Trosečníci [SasuNaru] ✓

3. Stačí požádat

Celý zbytek týdne a většinu následujícího kolem sebe dva znepřátelení spolužáci raději chodili po špičkách, moc se neprovokovali a na důslednou radu zrzavého Juuga nechávali všechny konflikty raději vyšumět. Jedním z důvodů byl samozřejmě třídní výlet, na který se všichni moc těšili. Bylo jim jasné, že kdyby se stal snad jeden jediný malý průser, Kakashi by nad nimi zlomil hůl a raději by vzal nějakou jinou třídu, nebo by jel rovnou sám. Druhým důvodem byly všechny ty testy, které jim učitelé na závěr roku naložili, aby jim pokud možno ještě co nejvíc zhoršili známky. Nebo jim to tak minimálně připadalo. To, že byl začátek června a většina jiných škol už měla známky zavřené, zajímalo jejich kantory asi úplně stejně, jako že bylo venku krásné počasí, na které se mohli dívat tak maximálně skrz prosklené tabule oken. Vůbec.

"Tak co ta matika?" zeptala se ve frontě školní jídelny hnědovlasá dívka se dvěma pevnými culíky na hlavě a znepokojeně se zamračila, jako kdyby si snad vzpomněla na nějakou opravdu otravnou slovní úlohu. Jednou rukou se přidržovala tácu s příborem a druhou měla složenou podél těla. "Jestli to i tentokrát zmrvím, budu mít na vysvědčení čtyřku. A to mě rodiče asi roztrhaj."

"Hmm."

"Hej Neji, posloucháš mě vůbec?" zeptala se s podtónem dotčení v hlase.

Druhý jen pokrčil rameny a dál si hleděl svého.

"Hele co se stalo? Víš, že mě můžeš říct všechno. Něco s Narutem?" usmála se mile a na test z matiky najednou úplně zapomněla. Naklonila se k němu blíž a šeptla mu do ucha: "Problémy v posteli?"

"Ne!" ohradil se rychle dlouhovlasý, ale hned na to se zarazil a pokrčil rameny, "Jo... Ágh, já nevím. V poslední době je to mezi náma takový divný. Pořád dokola mele o Uchihovi. Snad jako kdyby po něm tajně toužil, nebo co. Každý naše rande o něm furt mluví. Nebaví mě to, TenTen."

"Jo takhle," zamrkala hnědovláska a na moment se zamyslela, než se široce usmála, "Neboj, všichni přece vědí, jak se ti dva nesnáší. Pochybuju, že by k němu Naruto cítil něco jinýho, než odpor."

Neji lehce kývl hlavou, ale úplně přesvědčený nebyl. "Asi máš pravdu," řekl nakonec, udělal pár kroků směrem ke kuchařce a nechal si nandat jeden z hnusů, který se ten den zrovna podával, "Asi nemá cenu si s tím lámat hlavu."

Potom, co nandáno dostala i TenTen, se oba odebrali ke stolu u okna, u něhož už tři roky pravidelně sedávali. Toho, že za nimi celou dobu stál bělovlasý mladík s fialovýma očima, něco datloval do telefonu a zákeřně se přitom usmíval, si ani jeden z nich nevšiml.

***

"Dneska jsme vám to nandali!" zahalekal hnědovlasý sedmnáctiletý chlapec do ticha pánské šatny, když spolu se svojí partou vylezl ze sprchy. Jako vždycky byl mnohem energičtější, než všichni ostatní a to i potom, co za sebou měli celých čtyřicet pět minut náročného basketbalu. "To je jasnej důkaz toho, že šprti by neměli fušovat do sportu."

"Uklidni se, Inuzuko," zpražil spolužáka Sasuke a zakoulel očima, "To, že jste jednou něco vyhráli, vůbec nic neznamená."

Při posledních slovech si odfrkl a očima rychle přejel přes plavovlasého mladíka, který se táhnul ze sprchy jako poslední. Rychle potlačil nutkání přejet celé jeho tělo od hlavy až k patě a místo toho se podíval do jeho obličeje, který se tvářil, že mu byla celá jejich začínající hádka úplně šumafuk. Avšak stačilo, aby druhý zvedl modrý pohled a vpil se do jeho, aby mu došlo, že se setsakra mílí. Blonďákova ústa se na vteřinu roztáhla do širokého, přidrzlého pohledu.

Jen počkej. Na tý lodi tě utopím, ty hajzle, stálo v něm.

Takovým ubožákem jako jsi ty, se fakt zastrašit nenechám, odsekl mu místo toho Sasuke pohledem, aniž by snad nahlas řekl byť jen jedno jediné slovo.

