Trosečníci [SasuNaru] ✓

14. Tak mi nevěř

Plavovlásek na druhého mladíka, po jehož hrudi pomalu stékaly studené kapičky vody, jen několik vteřin vyjeveně a nechápavě zíral, snaže se pochopit to jednoduché slovní spojení, které mu splynulo z úst, ale ať se snažil, jak se snažil, vůbec nechápal, jak to druhý myslel.

"Jak jako nakecal?!" vyplivl vztekle a založil ruce v bok, "Myslíš si o mě snad, že jsem úplnej idiot? Jsme spolu s Nejim dva a půl roku, vážně si myslíš, že by mi v něčem lhal?! Říkáme si úplně všechno!"

Sasuke se pobaveně uchechtl. Všechen vztek, který ještě před několika málo sekundami cítil, jej rychle přešel a nahradila ho čirá a nefalšovaná nevěřícnost.

"Na tu první otázku ti odpovídat nebudu," řekl jen, sleduje, jak se tvář druhého mladíka stáhla ještě do nasranější grimasy, a dodal: "To ti fakt není divný, že délka vašeho vztahu naprosto dokonale odpovídá době, co jsme se spolu přestali bavit? Vážně ti to nepřijde ani trochu podezřelý?"

"Nemluv se mnou jak s debilem a jdi rovnou k věci!"

"Ty jsi vážně neuvěřitelně natvrdlej, Uzumaki," povzdechl si, než si dlouhými, alabastrovými prsty projel černé, rozčepýřené vlasy a zavrtěl hlavou, "Ty tvrdíš, že jsem si jako vůl stoupl vedle Nejiho a začal o tobě říkat nějaký hnusný věci. Já tvrdím, že jsem čtyři hodiny jako dement čekal na místě našeho shledání, tys nepřišel a od dalšího dne ses choval, jako kdybych měl mor. A úplně náhodou jste spolu po pár týdnech s Hyuugou začali randit. Vážně ti v tomhle příběhu přijde on jako hrdina a já jako padouch?"

Naruto vykulil oči a chystal se něco říct, ale několik vteřin jen otevíral ústa naprázdno. "T-to nedává smysl. Chceš říct, že-"

"Že si to celý vymyslel, aby tě měl jen pro sebe? Jo, přesně to chci říct," kývl hlavou Sasuke a čekal na reakci druhého chlapce.

Uzumaki ale jen prudce zavrtěl hlavou. "To by nikdy neudělal, ty jeden-"

Starší se hlasitě rozesmál. "Ale udělal a úplně s přehledem! A víš, jak to vím?" zeptal se, udělal jeho směrem několik kroků, až stanul tak blízko, že se skoro dotýkali hruděmi a nosy, "Protože já bych to tenkrát udělal taky! Líbil ses mi a fakt jsme si rozuměli, ale očividně jsi měl nějaký jiný problém, protože jinak bys těm kecům tak snadno neuvěřil!"

Blondýnek, ačkoliv tělem mohutnější, ale nižší, se z jeho náhlé blízkosti a ze vší té zmatenosti rozklepal po celém těle a mírně zčervenal, těžko říct, jestli studem, nebo vztekem.

"A-a proč jsi něco neřekl, hm?!" snažil se najít zpět něco ze ztraceného zápalu v hlase a upřel na něj modré hloubky. O vteřinu později se jeho jezerní křišťály vpily do černých diamantů, z nichž šlehaly dávno potlačené blesky zrady. "P-proč jsi za mnou nešel a neřekl mi, o co-"

"To si nepamatuješ, jak ses ke mě hned pak začal chovat?" zeptal se tiše a jen zmučeně vydechl.

Hleděl na jeho zmatením staženou tvář a po velmi dlouhé době měl sto chutí ho po ní pohladit, říct mu, že to bude dobré, že se vlastně vůbec nic nestalo a že budou moci začít tam, kde před lety skončily. Z průzračných, vyděšených studánek sjel přes malý, roztomilý nosík až dolů na jeho plné rty, o nichž kdysi tolikrát fantazíroval, že je bude líbat, laskat a něžně objíždět jazykem, a že ony samy se jednou obepnou kolem jeho žhavého, ztopořeného penisu a budou na něm jezdit a přivádět ho k šílenství, jako kdyby mu šlo o život. Už už měl tendenci, jemně se zhoupnout na patách, lehce přepadnout a něžně se o jeho polštářky otřít, přesně tak, jako by se to stalo v romantickém filmu nebo v knize, ale tohle nebyl žádný příběh se šťastným koncem. Tohle byla realita.