Trosečníci [SasuNaru] ✓

9. Musím odtud pryč

Netrvalo dlouho a z podlahy se začali zvedat i ostatní, bolestně si mnoucí naraženou kostrč či ruku, jak před několika sekundami kvůli tomu velkému trhnutí popadali na zem jako horké brambory. Chvíli se jen zmateně rozhlíželi kolem sebe, než se trochu vzpamatovali. Bělovlasý mladík napřáhl ruku a dlouhým prstem ukázal na plavovláska, který se snažil odlehčit křečím v naraženém rameni.

"To ty! Je to tvoje vina, kdybys nebyl úplnej kretén, co se nás vždycky snaží akorát rozesrat, nenarazili bysme a a nebyli bysme v průseru!" zařval Suigetsu a tvář se mu zkřivila zlostí, "Teď tady kvůli tobě všichni skapeme!"

Naruto otevřel pusu a chystal se něco říct, aby se bránil, ale v řeči ho náhle přerušila jeho věčná nemesis.

Sasuke zavrtěl hlavou, přešel ke kormidlu a na moment s ním otočil ze strany na stranu. "Do ničeho jsme nenarazili, Suii, tady nejsme na Titanicu. Nejsou tady žádné ledovce a jsme v moc hlubokých vodách na to, abysme prorazili loď o dno," zamručel a otočil se směrem ke své partě a jednomu vetřelci, "To ale neznamená, že to není tvoje chyba! Suigetsu má pravdu. Proč se sakra musíš vždycky do všeho srát?!"

Naruto vykulil oči, svěsil paže podél těla a silně stiskl ruce v pěst. Uvnitř v hrudi jej pomalu, ale jistě začal nahlodávat červíček toho, že na tom, co ti dva říkají, možná něco bude. Že byl prostě zase jenom moc impulzivní a že kdyby se mu dařilo, lépe ovládat svoje emoce a hlavně vztek, který se v něm objevil pokaždé, kdy se na Uchihu jen podíval, tohle by se nestalo. Jeho podvědomí ale bylo nastaveno tak, že jakmile se něco týkalo právě černovláska, automaticky pak přecházel do ofenzivy, jen aby mu nemusel dát za pravdu.

I když žádnou radost necítil a v hloubi duše jej pomalu přepadaly všechny možné a nemožné obavy toho, co by se právě teď mohlo stát, ústa se mu automaticky roztáhla do širokého úsměvu.

"Moje vina? Děláš si kozy?! Vždyť to ty už bůhvíjak dlouho meleš o tom, že umíš řídit loď! No, očividně ses asi spletl, protože já byl u řízení všehovšudy tak dvě vteřiny. Jestli jsme do něčeho narazili, je to tvoje zkurvená vina!"

Sasuke nakrčil obočí. Čekal, že jakmile se to připitomělé blonďaté stvoření začne bránit, zvedne to tlak tentokrát i jemu, protože jak předtím fialovooký perfektně vystihnul, nejspíš byli v parádním průseru. I kdyby se lodi nic nestalo a ta šílená rána se jim jenom zdála, měl takové neblahé tušení, že až je tady všichni tři kapitáni najdou rozhádané, nejspíš jim dají co proto. Avšak místo toho, aby sám automaticky přešel do vzteklého protiútoku, což bylo v této situaci na místě, jen zavrtěl hlavou a uchechtl se.

"Seš hluchej, nebo jsi jenom dement? Říkám ti, že do ničeho jsme narazit nemohli, protože jsme v dost velké hloubce. Možná, že kdybys konečně začal používat tu kravinu co ti dřepí na krku a neusmíval se na všechny okolo jako debílek, tak by ti to taky konečně došlo!"

Plavovláskova tvář se zkřivila do nasraného pohledu. "Cos to řekl, ty hajzle?!" zavrčel naštvaně a chystal se, vyrazit a jednu tomu parchantovi ubalit, když se za ním konečně objevila trojice statných, vousatých mužů.

Avšak místo toho, aby je okamžitě na tři doby seřvali, co to pro Jashina provedli za příšernou věc, je jen sjeli temnými pohledy. Nejstarší z nich okamžitě přiběhl ke kormidlu a ke zbytku řízení a ten, který je tam předtím nechal samotné, jen zavrtěl hlavou, přišel blíže k Sasukemu a zamračil se, což díky vousům vypadalo ještě víc děsivě.

"Měli byste jít ven a seřadit se s ostatními spolužáky. Váš učitel už vás všechny začíná shánět na jedno místo," promluvil k němu tiše a v tmavě hnědých očích se mu podivně zablesklo, "Venku, přesně naproti kajutám, je přístřešek, který vás ochrání před deštěm."