Trosečníci [SasuNaru] ✓

16. Co se ti sakra stalo?

Ještě několik minut se kochali krásným výhledem, než plavovlásek nakonec převzal velení a vydal rozkaz k tomu, aby konečně vyrazili na druhou stranu kaňonu a pokusili si sehnat nějakou vodu. Nemohl si pomoct, ale v posledních pár minutách mu jeho spolužák přišel ještě divnější než obvykle. Od chvíle, co vyrazili, čuměl kde co lítá a připadalo mu, že místo toho, aby se strachoval o jejich životy, životy jejich přátel, kteří zůstali na lodi a další důležité věci, jako byla voda a potrava, raději studoval, co kolem nich rostlo, nebo lítalo za hmyz či za cizokrajné ptáky. Zíral všude kolem nich doširoka rozevřenýma, černočernýma očima, jako kdyby snad právě prožívali nějaké úžasné dobrodružství a ne nejhorší chvíle jejich života. A to ho popravdě docela děsilo.

Naruto v normálním životě moc zodpovědný nebyl. Ke škole měl dost laxní přístup a jediné, co ho zajímalo, byla jeho sportovní kariéra. Naprosto perfektně hrál basket a fotbal, byl ve školních týmech a pomohl vyhrát již několik zápasů. To, co mu chybělo na duchu, vynahrazoval tělem. Ne, že by byl vyloženě úplně hloupý, ale učení ho prostě a jednoduše nebavilo, od toho byli v jejich třídě jiní experti. Jako třeba právě Uchiha.

I když se s ním často přel, hádal a pral, moc dobře věděl, jak chytrý, inteligentní a našprtaný byl. Proto ho jeho absence strachu, mírného či většího zděšení, docela iritovala. Protože pokud byl tak chytrý, jak si myslel a jak o sobě velice rád nahlas přede všemi mluvil, jak bylo možné, že byl nyní úplně v pohodě a nepanikařil? Snažil se to před ním jenom hrát, aby nebyl za naprostého losera a strašpytla? Snažil se před ním vypadat cool, aby tak podpořil svojí pohádku o tom, že o něj vlastně už od začátku dost stál a že si Neji všechno vymyslel, a doufal, že když uvidí, že se ničeho nebojí, padne mu jako zamilované vystrašené káčátko kolem krku?

Blondýn nevěděl, ale hlavou se mu ohledně jeho momentálního duševního stavu honila spousta myšlenek a teorií. Jak to tak vypadalo, bude muset udělat to, co vždycky nesnášel ze všeho nejvíc - zapojit mozek a začít přemýšlet, aby se z tohohle průseru dostal.

Nenápadně, aby si druhý mladík ničeho nevšiml, se otočil přes rameno a pohledem se na něj rychle jako dravý pták zadíval. Jakmile jej ale spatřil, jak s téměř zasněným výrazem, který u něj snad nikdy v životě neviděl, kráčí skrz kapradiny a pozoruje všechno, co se kolem něj děje, v hloubi duše mu zatrnulo. Obrátil se zpět, aby znovu dával pozor na cestu, překročil rozviklaný kámen a seskočil o metr níž na kamenitou cestičku, která vedla přímo k vodopádu a ke skalám, kde mohla být nějaká pitná voda.

Copak si ten maník sakra neuvědomoval, co všechno se jim tady mohlo stát? Stačil jeden jediný špatný pohyb, aby si zlomili ruku, nebo nohu, což v tomhle prostředí znamenalo jasnou, pomalou a bolestivou smrt! Nebo se mohli jen o něco škrábnout a do rány by se jim dostala infekce, kterou by velice rychle bez potřebných léků následovala horečka! Jasně, nějaké základní medikamenty měli v lékárničce v záchranném batohu, ale Naruto vážně pochyboval, že od velké nákazy by jim pomohl pouhý paralen. Na tohle byla potřeba antibiotika! A to ani nemluvil o tom, že tu mohli dost dobře pomřít hladem! Tak proč si tady Uchiha tak pohodově vykračoval, div si přitom nevýskal?! To neměl ani trochu strach?! Vždyť měl astma, proboha! Každou chvíli to s ním mohlo šlehnout o zem!

Zatímco černovlásek v pohodové atmosféře stoupal po cestě dál přímo za Narutem, v obličeji již naprosto bledý jako normálně, zlatovlásek mezitím pod imaginárními vousy nadával.

Jak může bejt tak strašně nezodpovědnej, ttebayo?! Zrovna on?! Nejvíc svědomitej člověk, co znám, sakra! zavrčel v duchu, než se zarazil, A co je mi vlastně do toho, co se s ním stane?! Vždyť je to idiot! Pokud skape, je to jen a jen jeho problém!