Trosečníci [SasuNaru] ✓

20. Co to do tebe vjelo?

Tmavovlasý mladík se nespokojeně zamračil a silně stiskl zuby k sobě. Zatímco se na zádech válel na břehu říčky a studená voda mu proplouvala skrz jednotlivé prameny vlasů, ten trotl se mu pobaveně vysmíval. A přitom to byla jeho vína!

"Varuju tě, Uzumaki!" zavrčel jako bůh pomsty, "Tečou mi nervy, jestli se nepřestaneš smát, tak-"

"Tak co? Pocákáš mě vodou? Novinka, já už jsem taky mokrej a -"

Dřív než ta slova stačil dopovědět, vystartoval Sasuke jak šílený. Zvedl se tak rychle, že ani nevěděl, kde se v něm ta prudkost a síla najednou vzala, když měl tak šílený hlad a cítil se pomalu bez energie, a vyrazil. Skočil po blondýnovi, shodil jej zpátky do vody a pak jej zalehl, aby mu mohl dát co proto. Jestli do té doby nevěděl, co ho na něm vždycky tak strašně štvalo, tak teď už si tím byl naprosto a definitivně jistý. Nesnášel, když se mu někdo vysmíval do obličeje a u Naruta mu to lezlo na nervy ještě mnohem víc. Jak on prostě nesnášel dětinské chování!

Mladší, který se až do té doby pobaveně smál, překvapeně vyjekl, když ho druhý srazil a se žblunknutím dopadl do vody. Nejprve se chtěl opět rozesmát, ale když se na něj Sasuke posadil, došlo mu, že to myslí smrtelně vážně a začal se s ním prát.

"Co to do tebe vjelo, ty magore jeden! Hrabe ti, ttebayo?" vyjekl, chytil ho za ramena a snažil se dostat nad něj, aby převzal iniciativu a celý ten spor ukončil, ale dlaně na Uchihových nahých, mokrých ramenou mu klouzaly, tak, že ho nemohl pořádně zachytit.

Celý ten výjev tak tedy vypadal, jako když se dva naprostí idioti plácají na břehu řeky jako ryby na suchu.

Trvalo ještě asi další dvě minuty, než se plavovláskovi konečně podařilo, dostat se nad Sasukeho a převalit se nad něj. Tak, aby mu už nemohl vůbec nic udělat, mu pravačkou pevně chytil obě ruce v zápěstí, donutil ho, natáhnout paže a přirazil je k zemi, až se s nimi téměř nořil do písku a obkročmo si na něj sednul.

"Pusť mě," zasyčel starší a několikrát sebou mrsknul, aby se z jeho sevření vymanil, avšak druhý ho držel ze všech posledních sil pevně jako kámen.

"Ani náhodou, ještě by ti znovu hráblo! Co to do tebe sakra vjelo, ttebayo?!" nechápal, "Najednou se chováš jak magor! Myslel jsem, že ty jsi z nás dvou ten klidnější, tak co najednou děláš vlny?! Teď nám to spolu tak hezky šlo!"

"No právě," vyštěkl černooký, "Tři roky si lezeme na nervy a děláme si všechny možný naschvály, rubem se jak nějaký rivalové z amerického seriálu. A teď? Jsme na místě, kde nevíme, jestli přežijeme další den a ani nemůžeme upustit páru tak, jak jsme zvyklí. Já nevím jak ty, ale hádky s tebou byla moje jediná příležitost, jak ze sebe všechno dostat ven. Tak mi laskavě řekni, jak to mám teď udělat!"

Plavovlasý mladík, jenž se nad ním skláněl, jen zvědavě nakrčil obočí, jako kdyby svého spolužáka najednou vůbec nepoznával. "A jak bys to jako chtěl dělat, kdybysme spolu místo toho všeho chodili? Jak bys jako chtěl upouštět páru? Mlátil bys mě hlava nehlava, jen aby ses cejtil líp?" nechápal.

"Ne," odsekl, zvedl hlavu nejvýš, co dokázal a dodal: "Dělal bych to takhle!"

S posledními slovy se pak vpil do jeho rtů, jako kdyby to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Blondýn sebou trhnul tak prudce, až jej pustil ze svého sevření a na vteřinu, než mu vlastně došlo, co se děje, ztuhl po celém těle. Oči měl doširoka vytřeštěné, zíraje do Sasukeho pevně semknutých víček s krásnými dlouhými řasami. Tělem a každou jeho buňkou se mu pomalu, ale jistě začínala šířit obrovská a téměř hmatatelná panika. Snažil se něco udělat, cokoliv, třeba jej od sebe odstrčit, ale najednou jako kdyby toho nebyl schopen. Jako kdyby najednou vůbec nevěděl, jak se má hýbat. Toho druhý chlapec využil, zvednul se do sedu a bezvládného blondýnka na sebe natisknul tak, až sám tiše vzdychnul.

