně taky. Konec příběhu." řekne a pořádně si vydechne. "Takže tak to bylo..Týjo.. Tak to si mě překvapila ,ale jsem ráda že vím důvod. Já si myslela ,že si to udělala ,aby si mi ho přebrala. " řeknu a zaskočeně se na ni dívám . Podívá se mi do očí a já ji taky. Měla je zaplavené slzama a potichu ,chraplavým hlasem řekla "Vždyť si byla moje nejlepší kamarádka." slzy se jí rozutekly po tvářích a objala mě.