O vteřinu později se Naruto vydal ke své skříňce, aby se usušil a oblékl, kdežto již oblečený Uchiha sáhl po telefonu, aby zjistil, kolik je hodin. Jejich malá, intimní chvilka plná vzájemné nevraživosti skončila stejně rychle jako začala. Oba dva cítili, že už to potřebují, ten tlak byl neúnosný. Už se prostě oba potřebovali dostatečně uvolnit a pohádat se, jak byli zvyklí.

Těsně předtím, než Sasuke opustil šatny a vydal se na další hodinu, rozklikl zprávu od Suigetsa a po několika vteřinách překvapeně nakrčil obočí. Takže až tak?

***

V okamžiku, kdy tmavovlásek konečně za doprovodu několika svých spolužáků opustil šatny, hodlal vyrazit do další učebny, když se zarazil hned mezi futry, až do něj několik jeho kamarádů překvapeně narazilo. S nadávkami kolem něj prošli a pokračovali dál, ale to Sasuke pro ten okamžik vůbec nevnímal. Jediné, co ho v ten okamžik zajímalo, byl jeho bratr, který spolu s Kakashim stál jen několik metrů od něj a o něčem spolu živě diskutovali. Po několika sekundách si ho všimli a dlouhovlásek zvednul ruku do vzduchu na pozdrav, a spolu s jeho třídním učitelem se vydal až k němu.

"Co tu děláš?" zasyčel mladší hned, co k němu přišli.

"Sasuke!" ignoroval ho Itachi a jeho ústa se roztáhla do širokého úsměvu, "Mluvil jsem tady s panem Hatakem a ten mě ujistil, že ta cesta nakonec nebude tak nebezpečná, jak se zdá. Takže ti ten papír nakonec podepíšu. Ale musíš mi slíbit, že na sebe dáš pozor, jasné?"

"Skvělý," broukl Sasuke a doufal, že tenhle rozhovor mezi nimi nikdo neslyšel.

"Výborně. Tak se hezky uč a já pádím do práce. O víkendu ti nakoupíme nějaký věci s sebou," mrkl na brášku druhý Uchiha, než se otočil k odchodu. Pak se zaměřil na Kakashiho: "Můžeme spolu probrat ještě pár věcí?"

Potom, co oba dva odešli, si Sasuke povzdechl, složil ruce do dlaní a zavrtěl hlavou. Tohle mu byl vážně čert dlužnej.

"Takže fakt musíš prosit brášku, aby tě vůbec někam pustil? Nejdřív jsem si z tebe jenom dělal prdel, ale vědět, že jsem měl pravdu, je vážně uspokojující," ozvalo se za ním spolu se smíchem.

Černovlásek se rychle otočil a zadíval se přímo na Uzumakiho, který ho propaloval modrým pohledem, ruce složené na hrudi, ve tváři vepsaný pocit vítězství. Vedle něj stál hnědovlasý Inuzuka a tlemil se jako idiot.

Sasuke silně stiskl ruce v pěst, maje sto chutí, po tom malém hajzlíkovi skočit a začít ho mlátit hlava nehlava. Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil a tak, jak to uměl jenom on, se arogantně ušklíbl. "Slyšel jsem, že Hyuuga už nějakou dobu nesmočil ptáka. Asi ho nebaví, jak pořád básníš jenom o mě. Ale jestli chceš moje péro, stačí jenom požádat, to snad víš, ne?" zeptal se a spokojeně sledoval, jak se barvy v Uzumakiho obličeji dosti srandovně mění ze zcela rudé vzteky, na úplnou bílou, když mu došlo, co mu to tady vlastně řekl.

"C-cože... J-jak...?" nechápal blondýn a rozklepal se po celém těle. Jestli vzteky nebo studem, to těžko říct.

On jenom pokrčil rameny a zeširoka se usmál. "Já mám uši a oči všude, puso," mrkl na něj, než se otočil a odešel na další hodinu.

Moc dobře věděl, že tohle bude mít ještě dohru. Pro něj? Možná. Pro Hyuugu? Stoprocentně. Ale bylo mu to jedno. Byly to už skoro dva týdny, co se s tím přiblblým idiotem pohádal a už na sobě začínal pociťovat známky abstinenčních příznaků. Když se nad tím zamyslel kolem a kolem, jejich vztah začínal být opravdu divný a mnoho lidí by nad ním určitě jenom vrtělo hlavou, ale jemu to byla putna. Uzumaki byl skvělý prostředek na to, jak vypustit páru.

A že o něm mluvil každou chvíli, kdy byl s přítelem na rande? Tím líp. Alespoň věděl, jak hluboko Narutovi ležel v žaludku. Jó, tak tu dovolenou si vážně užije! Tedy samozřejmě až potom, co blonďáka hodí přes palubu!