Ano, přesně takhle by upouštěl páru, kdyby spolu chodili, ale to teď bylo zcela nepodstatné!

Nemohl uvěřit tomu, že to vážně udělal! Po mnoha dlouhých dnech najednou pocítil potřebu, se brutálně pohádat a byl dost odhodlaný k tomu, dotáhnout to až do konce, ale když jej uviděl, polonahého, se zlatými vlasy které zářily v paprscích slunce a dokonale modrýma očima barvy toho nejčistšího jezera, nemohl jinak, než po všech těch letech udělat ten tolik důležitý první rok a na nic a nikoho se neohlížet! Co jiného se mohlo stát? Přinejhorším by mu Uzumaki jednu vrazi, poslal by ho do prdele a jejich vztah by se vrátil tam, kde byl. Bylo to buď, anebo, ano nebo ne, ale nakonec si řekl - proč to přece jenom nerisknout?

A tak tu teď spolu seděli, po kolena ve vodě, propletení jeden do druhého. Plavovláskovo srdce zběsile odbíjelo a naráželo na hrudní koš, jako kdyby se chystalo jej prorazit a zmizet kamsi do neznáma. Zlehka se třásl po celém těle, ale i když byl stále v ledové vodě, zima mu nějakým zvláštním způsobem nebyla, ba naopak! Připadalo mu, že čím déle se na něj druhý mladík tiskne, tím větší mu začíná být horko. Moc dobře cítil, jak se o něj otírá svými plnými, narůžovělými polštářky, až mu od toho jeho vlastní rty brněly, jako kdyby snad měly každou chvíli shořet, ale stále nebyl schopen se ani pohnout!

Vždyť měl doma přítele, proboha!

Přítele, kterej mi lhal... Kterýho nezajímalo moje odmítnutí a radši nehrál fér, jen, aby se mnou mohl bejt. V lásce se přece fér nehraje, ale...

Ale tohle byl Sasuke. Kluk, do kterého se zvládnul zamilovat během prvního školního týdne a jehož se posledního dva a půl roku snažil nenávidět jen proto, aby mu nebylo líto, že to mezi nimi nevyšlo a že se na něj vykašlal.

Jenže nevykašlal. Čekal na něj čtyři hodiny na místě, kde byli domluvení. A on by tak moc zaslepený vlastní idiocií, že jej raději zavrhl, než aby si to ověřil.

"Naruto," zašeptal Uchiha zastřeně, ještě víc se na něj natiskl, a pravačkou mu vjel do mokrých vlasů. Chytil ho za temeno, aby s ním mohl manipulovat, přitáhl si ho k sobě blíž a tiše zavrněl: "Jestli nechceš, tak-"

A v ten jeden jediný okamžik hodil Naruto všechno za hlavu, úplně se vykašlal na to, že na něj doma někdo čeká a tentokrát to byl on, kdo druhého mladíka políbil. Ve chvíli, kdy mu začal vášnivě a dravě odpovídat, líbat jej tak, jako kdyby to měla být jeho poslední hodinka, se mu mysl zcela zatemnila a najednou nedokázal objektivně uvažovat. Avšak i tak měl kdesi v hloubi duše zvláštní pocit, že to, co dělá, je správné a že takové to mezi nimi mělo být už dlouho. V ten moment pro něj nic jiného, než byl Sasuke, vůbec neexistovalo. Takhle to prostě bylo správně.

Sasuke se potěšeně pousmál a chystal se ještě něco říct, ale on ho nenechal. Oběma rukama mu vjel do vlasů, jazykem mu přejel po rtu a zlehka kousl, až tmavovlásek zasténal. Naruto se rozklepal, když ten slastný zvuk uslyšel a rozhodl se, z něj vymámit další a další podobné líbezné tóny. Lehce se proti němu pohnul, až se o sebe jejich pomalu se probouzející mužství pod mokrou látkou otřela, což způsobilo, že jím projel tak silný a intenzivní pocit náhlé slasti, až jej znovu musel hryznout, aby ho zvládl ustát.

"Uzumaki," zavrčel ztěžka Sasuke, ruce přesunul na jeho boky a z nich se pomalu, ale jistě dostal až k jeho pevnému zadečku, který silně stiskl v dlaních, "Neprovokuj, nebo se přestanu ovládat.".

"Tak přestaň," zašeptal mu v odpověď jen zlatovlásek a dlouhými, opálenými prsty začal mapovat jeho vyrýsovaný hrudník.